Puč zoufalců. Erdogan buduje nový režim

Radikální skupiny, jako je třeba Islámský stát hned za hranicemi, mají už příliš zkušeností z podobných závarů, aby z toho netěžily. Erdoganovo Turecko bylo obviňováno, že se k nim až donedávna chovalo v rukavičkách a s pochopením, protože je mělo jako beranidlo proti nenáviděnému režimu Bašára Asada v Sýrii. A také jako nástroj, s jehož pomocí se drželi na uzdě Kurdové. Protože Turecko se nyní na nějakou dobu pohrouží samo do sebe, džihádisté by teď mohli mít prostor k náboru nových bojovníků přímo v Turecku a k jejich snadnému přechodu přes Turecko do Evropy.

Turecký puč tak byl nepříjemným zážitkem i pro západní politiky. Reflexivně spěchali s odsouzením pučistů, protože nemohli podtrhnout koberec hlavě spojeneckého státu: Erdogan je v jiné pozici, než byl egyptský prezident Mubarak, jehož hodili přes palubu.

Přesto však ve skrytu duše mohli někteří litovat, že tento možná poslední pokus zabránit islamizaci Turecka nevyšel. Erdogan je dlouho kritizován za to, co dělá. Systematicky škrtí instituce státu a tím rozebírá demokratické Turecko kus po kuse.

Provádí také puč, jen ve zpomaleném záběru. A ten neúspěšný armádní mu umetl cestu.