Erdogan bude Unii diktovat
Po potlačení vojenského puče míří vztahy Ankary s EU, USA a i v rámci Aliance do nejtěžší krize za desítky let.
Asi prvním světovým státníkem, s kterým si turecký prezident Recep Tayyip Erdogan po potlačení puče zatelefonoval, nebyl americký prezident Barack Obama, ani německá kancléřka Angela Merkelová, ale ruský prezident Vladimir Putin. Putin, který Erdogana jasně podpořil, se s ním dohodl na osobní schůzce počátkem srpna. Ta by měla definitivně překonat krizi mezi Ankarou a Moskvou vzniklou loni v listopadu po sestřelení ruské stíhačky Tureckem.
Západ naproti tomu sčítá škody a snaží se zabránit katastrofálnímu vývoji. Unii, USA ani Německu nepomůže, že Brusel, Washington i Berlín už v době, kdy měl puč ještě šanci na úspěch, pokus o převrat odsoudili. Bylo to totiž příliš málo, příliš pozdě a příliš nekonkrétně. Zvláště pokud se jedná o osobní podporu prezidentovi Erdoganovi, jehož svržení bylo hlavním cílem pučistů. „Německo stojí na straně těch, kteří v Turecku brání demokracii a zásady právního státu,“uvedla kancléřka Angela Merkelová. Jak však na stránkách Deutsche Welle připomíná analytik Christoph Strack, v celém prohlášení se nevyskytuje ani náznak osobní podpory Erdoganovi. Erdoganovo jméno nenajdeme ani ve slovech unijního „prezidenta“Donalda Tuska. „Turecko je klíčovým partnerem Evropské unie. EU plně podporuje demokraticky zvolenou vládu, instituce země a právní stát.“
Ještě hůř jsou na tom Spojené státy, které poskytují azyl největšímu Erdoganovu protivníkovi, vlivnému duchovnímu Fethullahovi Gülenovi. Gülena turecký prezident označil za strůjce převratu a Ankara velice drsně žádá Washington o jeho vydání. „Každá země, která se postaví za Gülena, nebude přítelem Turecka a bude vnímána jako stát, který je s Tureckem ve válce,“varoval Washington premiér Binali Yildirim. USA se včera musely ohradit proti nařčení ankarských vládních kruhů, že se na organizaci puče podílely.
Unie je vydíratelná
Jak Evropskou unii, tak Spojené státy čekají s Tureckem obrovské problémy. Za nejkratší konec provazu tahá Unie, která si nemůže dovolit Ankaru rozhněvat, protože nemá alternativu k dohodě s Tureckem o migrantech, jež letos zastavila jejich příliv „balkánskou trasou“. Dohoda může kdykoli padnout a EU stále nemá žádný mechanismus, jak jinak přílivu statisíců dalších migrantů na řecké ostrovy zabránit. Příkaz Erdogana „otevřete hranice“může přijít každým dnem, zvláště pokud si Řecko bude rozmýšlet vydání strůjců puče, kteří tam uprchli.
Unie bude proto muset zapomenout na své výhrady k dodržování zásad demokracie v Turecku, a to přesto, že nezdařený puč Erdogan už teď viditelně využívá k likvidaci zbytků nezávislého soudnictví a ještě použije k odstranění dalších politických protivníků. „Výzvy Západu k demokracii a dodržování právního státu budou mít jen velice malý vliv,“uvedl na serveru Politico Marc Pierini, bývalý velvyslanec EU v Turecku. „Hlavní obětí převratu bude turecká demokracie,“dodává Pierini.
Jen o trochu lepší vyjednávací pozici mají USA a NATO. Turecko se z vojenského hlediska vzhledem k válce v Sýrii, Iráku a napětí s Íránem zatím bez Aliance neobejde, ale na druhé straně i pro NATO a Spojené státy je Ankara se svojí druhou největší armádou klíčová, podobně jako základny v Turecku pro boj s Islámským státem.
Erdoganův hněv, který se obrací proti části armády, nebude mít ani Washington příliš šancí tlumit. Spojené státy budou muset jen přihlížet, jak mnoho důstojníků z elity tureckých ozbrojených sil, vystudovaných většinou v USA, ponese důsledky Erdoganovy msty.