Teror v Nice a příklad mladého Werthera

Jedním ze základních témat psychologie osobnosti je sociální učení. Patří do něho i nápodoba chování, které člověk z nejrůznějších motivačních důvodů přebírá.

Vezmeme-li to z toho nejhoršího konce, pokud někdo zjistí, že agresivní chování vede k žádoucím výsledkům, agresivita se stane součástí jeho jednání. A nemusí se to stát vždy zcela vědomě.

Když ozbrojenec v německém Viernheimu ohrožoval v kině diváky a pětadvacet jich slzným plynem zranil, než ho zásahová jednotka zastřelila, mnoho lidí asi napadlo, že chtěl jen napodobit Omara Mateena, který cosi podobného, ale drastičtěji provedl v americkém Orlandu. A nebral si poté z něho příklad zabiják policistů v Dallasu a teď jedenatřicetiletý Mohamed Lahouaiej Bouhlel v Nice, když s vozem vrazil do davu lidí?

V historii nejde o nic nového. Už v roce 1774 napsal Johann Wolfgang Goethe milostný román ve formě dopisů Utrpení mladého Werthera. Inspirací mu údajně byla nenaplněná láska k mladé Charlottě Buff. Hrdina románu končí život sebevraždou. Bezprostředně po vydání knihy následovala vlna sebevražd mladých lidí.

Takových příkladů negativní nápodoby lze v dějinách najít víc. Psychologové proto mají v oblasti bezpečnosti stále o čem přemýšlet a musí hledat cesty, jak podobným činům předcházet.

Při naší netečnosti se totiž můžeme dožít doby, kdy jedinci z ideologických či náboženských důvodů, nebo i kvůli osobním problémům a sociální vykořeněnosti, jako tomu možná bylo v Nice, budou při vlastní sebevraždě zabíjet desítky nevinných lidí. A často proto, že se k takovým činům vytvořila atmosféra.