Z šatů rovnou do bikin
Ještě na počátku 20. století se dámy koupaly v dlouhých šatech a plavkyně Annette Kellerman skončila za propagaci upnutého úboru ve vězení. O padesát let později už pr vní ženy oblékaly trojúhelníčky na šňůrce.
Když se Brigitte Bardot v létě roku 1953 pustila do propagace nového filmu Dívka v bikinách, byl z toho celosvětový poprask. Devatenáctiletá začínající herečka se nechala nafotit v bikinách na pláži v Cannes, kde právě probíhal filmový festival. Z dnešního pohledu se zas tolik neodvázala – její horní část plavek zahalovala poprsí a kalhotky se nikam nezařezávaly, ovšem na 50. léta minulého století byly květované bikiny skandálně titěrné. Svět už sice znal dvoudílný koupací úbor, ale ten pořád zakrýval víc než některé dnešní župany; a teď poprvé byl vidět pupík. Puritánskou společností tahle nestydatost otřásla, nutno ovšem dodat, že se vzpamatovala poměrně brzy. Už za rok se v bikinách koupala polovina Francouzek a Brigitte Bardot vstoupila svou fotografií do dějin světové módy.
PRÁVO ŽENY NA PLAVKY
Zmenšování plavek začalo samozřejmě mnohem dřív. V první polovině 19. století to na plážích chodilo tak, že si ženy vlezly do dřevěného vozu, který s nimi vjel až do moře, a ony po schůdcích slezly do vln oděné v dlouhých košilích. O nějakém plavání nemohla být řeč. Dámy v oblečení ztěžklém vodou stály na místě a pak složitě vystupovaly na břeh. Odcházely rovnou domů převléct se do suchého.
Ještě v prvních letech 20. století to neměly jednodušší. Koupaly se v dlouhých těžkých šatech, punčochách a někdy dokonce i v botách, které je táhly ke dnu. Hýbat se v tom nedalo, o čemž věděla své úspěšná plavkyně Annette Kellerman. V roce 1907 proto zapózovala v úboru, jenž měl ten nejdůležitější předpoklad pro plavání – těsně obepínal tělo. Společnost ovšem na odhalenou ženskou siluetu nebyla připravena a Annette skončila v cele za veřejné pohoršení. Svůj boj za práva žen na jednodílné plavky nevzdala, a že to bylo nakonec úspěšné tažení, se na plážích ukázalo už o několik let později. Nejenže dámy odhodily dlouhé šaty a nořily se do vln v upnutých úborech, některé dokonce odhalily paže a nohy. V tomto směru ovšem panoval přísný řád: mezi kolenem a okrajem nohavice plavek nesmělo být více než 15 centimetrů, což se u vody dokonce přeměřovalo.
„První pletené elastické plavky v celku a s nohavičkou byly vyrobeny ve Spojených státech již roku 1920,“uvádí historička módy Jana Máchalová ve své knize Budiž móda. Nohavička se postupně zkracovala a zádové výstřihy prohlubovaly, takže nakonec byly podobné jako u večerních toalet. Nastala doba, kdy se plavky stávaly módní záležitostí. „Sportovní a příležitostné neformální oblečení zahrnula oblast módy v polovině 30. let. Nepochybně se tak stalo proto, že byla zavedena placená dovolená. Riviéra či pláže Normandie s luxusními kabinami lákaly nejen Francouze, ale i hosty ze zahraničí,“vysvětluje Jana Máchalová. Plavky doplňovaly koupací soupravy, ručníky a osušky z výrazně vzorované bavlny s květinovými, grafickými i kaligrafickými dezény. Dámy nezapomínaly na koupací čepice ani na plavecké brýle.
MENŠÍ NEŽ NEJMENŠÍ
Rok po skončení druhé světové války zažila plavková móda další velký zlom. „Pánové Louis Réard a Jacques Heim vyvinuli variantu dvoudílných plavek. Réardova verze nazvaná bikiny byla zpočátku šokující,“píše britská módní návrhářka Fiona Ffoulkes v knize Abeceda módy. Návrhář Heim přišel se svými plavkami jako první a doprovodil je sloganem „nejmenší plavky na světě“. O dva
měsíce později představil svůj model inženýr Réard: „Bikiny – menší než nejmenší plavky na světě.“Název dostaly podle ostrova Bikini, části Marshallových ostrovů, kde pár dní předtím proběhl americký jaderný pokus. Název tak symbolizoval „atomový výbuch“ve světě plážové módy – a výbuch to skutečně byl. Trojúhelníkovou podprsenku a šňůrkové kalhotky se styděly obléct všechny modelky, a tak musel tvůrce na předváděcí akci najmout striptýzovou tanečnici. Filmové celebrity už se tak nestyděly. Kromě Brigitte Bardot se v bikinách ráda ukazovala Marilyn Monroe, Rita Hayworth nebo Ursula Andress, která dvoudílné plavky oblékla v první bondovce Dr. No.
Zatímco ještě v 50. letech byly bikiny na některých plážích zakázány, plavkovému byznysu napomohla sexuální revoluce a uvolněná 60. léta. Ženy se koupaly a opalovaly oděné do několika různě provázaných šňůrek. V 70. letech se také vrátily jednodílné plavky, návrháři ovšem ubrali látku a pohráli si se střihem. V 90. letech trendy ovlivnil kultovní seriál Pobřežní hlídka, v němž silikonová Pamela Anderson vbíhala do moře v červených plavkách. Několik dalších let šly na odbyt jednobarevné sportovní střihy.
MUSLIMSKÉ BURKINY
Dnes můžete na pláž obléct cokoliv. Zároveň však musíte přemýšlet, do jakých vod vstupujete. Cestování do vzdálených končin vyžaduje splynutí s jinými kulturami a zvlášť ta islámská není plavkám nakloněna. Muslimky se do vln noří zahalenější než Evropanky na začátku minulého století, což se mnohde vyžaduje také od turistů. Například na plážích jednoho ze Spojených arabských emirátů před třemi lety zakázali bikiny i pánské slipové plavky. Přesto také islámské ženy zahájily svůj boj za pohodlnější koupání. Vynalezly burkiny – úbor, který sice zahaluje tělo od hlavy až k patě, ale je aspoň upnutý. Zatím ho ale nosit nesmějí…