Kreuziger: Desítka mi vrací důvěru
Ukázal odvahu a byl za ni odměněn. Roman Kreuziger strávil celou sobotní alpskou etapu Tour v úniku. Způsobil pozdvižení v pelotonu i v tiskovém středisku a ještě 30 kilometrů před cílem byl virtuálně na druhém místě celkového pořadí!
Poslední vrchařská prémie Joux Plane sice jeho náskok před konkurenty srazila, ale primární cíl své mise splnil. Probil se do Top 10, je desátý na Tour. Navíc jej pouhých 13 vteřin dělí od sedmí příčky.
Vybojoval umístění v elitní desítce, přestože se na pozici lídra nechystal a měl být pomocníkem Španěla Contadora. I přesto, že v sezonách 2014 i 2015 neměl ideální vrchařskou přípravu. Proto má jeho umístění vysokou hodnotu.
Kreuziger není typem agresivního útočníka, raději se snaží držet si vlastní tempo a očekává, že Tour jeho protivníky semele. Ale když se tak nedělo, ukázal v sobotu i jinou svoji tvář – a s vervou se navzdory znavenému tělu vydal do útoku.
Jste na konci Tour vyčerpaný víc fyzicky, nebo psychicky?
Po všem, čím jsem prošel za minulé roky, tak psychicky ani ne. Spíš fyzicky. Nohy už bolí hodně.
Ovšem psychicky náročná Tour to byla i kvůli dusnější atmosféře v týmu Tinkoff během prvního týdne, ne? Předtím než odstoupil Alberto Contador.
To dusno rozdmýchávala jen jedna osoba. Bral jsem to s nadhledem.
Nyní se především radujete ze zdařilého útoku na první desítku v poslední horské etapě?
Vím, že jsem na trati nechal maximum. Desítka mi teď vrací důvěru, že to, co dělám, dělám dobře. Ale zároveň mě štve těch 13 vteřin, které mě dělí od 7. místa. Bylo to dané i tím, že pořadí je letos tak moc vyrovnané. Froome je někde jinde, i Bardet trochu odskočil, zato zbytek desítky se pohybuje na kousku.
Které poztrácené vteřiny vás nejvíc mrzí?
V páté etapě, kde jsem musel čekat–nečekat na Contadora, jsem nechal 11 vteřin. A v etapě na Mont Ventoux, která mi nesedla, jsem dostal od devátého Martina dalších 20 vteřin. Ale to už je jen hra na kdyby.
Až se jednou řekne Tour 2016, co se vám z ní vybaví nejdřív?
Třeba povedená druhá etapa. Peter (Sagan) vyhrál a šel do žlutého. Že jsem na tom měl taky zásluhu, když jsem mu rozjel závěr, mě těšilo.
Vrátil vám to v sobotu v Alpách. Způsob, jakým dlouho tahal váš únik, byl ohromující.
Není to ale tak, že bychom dělali něco za něco. Peter je silný a je to skvělý týmový hráč. Je dobré mít ho u sebe. V sobotu jel jako zvíře.
Co jste mu potom řekl?
Dělali jsme si z toho srandu. Povídám mu: Pokud sprinter v kopcích protahuje vrchaře, už to vážně není moc zábavné. Ale Peter umí i ty kopce přejet. S tempem, jaké nasadil na Colombieru, by měli mnozí další vrchaři hodně problémů.
Ještě o den dříve, v pátek večer, jste byl vyčerpaný a zklamaný. Jak jste se z toho stavu dostal?
Mrzelo mě, že celý týden jsem z těch dvanácti nejlepších odpadal mezi prvními. Ale sportovní ředitelé mi říkali, že sobota ještě může mnohé změnit, že třeba Mollema je blízko toho, aby úplně bouchnul. Věděl jsem, že vše mohu zvrátit, jen když skočím do úniku. Což se mi jako jedinému z těch dvanácti povedlo.
Neútočíte často. Nyní jste dokázal, že to stále umíte.
Nemohl bych samozřejmě útočit hned od první etapy. Ale když je zapotřebí, zaútočit musíte.
„Bouchl“posléze nejen Mollema, ale též šampion Vuelty Aru. Jak vy sám často připomínáte, až ve třetím týdnu se vše sčítá?
Právě. Byly to čtyři náročné dny v Alpách. Šlo o to, mít vytrvalost pravidelnou a nemít velké výkyvy.
Co vás po Tour čeká?
V pondělí letím do Prahy, ve středu mám kritérium v Rakousku, abych si trochu prošťouchnul nohy, a ve čtvrtek odlétám na San Sebastian (jednorázový závod World Tour). Pak hned na kemp do Livigna.
V San Sebastianu má startovat i vracející se Contador.
Ale měl bych tam jet na sebe. Neviděl jsem ještě u Contadora, aby jel klasiku na výsledek.
A jak to bude s vámi a s Vueltou? Tam má být znovu lídrem.
Uvidíme.
Jste na ni příliš unavený?
Nejde ani tak o únavu, spíš o vztahy (v týmu, který na Vueltě bude).