Vychovávali mě jako poslušnou ženu, říká kněz

Shannon Kearns vyrostl v zemědělské oblasti americké Pensylvánie. Jeho dětství formovala konzervativní evangelická farnost a po vzoru předků se měl stát... submisivní ženou. Vdát se a rodit děti. „Všichni si mysleli, že jsem děvče. Ale když přišla puberta, zjistil jsem, že nepatřím do svého těla. Snažil jsem se dělat všechny ty správné věci, jenže časem jsem pocítil, že tohle není můj příběh,“vypráví jeden z hostů pražského festivalu Prague Pride. První veřejně známý transsexuální kněz, který absolvoval přeměnu pohlaví.

Neznat jeho minulost, o jeho mužství nezapochybujete. Mluví přesvědčivě a rozhodně, silným hlubokým hlasem. Na své cestě k nové identitě však zažil mučivé pochybnosti a útrapy.

Aby mě Bůh spravil

Když si asi ve třinácti letech svoji odlišnost uvědomil, nevěděl, co se děje. Oči mu otevřela literatura. Četl o lidech, jimž se podařilo dostat se z „cizího těla“. Teologii začal Shannon Kearns studovat ještě jako dívka, ale během studia se definitivně rozhodl.

„Nejdřív jsem se modlil, aby mě Bůh spravil. Nevěděl jsem, co s tím. Pak jsem si uvědomil, že mi stojí za to hledat svoje pravé tělo, i kdyby to znamenalo, že ztratím rodinu nebo nebudu moci působit v duchovní službě. Musel jsem znovu promyslet svou víru s ohledem na svoji sexualitu. To bylo nejtěžší ze všeho, ale zároveň i nesmírně obohacující,“vypráví. Proces, během kterého se stal mužem, trval dlouho. Osm a půl roku. Jeho rodiče se s tím nevyrovnali a přišel i o mnoho přátel. Zato našel komunitu, která mu porozuměla.

Oslovili ho lidé z nedávno vzniklé Severoamerické starokatolické církve. V ní přijal kněžské svěcení.

„Musel jsem znovu promyslet svou víru s ohledem na svoji sexualitu. To bylo nejtěžší ze všeho, ale i obohacující.“

Nyní Shannon Kearns žije v minnesotském Minneapolisu, založil webové stránky, kde se snaží pomáhat lidem v podobné situaci. Vede také malý, ale oceňovaný divadelní soubor, pro který píše hry, v některých i hraje.

„V našich představeních se snažíme navozovat etické otázky. Potřebným poskytujeme osvětu i zázemí a zároveň jim dáváme pocit, že nejsou sami,“říká pětatřicetiletý muž. Už devět měsíců má přítelkyni. Konečně je prý spokojený.

— Ivana Karásková