Chvála populismu

Běžný člověk má strach z přívalu migrantů. A pokud politik na tuto přirozenou reakci slyší, je okamžitě označen za populistu. Populismus je ale dvojí a ne vždy spočívá v rozdávání dárků.

Odkud se bere ta moralistická, nadřazená a nevzdělaná, často sarkastická povýšenost převažujícího českého komentariátu nad lidmi a politiky odmítajícími přijímat přistěhovalce z muslimských zemí, ačkoli možná reprezentují osmdesát procent občanů?

Jistě, většina nemusí mít vždy pravdu, ale naši humanisté jsou si bigotně jisti tou svou: je třeba pomáhat prchajícím z rozvrácených zemí, rodinám s dětmi v nouzi a ohrožení života, není děsivější války než ta občanská (v Sýrii už zahynulo na 400 tisíc civilistů) a jak neobdivovat tisíce mladých lidí obětavě pracujících v charitativních organizacích všeho druhu u nás i po světě. Milosrdenství, copak proboha nezvládneme 3 100 uprchlíků (poslední kvóta) v desetimilionovém státě? A možná ji ani nenaplníme, když k nám mnohdy nechtějí. Nemáme snad solidární, a dokonce smluvní povinnost podělit se o ně s našimi sousedy v Unii? Proč by nám neměla být příkladem německá kancléřka se svým „wir schaffen das“(zvládneme to).

Sebevražedné atentáty jsou příšerné, to ano, ale ti vyšinutí jedinci s islámem přímo nesouvisejí a my tady druhou třetí generaci chudinských ghett ani nemáme, ostatně ta čísla tragicky zavražděných nejsou přece nijak velká, tvrdí cynicky. Jednou se situace na Blízkém východě jistě uklidní, Islámský stát zanikne. Vnější hranice Unie tak jako tak nelze bránit, dodávají poněkud kapitulantsky. Za největší politickou hrozbu považují fašizoidní, xenofobní nenávist a populismus. Historie se může opakovat. Tak a podobně argumentují…

Jistotu své pravdy posilují přesvědčením, že stojí statečně proti sobecké nebo ustrašené většině hloupého, nevzdělaného národa a odporným politickým populistům, kteří chtějí na antiimigrační rétorice vydělat.

Milosrdenství nade vše

Co na to říct? Možná jste nevěřící, ale povýšili jste si teologickou ctnost milosrdenství na absolutní princip. Oslňuje vás jako slunce a nevidíte své okolí se všemi závazky a povinnostmi. Zapomněli jste, že ve světě omezených možností musí každou ctnost a náboženskou vášeň brzdit rozum. Zvláště když nejde jen o nás samotné. Na prvním místě pomáhejme svým bližním, sousedům, jak nás naučila naše západní sociální civilizace, protože velká bída je nedůstojná člověka. Loajalita k vlastní rodině a společenství státu, to je největší lidský kapitál, bez něhož neexistuje soudržná společnost a demokracie.

V křesťanské tradici je sice bližní i cizinec, ba dokonce také nepřítel, ovšem až na druhém místě. Ne na úkor svých nebo za cenu rozvratu vlastního domova. To jen nelidský univerzální humanismus hlásá, že máme milovat lidstvo stejně jako vlastní národ. Takže pomáhejme cizím, ale rozumně, což nemusí znamenat nákladné přistěhovalectví a nemožnou integraci nešťastných imigrantů, těch spokojených bude málo. A bídu světa nevyléčíme.

A teď se můžeme přít o evropskou krizi. Západ otevřel hranice migrantům v 60. letech, nejdříve z jakéhosi zatmění rozumu a potřeby levné námezdní síly, později z kultu lidských práv nerozlišitelného lidstva a společnosti otevřených hranic. Už celá desetiletí proudí do Evropy půldruhého milionu migrantů ročně. Povstala tu islamogangsterská ghetta a zločinnost muslimů dávno před dnešními atentáty mnohonásobně převyšovala průměr. Ve velkých městech vznikají enklávy Eurábie, kde platí cizí, puritánská pravidla soužití a podřízení žen. Německá kancléřka svým pozváním zástupů zavinila tragédii, z níž se její země hned tak nevzpamatuje. Německo trpí stádním myšlením, proti kterému je český odezdikezdismus jen taková legrácka. Máme se na co těšit!

Střední Evropa chudla a trpěla pod sovětskou komunistickou vládou, paradoxně však unikla západnímu multikulturalismu, kterému se někdy říká balkanizace. Nedivme se, že lidé nechápou, proč se máme v nově nabyté svobodě na nezaviněném neštěstí a rozpadu Západu podílet. Solidarita Unie neexistuje. Nedivme se, že žádají obranu vnější hranice Unie a nikdy neuznají pozitivistický argument, že to z hlediska lidských práv a mezinárodních smluv nejde. Dobře vědí, že chybí politická vůle – stačilo by uplácet tam, odkud gangy pašeráků vyplouvají, migranty nekompromisně vracet nebo platit výpalné, jak to kdysi dělaly Kanárské ostrovy. Letos už zahynulo ve Středozemním moři na tři tisíce lidí jen proto, že evropské politické elity hodlají mořeplavce zachraňovat. Proto ty spiklenecké teorie nevzdělaných.

Práva lidská a politická

Na místě je vztek na politiky, nikoli nenávist vůči migrantům. Ta ovšem vzniká z obecného ohrožení a hezké řeči politiků ji nezastaví, dokud budou připlouvat. Dokud neustanou atentáty. Dokud si politici nebudou plést lidská a politická práva.

Komentátoři teď před volbami bojují hlavně s populismem, ale zdá se, že mu nerozumějí. Populismus je totiž dvojí. Jeden rozdává voličům dárky: pamatujete na šrotovné, aby si ti chudší mohli dovolit lepší auto, na pastelky pro děti, na nestandardní příplatek k důchodu? A pak je tu ten druhý, demokratický populismus, jenž bere v potaz instinkt většiny, byť by s ním i nesouhlasil. Týká se záležitostí existenciálních a nenapravitelně utopických, jako integrace velké většiny příchozích z civilizace nám nepřátelské.

Tři věci musí být ponechány volbě obyčejných lidí: manželství, výchova dětí a zákony státu. To je demokracie a žádné mezinárodní smlouvy ani Unie ji nikdy nenahradí.

Jen nelidský univerzální humanismus hlásá, že máme milovat lidstvo stejně jako vlastní národ.