Mýval je roztomilý, ale v Evropě škodí

Dokonce až do Gobi ke mně doléhaly zprávy o „seznamu smrti“vypracovaném evropskými byrokraty, které byly vzápětí následovány dotazy, zda po roztomilých mývalech nedojde v zoologických zahradách i na slony.

Se slony ovšem nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1143/2014 a na něj navazující seznam nemají co do činění; týkají se totiž jenom invazních druhů. To jsou druhy nepůvodní, rozšiřované ze svého přirozeného areálu přičiněním člověka na nová území, kde se dále rozmnožují a kde mají negativní dopad na své okolí. Stěží by někdo mohl očekávat, že nám sloni utečou ze zoo a v Brdech se pak namnoží do té míry, aby jelenům vypásli všechnu trávu.

Typickým příkladem invazního zvířete je krysa dovážená v minulosti námořními loděmi na malé ostrovy, kde vzápětí zlikvidovala místní nelétavé ptáky a další faunu. Jiným příkladem by mohla být americká veverka popelavá, která ve Velké Británii vytlačuje původní evropskou veverku, mimo jiné i proto, že s sebou přinesla virus neštovic. Anebo lze uvést nutrii říční, způsobující v Evropě – mimo jiné – erozi břehů, či mývala severního, který ničí drobnou evropskou faunu s obdobnou efektivitou, s jakou zmíněná krysa hubila ostrovní druhy; v jistém úhlu pohledu spočívá rozdíl pouze v tom, že mýval je roztomilejší.

Invazní druhy zkrátka představují velký problém, a to nejen proto, že likvidují původní faunu a flóru, ale také z toho důvodu, že každoročně jim padne za oběť asi 20 procent celosvětové sklizně.

Navzdory oficiálnímu vysvětlení mě trochu překvapuje, že uvedený seznam nyní zahrnuje právě 37 druhů invazních rostlin a živočichů, když z Evropy je jich známo asi 1 300. Opodstatnění však toto nařízení i seznam mají, a to především ve vztahu k různým soukromníkům – například k těm, kteří provozují neevidované a mnohdy nezabezpečené chovy nutrií. Zoologické zahrady se s nimi jen nešťastně „svezly“, ale ani to neznamená, že v seznamu uvedená zvířata nyní začnou vybíjet.