O hymnách a evropanství

Přemýšlel jsem, jak definovat současnou Evropu, jak jednoduchým způsobem pochopit Evropana. O tom, jaká Evropa v podstatě je, svědčí zcela průkazně státní hymny. Německý heroický hymnus v duchu středověkého rytířství Deutschland, Deutschland über alles krásně demonstruje touhu po rovnosti s námi, slovanským plebsem. Francouzský marš Marseillaisa zase vystihuje levicovou revolučnost, která nabádá jít proti pánům, jak vyzývá refrén „Do zbraně, občané!“. K tomu anglické konzervativní vyznání vlastních politických hodnot God Save the Queen. Co z toho je duch Evropy?

Evropu dnes symbolizuje byrokracie, která se v Bruselu slila do podoby amorfní améby, nelogické, neuchopitelné a nesrozumitelné. Jejími hlavními chapadly jsou pak zemští úředníci. Německý byrokrat s klotovými rukávy sedí v přesně vymezenou pracovní dobu nad formuláři, které vyřizuje pečlivě, korektně a bez humoru. Francouzský úředník v rozevláté peleríně, rozcuchaný a nesoustředěný, si během dne odskočí za milenkou a na dobrý oběd, do formuláře napíše, co ho napadne, je to jedno, stejně přijde zase nějaká revoluce. A ten anglický v redingotu a s deštníkem přes ruku žádné formuláře nevyplňuje, protože vše, co je třeba, se vyřídí v klubu, na dostizích nebo při honu na lišku.

Do této společnosti se snažíme proniknout s naší sentimentální ekologickou hymnou, v níž naříkáme, i když není proč. A český úředník se třese strachy, aby udělal vše, co mu nařídí z Bruselu, a aby, proboha, nemusel za nic nést osobní odpovědnost.

Česká bárka pluje rozbouřenými evropskými vodami a naši kapitáni uhýbají korábům těch větších, agresivnějších nebo schopnějších. Nad flotilou zní mohutný zpěv německých námořníků Deutschland, Deutschland über alles, který se snaží v kakofonii zvuků doplňovat Marseillaisa. Jiné hlasy v tom řevu zanikají. Zaniká i dříve hlasité God Save the Queen, protože koráb odbočil do průlivu, aby se dostal do jiného, klidnějšího moře, kde mu nebude do uší znít křik německých a francouzských námořníků.

Jistě, plujeme v jakési flotile. Ale rozhodně nejsme lodí admirálskou. Admirál (v našem případě admirálka) potřebuje naši bárku jen tehdy, když je třeba doplnit zásoby nebo uklidnit vzpouru na jiném bezvýznamném člunu flotily (co potíží už nadělali potomci slavných aténských mořeplavců!).

Jsme členy Evropské unie, která se chová, jako by byla prezidentem celého světa. A nám to lichotí. Jenže buďme upřímní, jsme snad těmi, kdo stojí v čele Evropy? Hrajeme opravdu stejnou ligu? Ve skutečnosti jsme ve stejném postavení jako manové středověkých panovníků a velmožů. Panovníci zasedali na svých trůnech a manové postávali jako dekorace kolem nich, aby demonstrovali