A tak královna opouští trůn

Ráno bylo zamračené, deštivé, uplakané. U laguny veslařů vládly pláštěnky a deštníky. Kulisa pro odchod vládkyně.

„Miroslava Topinková Knapková, úřadující olympijská šampionka,“představil ji hlasatel na startu prvního semifinále.

„Tak to už asi skončilo,“řekla, když ho dokončila. Ze čtvrtého místa se finálové dveře neotevírají.

Cítila se v lodi dobře. Zrychlovala na druhém kilometru. Ale ty ostatní zrychlovaly víc. Jak to, že Číňanka má takový finiš? přemítala. A že Rakušanka, která jindy nevydrží, zrovna jede životní závod?

Jistě, takové divy provádí s těly a mozky sportovců síla olympijské výzvy. I s ní to přece provedla, když v Londýně 2012, polámaná, bolavá a sama o sobě pochybující, šokovala celý svět.

„Připadá mi, jako by od Londýna uteklo snad sto let,“přiznala. Byly ve skutečnosti jen čtyři, ale během nich jako by bez ustání bojovala se zdravím. „Achilovky, záda, to vše byly signály, že něco není v pohodě. Měla jsem víc poslouchat vlastní tělo. A víc odpočívat,“litovala.

Tušila, co může v Riu nastat. Už v letadle Ondřeji Synkovi řekla: „Je nás třináct dobrých a každá může být ve finále. To je moc.“

Pak na ni olympijské město vrhlo vítr a vlny, které řádně zkomplikovaly rozjížďku. Horší umístění v ní ovlivnilo nasazení do semifinále. „Mirčino bylo těžší,“všiml si Synek. „Ve druhém bych svým časem vyhrála,“zjistila ona.

Ale to už nebyla ani výmluva, ani útěcha, ani důvod ke vzteku.

Dlouho se vyveslovávala, šla se převléct, přišla vyrovnaná.

„Tahle olympiáda chce, abych zažila úplně všechno,“pousmála se. Po tréninkovém boji s převrženou lodí nyní poprvé okusí i olympijské finále B. Potká v něm 44letou Bělorusku Karstenovou, zlatou ženu z Atén 2004. Ale její věk není pro Češku motivací, aby sama vydržela dalších devět let. Ve tváři má vepsánu únavu, která ji odrazuje.

„Patnáct let se snažím své tělo tlačit na hranu,“rozpovídala se. „Veslování je nádherný sport. Ale pro holku je to zároveň i darda.“

Ještě dva roky si u vesel naplánovala. Příští bude konečně odpočinkový. Ten další poslední. Jet popáté na hry? Ne, už ne. Jen z tribuny pohlédne dnes na souboj o novou vládkyni skifu. Bez nostalgie. „Jsem vděčná, že jsem jí kdysi byla. A jsem zvědavá, kdo jí bude tady. Všechny ty holky znám, všem bych to přála. Vyhrát olympiádu, to je úžasná věc.“