Přijde jejich vrchol až v Tokiu?
Olympiáda není jen o medailích, ale píše i scénáře, které rozesmějí.
Kanadský plavec, který než skočí do vody, zvedá prostředníček – ve slušné společnosti opovrženíhodné gesto. Severokorejský vzpěrač, který se po stříbru smutně omlouval zesnulému vůdci, že ho zklamal. Či nizozemský gymnasta, který se v olympijské vesnici utrhl ze řetězu, byl z her vyhozen a teď si chce u soudu vymoci návrat do Ria. Už první týden olympiády přinesl dost bizarních příběhů.
Zdvižený prst proti šikaně
Na kraulařské stovce skončil čtvrtý, i tak se o Kanaďanu Santo Condorellim píše více než o vítězi. Může za to zvláštní předstartovní rituál – zdvižený prostředníček, kterým neprovokuje soupeře, ale zdraví otce v hledišti. Proč? Když bylo Conderillimu osm, často závodil proti starším dětem, od kterých slýchal nadávky, zastrašování, v šatnách se dočkal i šikany.
A tak mu otec Joseph poradil: „Musíš získat sebedůvěru a kašlat na všechny okolo. Vždy když se postavíš na start, ukaž mi prst a já udělám to samé.“Vznikl z toho rituál, který plavce v blocích uklidňuje. Jenže zároveň přináší problémy. Dřív ho dělal okatě, a když na juniorském šampionátu seděl otec přímo za televizní kamerou, musel plavec dokonce psát omluvný dopis pohoršeným divákům. I proto si teď dává ruku k čelu a zdvihá prostředníček u hlavy.
Ach, ta láska nebeská
S týmem brazilských ragbistek skončila Isadora Cerullová až devátá a stejně jí při závěrečném ceremoniálu tekly po tváři slzy dojetí a tleskal celý stadion. 25letá hráčka totiž právě řekla ano a později reportérům vysvětlovala: „Nešlo říct nic jiného, je to přece má celoživotní láska.“Puritána asi poněkud zarazí, že tím, kdo romanticky žádal o ruku, nebyl muž, nýbrž ona, ale copak lze lásce poručit? A tak se Marjorie Enyaová nechala jako dobrovolnice najmout do pozice manažerky olympijského stadionu a pak přímo na hřišti s nafukovacím srdcem v ruce prosila o sňatek. Tak ať jste šťastné! Že lásce neporučíte, koneckonců dokázali zkraje her dva boxeři. Ne, ne, ne, nic spolu nemají, leč osamoceni v olympijské vesnici zřejmě toužili po objetí, a tak jakmile 22letý Jonas Junias z Namibie spatřil uklízečku, pokusil se ji políbit. A pak nabízel i peníze za sex. Maročan Hasan Sáda už netroškařil vůbec a pokusil se svést uklízečky dvě. Oba boxeři skončili v cele. Později byli propuštěni, ale Junias vypadl v 1. kole a Sáda turnaj prošvihl.
Soude, tak jsem se opil, no?
Zkrátka divočit se nevyplácí, což pochopil i nizozemský gymnasta Yuri van Gelder. V sobotu postoupil do finále na kruzích, pak se poněkud zapomněl a v podroušeném stavu dorazil do vesnice v neděli nad ránem. A jelikož už dřív byl 33letý mistr světa potrestán za užívání kokainu, poslalo ho vedení nizozemské výpravy šupem domů. On teď u soudu žádá o návrat do Ria, protože nedostal možnost odvolání. Finále by ještě stihnul, závodí se v pondělí.
Pokažené čínské vlajky
Říká se tomu diplomatický přešlap, jenže stát se to u většiny jiných zemí, nikdo by si ničeho nevšiml. Jako na potvoru se to ale stalo u Číny, jejíž vlajku na počest medailistů věší organizátoři každou chvíli. A tak se už druhý den dočkali stížnosti od čínských diváků, že jsou na ní chybně umístěné hvězdy. Správně má být na červeném poli jedna velká hvězda, kolem které jsou v půlkruhu čtyři malé, natočené jedním cípem do středu té velké. Ty z Ria to nesplňovaly.
A tak na špatnou vlajku hleděla v úterý i plavkyně Fu Jüan-chue, jenže téhle Číňance to bylo fuk. Když po znakařské stovce vylezla z vody, neměla o medaili ponětí. Zastavila se u televizní reportérky, dostala otázku, co říká, že byla jen setinu od stříbra, a odvětila: „Asi mám krátké ruce. Škoda, že jsem bez medaile.“„Počkej, nejsi. Máš bronz,“opravila ji žurnalistka. „Cože?“ A následuje záchvat radosti. Ještě že se to nedozvěděla až doma...
Omlouvám se, můj vůdce
Někdo je nadšený z bronzu, jiný truchlí po stříbru – jako 24letý severokorejský vzpěrač Om Jon-čol. Mrzelo ho především to, že prohrou zklamal zesnulého vůdce země Kim Čong-ila. „Kim Čong-il bude navždy mojí inspirací a je mi moc líto, že jsem nemohl svůj dluh splatit zlatem. Stříbrem nemohu být pro moji zemi hrdinou.“Ale proč ne – malý jen ten, kdo má malý cíl.
Tu techniku neznám
Na tatami byl skoro neporazitelný, v reálném světě ho srazil k zemi první hotelový „vyhazovač“. Belgický judista Dirk Van Tichelt oslavoval bronz na pláži Copacabana, když jedna dívka náhle jeho kamarádovi vytrhla z ruky mobil a utekla se schovat do hotelu. Dvojice ji pronásledovala, ale přede dveřmi stála ochranka, od které judista dostal ránu. Monokl na jeho oku dokazuje, že tuhle bojovou techniku Van Tichelt zřejmě nečekal.