Rio se těší na finále skifařů
Může to být zlatý den Ondřeje Synka. Den, v němž si splní poslední veslařský sen. Rio se těší na vyhecované finále skifařů.
Trenér Milan Doleček pohlédne k vrcholku kopce Corcovado, na němž ční obří socha Krista, a promlouvá k němu: Zařiď to, prosím tě. Zasloužil by si to. Teď už je na řadě Ondra.
Všechna vyřazovací kola skifařů jsou odjeta. Zbývá jen finále.
Sedm minut. Šest mužů. Tři medaile. Jediný titul. A Ondřej Synek ho chce! Stříbrný byl v Pekingu 2008. Stříbrný v Londýně 2012. V Riu to musí být jinak, předsevzal si.
„Už v Londýně jsem na zlato měl. Jen se mi tam všechno nesešlo v pravou chvíli,“vzpomíná.
Má na zlato i nyní. „Vyzkoušel jsem si ho,“prohlásil po čtvrtfinále, když si na prvních 1 250 metrech otestoval Novozélanďana Drysdalea. „Vyzkoušel jsem si ho,“říkal také včera, když vyhrál semifinále před druhým úhlavním sokem Chorvatem Martinem. Tentokrát šlo o psychologickou bitvu. „A on to nakonec v hlavě vzdal.“
Synek si vyjel finálovou dráhu vedle Mahé Drysdalea. Toho chtěl mít nejvíc na očích. V cíli semifinále radostně vymrštil pěst. Pohoda z něj sálala. Rozdával úsměvy.
„Všechno je teď tak optimistické, až se toho trochu i bojím,“přiznal na tribuně kouč Doleček.
Jeho svěřenec je však matadorem mnoha bitev. Ví, do jaké mlýnice dnes vpluje, na vodě i ve vlastní hlavě. „Už to bude hlavně o psychické a fyzické pohodě,“soudí.
Ve čtvrtek sledoval bitvy judisty Krpálka a přemýšlel o sobě.
„Jen si to vemte. Čtyři roky trénuju a chystám se na něco, co musím v sedmi minutách prodat. To je na tom nejtěžší. Lukáš Krpálek taky. Připravuje se tak moc dlouho a stačí jedno zaváhání a během pěti minut může být konec. On ale nezaváhal. To dělá pravé šampiony.“
Co nyní potřebuje Ondřej Synek, aby dosnil svůj zlatý sen?
1. Formu. Tu zjevně má. „V semifinále jsem trochu i pošetřil síly.“Při druhém semifinále se naopak Doleček snažil hledět do očí Mahé Drysdaleovi. Co viděl? „Musí hodně makat. Víc než Ondra.“Zato ve tváři Chorvata Martina předtím nevysledoval nic. „Je pro mě nečitelný, velká neznámá. Jel intenzivněji než Ondra. Ale kdyby chtěl Ondru porazit, jede jinak. Mám z něj respekt. Před všemi musíte mít respekt, jinak je to cesta do pekel.“
2. Psychickou odolnost. V Londýně mu chyběla. „Ale už jsem čtyřikrát vyhrál mistrovství světa, zkušenosti mám, je mi skoro 34 let, nemělo by mě nic překvapit,“věří.
Doleček na jeho psychice usilovně pracoval. Pomáhali mu s tím jeho další svěřenci, dvojka Helešic–Podrazil. S nimi nechával Synka na trénincích soupeřit.
„Tím se Ondra zoceloval. Musel si zvykat, že to musí řezat, i když to bolí. Když zaváhá, ti dva ho porazí. Šlo o vynikající sparing.“
3. Štěstí na počasí. To znamená: klidnou hladinu, žádné boční vlny, žádnou vichřici, která by proměnila finále v loterii. Zvlášť když Drysdale je ve větru lepší. „Má být hezky,“vyčetl kouč z předpovědi.
4. Štěstí na detaily. „Na drobné nesrovnalosti je Ondra odolný. Na zásadní problémy taky, ale nikdy vám nepřidají. Třeba když nejede autobus z vesnice a přijedete o půl hodiny později,“podotkl Doleček.
Plán zní: v šest vstane, o hodinu později než při časných vyřazovacích bojích. „Prospívá mu, když se vzbudí normálně, a ne násilně už v pět.“V půl sedmé vyrazí z olympijské vesnice. Před půl desátou, než začnou první závody a uzavřou se dráhy, si ještě zatrénuje. V 10.32 (15.32 v Česku) vyrazí do boje.
Trenér k němu předtím nepovede dlouhý proslov. „Už to nepotřebuje. Jsme léty sladění, není mezi námi třeba mnoha slov.“A potom... „Zkusím si k dopolední svačině oloupat kiwi. Budu ho loupat a loupat, a jestli ho oloupu celé, tak ho sním,“vtipkuje Synek. V Londýně na „kiwi“Drysdalea nestačil. Ale tohle je úplně jiná olympiáda.