Ještěd. Vrchol, který už zchudlé město nepřekoná

Jana Stránského, šéfa liberecké MF DNES

Ještěd oslavil v uplynulém týdnu podstatné jubileum – padesát let od položení základního kamene. Což je paradoxně příležitost ke zlostnému lamentu. Je totiž zřejmé, že v tomto století se kdysi hrdá severočeská metropole nezmůže na nic, co by úrovni této liberecké dominanty sahalo alespoň po suterén. Město se potácí v tak frustrující nuzotě, že se vzchopí maximálně k uplácání pískoviště před radnicí, jež pak navíc v komické křeči vydává za pláž.

Abychom ale nebyli úplně nespravedliví: „Případ Ještěd“byl skutečně jedinečný a neopakovatelný. Posuďte sami. Když architekt Karel Hubáček po letech vzpomínal na začátky stavby, říkal: „Ta prvotní představa ze mě vytryskla. Věděl jsem, že musím prodloužit horu. A dát vysílači tvar kuželu, aby se po něm smýkaly větry. Ještěd je nesmírně větrná hora a klasická stěna by sloužila mnohem hůř.“

Načež nelenil a s kolegy nakreslili 94 metrů vysoký hyperboloid, který v sobě s fascinující samozřejmostí hostí jak unikátní televizní vysílač, tak úžasný horský hotel (dnes by se řeklo designový), bufet a restauraci, kde si připadáte jako v kabině vesmírného korábu.

Elegantní kuželovitý tvar přinesl Hubáčkovi prestižní Cenu Augusta Perreta a vysílač, otevřený roku 1973, se stal i Českou stavbou 20. století.

Smělé architekty by dnes v Liberci rychle ukáznili

Zpátky do dnešních dnů. Představte si, že by partička smělých mládenců přišla s ideou, že na kopci nad krajským městem vystaví za obrovské peníze budovu, jež vypadá jako rekvizita ze Star Treku. Politici, média a občanstvo přecitlivělé na jakékoliv „zbytečné utrácení“by je velmi rychle ukáznili. Konalo-li by se ve věci referendum, Hubáčkův nápad by, o tom jsem přesvědčen, naprosto neobstál. Navíc je dnes podle odborníků dohled úřadů tak přísný, že by Ještěd zkrátka nikdo nepovolil.

Poděkování liberecké ODS

To všechno jsou ale nakonec jenom plané řeči. Liberec je natolik zhuntován rekordním dluhem, že nemá peníze na nic. Natož aby se byť jen spolupodílel na čemkoliv nadstandardním a nákladnějším. Neřkuli mimořádném.

Vřelá poděkování za tento aktuální stav města, kdysi jednoho z nejvýznačnějších ve střední Evropě, adresujme především takzvaným občanským demokratům. V devadesátých letech dovolili Liberec znetvořit absurdně přehnanými nákupními centry, na radničním futru po nich zůstala dvoumiliardová sekera a, což je možná nejhorší, nastolili morálku bezskrupulóznosti a na odiv vystavovaného hamounství. A to všechno jen proto, a zde s prominutím citujme Nedvědy, „že pár pánů chtělo mít den bohatší králů“.

Když to voličům po dvaceti letech došlo, odebrali se „modří“spokojeně na politickou penzi, respektive do dozorčích rad. Stali se z nich namnoze „poradci“, ať už takové povolání obnáší cokoliv. Tedy samozřejmě především nic.

Nakonec ale buďme rádi, že na přelomu tisíciletí nikoho nenapadlo, že by vlastně mohlo být výnosné Ještěd zbourat. A na lukrativní adrese postavit další hranatý obchoďák. Pro držitele věrnostní karty s moc pěknou panoramatickou vyhlídkou. Mohl by se jmenovat třeba Sky Plaza.

Tehdejší liberečtí vládci by se za takových okolností jistě nerozpakovali onen Hubáčkův skvost nadšeně rozkopat vlastními špičatými polobotkami.