Perné chvíle v cestě za hokejovým snem: angličtina a jídlo

Jít hrát hokej do Ameriky s vidinou NHL, to je sen většiny mladých hráčů. Když se však vyplní, čeká na ně řada nástrah, na které nejsou připravení. Talentovaný gólman Vítek Vaněček, jehož draftoval Washington, by mohl vyprávět. Kromě velkého trápení s angličtinou ho provázely například nepříjemné zažívací potíže, protože si nemohl zvyknout na americké jídlo.

„Jakmile jsem se najedl, začalo mi bublat břicho. Přitom nešlo o nic špatného, žádný fast food. Dal jsem si steak s rýží nebo kuřecí maso a stejně bylo zle. Doma s tím nemám žádný problém,“vypráví 20letý talent, jenž před dvěma lety vybojoval stříbro na MS osmnáctek.

Situace se začala uklidňovat až po půl roce a kdo ví, jestli za všechno nemohl stres. Vaněček totiž přijel do Ameriky a neuměl ani slovo anglicky. Washington ho poslal do nižší ECHL, kde byl v týmu jediným Čechem, takže si chvílemi připadal naprosto ztracen.

„Teď už je to lepší a dokážu si vyřídit, co potřebuju,“popisuje odchovanec havlíčkobrodského hokeje, který měl na škole němčinu. Vyhráno však nemá. Přiznává, že zdaleka nerozumí všemu, a tak ho za mořem často čekají perné chvilky.

Na farmě mu pomohl Vrána

Stále nestíhá, když se mezi sebou začnou bavit spoluhráči v kabině. Ještě si úplně nevěří, když má jít do restaurace nebo za trenérem. A nejhůř bývá, když musí na rozhovor s novináři, což se mu přihodilo naštěstí jen jednou za sezonu.

„A ještě v závěru, kdy jsem chytal už na farmě v Hershey, kde jsme se potkali s Jakubem Vránou. Raději jsem ho poprosil, aby šel se mnou. Dvě z pěti vět jsem řekl sám, ale třem jsem nestihl rozumět, takže mi musel poradit,“vykládá Vaněček.

Je na něm vidět, že je sebevědomější – rok v Americe ho zocelil a naučil samostatnosti. A byť sám přiznává, že to v některých chvílích bylo psychicky hodně náročné, může s odstupem prohlásit: „Byla to lekce a hodně jsem se toho naučil. Jsem za to rád. Kdyby se mnou byl Vránič celou sezonu, tak bych se nemusel snažit a neposunul bych se. Navíc jsem zjistil, že Američani jsou hodní a snaží se vám pomáhat.“

Vaněček nakonec může být spokojený také po hokejové stránce, i když se zpočátku trápil i na ledě. V ECHL se pravidelně střídal s gólmanským kolegou a každý odchytal stejnou porci zápasů. Tak to pokračovalo i v play-off, v němž jeho tým došel až do finále konference. Do branky se nakonec dostal i v play-off AHL, kde s Hershey bojoval také ve finále o Calder Cup.

„A i když neúspěšně, jsem spokojený. Nasbíral jsem zkušenosti a trenéři mě po sezoně chválili. Nejdůležitější bylo zvyknout si na americký styl, který byl odlišný od toho evropského. Nebál bych se říct, že zámořský hokej je úplně jiný sport.“

Jaký je cíl do další sezony? Natrvalo se usadit v AHL a pak... „Třeba přijde šance v NHL,“zasní se Vaněček, ač ví, že má ve Washingtonu momentálně malou naději, jelikož tam válí oceňovaný Braden Holtby.

Nasbíral zkušenosti a trenéři ho po sezoně chválili. Mladý hokejový brankář prošel v zámoří těžkostmi a zocelil se. Třeba přijde jednou šance v NHL...