Islámský stát nejsou terorističtí pankáči z internetu, jak o nich mluví někteří politologové. Z původně teroristické organizace náboženských fanatiků se stal oficiálně uznaný genocidní režim. Evropa by si to konečně měla uvědomit a zasáhnout.

ivotnost Islámského státu je zřejmě nekonečná. Ani dva roky od jeho vzniku se mezinárodnímu společenství nepodařilo tuto extremistickou zločineckou organizaci zlikvidovat. Namísto toho IS rozšiřuje svůj vliv na další kontinenty a stává se globální hrozbou překračující stupeň nebezpečí, který na přelomu tisíciletí znamenala pro svět al-Káida.

Když už se zdá, že se silní hráči mezinárodní politiky rozhoupali k přímé akci na syrském území, vždy se něco zvláštního přihodí. Když teď Turecko vytáhlo do přímé konfrontace, neopomnělo již tradičně přidat pár ran neposlušným Kurdům. Americký viceprezident Joe Biden dokonce jeho snažení podpořil a kurdským jednotkám, s nimiž jinak Američané spolupracují, pohrozil, ať se podřídí tureckým zájmům.

Vzhledem k tomu, že Kurdové jsou jediným stabilním nepřítelem Islámského státu, zůstává nad vývojem války v Sýrii rozum stát. A zároveň se nezdá být pravděpodobné, že IS brzy padne. Naopak, čím třaskavější situace je, tím více se mu daří přežívat a nacházet nová útočiště pro svůj „vznešený“cíl.

Stejně jako vývoj válečného konfliktu v Sýrii je zajímavé pozorovat i vývoj samotného Islámského státu. Ještě před rokem byl považován za apokalyptickou sektu, které se nedávaly velké šance na dlouhodobou existenci. Komentátoři i politici vkládali velké naděje do mezinárodní koalice, proti které by z logiky věci neměl mít žádnou šanci.

Letos je vše jinak. V červnu OSN publikovala zprávu, ve které je IS speciální vyšetřovací komisí obviněn a usvědčen z postupné, ale cílené genocidní politiky vůči populaci jezídů. Komise identifikovala desítky způsobů naplňování plánu likvidace této etnické a náboženské minority, včetně masového zabíjení, mučení, zotročování a dalších zločinů proti lidskosti.

Ve zprávě se píše, že „jako každá genocida je likvidace jezídů založena na zvráceném myšlení, že svět – jak mu rozumějí pachatelé – by byl lepší bez určité skupiny lidí a že ničením této nečistoty pachatelé vytvářejí lepší společnost“. Podle komise OSN i drtivé většiny badatelů v oboru studií genocid politika Islámského státu vůči jezídům jednoznačně naplňuje definici genocidy podle mezinárodní Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Z původně teroristické organizace náboženských fanatiků se tak stal oficiálně uznaný genocidní režim.

O to víc překvapuje reakce části politických a intelektuálních elit na aktivní vstup IS na území Evropy. Navzdory jasným informacím bezpečnostních služeb o vzrůstající základně džihádu v evropských zemích, je Islámský stát prezentován

Bagatelizace vlivu IS, hledání nejrůznějších alibi („útoků IS je méně než spáchala IRA“) a diagnostikování „zaručených“duševních poruch jednotlivých pachatelů je bezpochyby součástí začínající debaty o znovupřítomném extrémním násilí na evropském kontinentu.

V ní zatím příliš nezaznívá jedna podstatná skutečnost – a sice, že Islámský stát je v první řadě organizovanou zločineckou skupinou. O metodách organizace a síti sympatizantů můžeme mít určité pochybnosti, ale i v případě IS platí obecné pravidlo sociální psychologie, že ve skupinách jednotlivci dokážou to, co by je samotné ani nenapadlo. Sedmdesát let od vynesení rozsudků Mezinárodního vojenského soudního tribunálu v Norimberku, který k překvapení všech vyvrátil tezi o krvelačných šílencích, je Evropa znovu postavena před otázku „normality“masového zabíjení.

Díky historické zkušenosti by měla být její veřejnost schopna řadu charakteristik odhalit. Víme například, že pro pochopení masového násilí není tak důležitá osobní motivace, ale logika chování skupiny. Podíváme-li se na fungování nacistických vyhlazovacích táborů, je z pohledu individuální psychologie logika těchto výrobních linek na masovou likvidaci lidských bytostí zcela nepochopitelná. Optikou skupinové psychologie je naopak nacistický vyhlazovací tábor efektivním řešením dlouhodobě realizované genocidní politiky.

Nalézáme v něm vše, co je podstatou kolektivistických skupin: poslušnost k autoritě, lásku ke své skupině