Třem dámám popu kraluje Céline Dion
Tři slavná ženská jména světového popu a různých generací vydala najednou své albové novinky. Každá z nich je určená trochu jinému publiku, ale každá si posluchače najde. Barbra Streisandová potěší milovníky klasických muzikálů, Céline Dion zase příznivce hudby písničkářů.
Barbra Streisandová: 65%
Barbra Streisandová se rozhodla natočit muzikálové hity z Broadwaye a přizvala si k tomu řadu hvězdných hostů z řad svých hereckých kolegů a partnerů. Takový je základ desky lapidárně nazvané Encore: Movie Partners Sing Broadway.
Duet si tu Streisandová střihla s Anne Hathawayovou, Alekem Baldwinem, Hughem Jackmanem či Antoniem Banderasem. Nahrávky vlastně nejsou ničím objevné, jde v podstatě o uctivou poctu starým muzikálům, které k nám z broadwayských prken příliš nepronikly, a kromě skalních milovníků žánru hrozí, že budou posluchačům poněkud splývat.
Vynikne Anything You Can Do, kde zpěvačka nejprve opravuje Mellise McCarthyové výslovnost svého příjmení, ale především je to konečně nakopnutá písnička s vtipem.
Příležitost bohužel zahodil mistr hlasů Seth MacFarlane známý například ze seriálu Griffinovi, jehož interpretace skladby Pure Imagination z Willyho Wonky zůstala příliš tradiční.
Céline Dion: 75%
Poněkud nepřístupná může být i novinka kanadské zpěvačky Céline Dion, neboť na desce Encore un soir po více než deseti letech sáhla po francouzštině. Byla by však škoda album zatracovat jen proto, že pro většinu posluchačů nebudou texty úplně pochopitelné.
Dvanáct skladeb je postavených především na akustických kytarách a klavíru a svým pojetím lavírují někde mezi uhlazeným popovým zvukem a písničkářstvím. I v rychlejších kusech, jakým je třeba titulní skladba, si nahrávka zachovává vnitřní klid, ale zrovna téhle skladbě by údernější angličtina sedla mnohem víc.
Na to, kolik producentů se na nahrávkách vystřídalo, zní celá deska poměrně kompaktně. Céline Dion zpívá velmi dobře a stejně dobře se album poslouchá.
Britney Spears: 55%
Třetí dáma do hry šla především do sebe. Na první poslech je zřejmé, že Britney Spears na své novince Glory zpívá o poznání lépe než na předchozí nepříliš zdařilé desce Britney Jean. Aspoň tedy v písních, jako je Make Me... nebo Just Luv Me, kde její hlas není oplácaný tunou efektů.
Oproti tři roky staré nahrávce je deska také o poznání méně taneční, což Britney Spears prospělo, i když žádné velké hloubky posluchač nesmí čekat. Za pozornost stojí kytarová skladba Just Like Me nebo naopak decentně syntezátorová What You Need. Škoda, že chytlavá If I’m Dancing skončila pouze na deluxe verzi alba.