Obvinili ho ze znásilnění. Může dostat Oscara?
Politická korektnost má zase jednou pech. Užuž to vypadalo, že po minulých „příliš bílých“Oscarech si na sošku sáhne černošský tvůrce Nate Parker za příběh o vzpouře otroků Zrození národa – jenomže vyšlo najevo, že byl před lety obviněn ze znásilnění. Co teď s ním?
Když si nevíme rady, přidáme všeobecnou nálepku „kontroverzní“.
Samozřejmě obecně platí, že každé umělecké dílo se má posuzovat samo o sobě, bez ohledu na autorovy lidské činy, ale někdy to jde ztuha. Strhující filmy Leni Riefenstahlové sloužily nacistické propagandě, tvůrce oscarového díla V přístavu Elia Kazan si podle některých hlasů nezasloužil čestnou trofej, neboť za honu na čarodějnice donášel na své komunistické kolegy, naopak tvůrce oscarové Čety Oliver Stone se vesele kamarádí s Fidelem Castrem. U nás se zase umělci kádrují pouze proto, že točili, hráli, zpívali za každého režimu.
Než dlouze rozebírat pro a proti, volí se výraz „kontroverzní umělec“, čímž je zdánlivě odškrtnuto, pojmenováno, vyřízeno.
Ovšem v kategoriích morálky nebo ideologie se vykladačským veletočům pseudoviny meze nekladou, kdežto násilí je prostě trestný čin. A jestliže Parker točí snímek o vůdci povstání černých otroků Natu Turnerovi, kterého si sám zahrál a v němž ukazuje zrůdnosti páchané v minulých dobách jedněmi na druhých, musí přijmout i stín vlastní minulosti. A nejen on.
V roce 1999 byli totiž obviněni ze znásilnění tehdy osmnáctileté spolužačky dva, jak Parker, tak jeho kamarád a nyní spoluscenárista Zrození národa Jean McGianni Celestin. Hájili se tenkrát, že dívka svolila k sexu dobrovolně. „V devatenácti víte, že když žena říká Ne, nemusí to znamenat Ne,“uvedl Parker v rozhovoru, jímž prolomil dlouhé mlčení poté, co jeho kauzu vzkřísili. A přidal až nechutně podrobné líčení, co si má takový zmatený muž myslet, jestliže mu dívka dovolí zajít na jistá místa „nahoře“a „dole“.
Podobné případy jsou vždycky ošemetné. Nikdo se už s určitostí nedozví, co se doopravdy stalo při opileckém večírku na studentské koleji. Parker nakonec vyvázl, Celestin se proti svému rozsudku odvolal, soud nařídil nový proces, dívka odmítla znovu vypovídat – a po čase spáchala sebevraždu. Její bratr teď kauzu připomněl.
Jistěže tragická smrt mladé ženy nemá nic společného s historickým obrazem brutálně vedené a neméně brutálně potlačené vzpoury černých otroků v americké Virginii v roce 1831. Na druhé straně se nelze divit některým členkám americké filmové akademie, které nechtějí Zrození národa vidět s odůvodněním, že si je podvědomě spojují s tvůrcem obviněným z násilí na ženě. Odložila se projekce v Americkém filmovém institutu, zrušil se mediální start předoscarové kampaně na festivalu v Torontu, naopak distributor potvrdil americkou premiéru podle plánu na 7. října (do Česka film přijde v únoru 2017).
V každém případě už Oscary mají o příští senzaci postaráno; ať získá Zrození národa nominaci, nebo ne, nebudou se důvody hledat v kvalitách snímku, nýbrž v (ne)korektních souvislostech. Parker se již nyní kaje, opakuje, že se od svých devatenácti hodně změnil, naučil, vyzrál, že se snaží být prospěšný své komunitě, i když prý ví, že některé bolesti nevyléčí „slova ani čas“.
Jedno mu však marketingoví znalci neporadili: nemůže si stěžovat na jízlivé reakce, kdykoli se sám stylizuje do role trpitele a hlavní oběti dávné události. Do šestatřiceti si stihl zahrát ve dvacítce filmů, vystupuje v televizi i na jevišti, za Zrození národa sbíral ceny festivalu Sundance. Tak asi nevypadá život zoufalého štvance vlastních výčitek – jakkoli s Oscary se nevylučuje.