Mladá princezna z peřejí. K trůnu chybí zlato z her

Když pozdravila lámanou češtinou, nebyla to jen upřímná snaha o slušnost vůči hostitelské zemi. Praha pro ni znamená daleko víc. „Jedno z mých nejoblíbenějších měst,“říká Jessica Foxová, australská hvězda vodního slalomu.

Získala tu svůj první titul mistryně světa – a byť je jí pouhých 22 let, už jich celkem sesbírala šest!

Taky se tu připravovala před letošní olympiádou v Riu.

Když může, přijede na dráhu do Troje, tak jako na víkendový Světový pohár. „Jednou jsem vynechala, pak se koukala v televizi a říkala si: Já bych tady tak ráda byla…“

A Česko může mít pro tuhle pohlednou dívku zvláštní význam také kvůli osobě Štěpánky Hilgertové. V Londýně ji na olympiádě v roce 2012 tehdy čerstvě plnoletá Foxová porazila a brala stříbro.

„Ona je úžasná závodnice,“chválila Hilgertovou a zároveň dopsala podivuhodný rodinný příběh, který mohl vzniknout jen díky dlouhověkosti české veteránky. V Atlantě 1996 totiž Hilgertová slavila zlato a třetí za ní skončila Myriam Fox-Jerusalmiová – matka Jessiky.

Australanka s dlouhými kudrnami v Londýně působila jako princezna z peřejí, nyní aspiruje na královnu. Zmíněných šest titulů světové šampionky? Vždyť Hilgertová jich za svoji neuvěřitelně dlouhou kariéru má sedm... Foxová navíc už dosáhla i na unikátní double, když mistrovství světa před dvěma lety ovládla na kajaku i v kanoi. Snad i díky Praze. „Je krásná a mám hrozně ráda, že je kanál v Troji blízko centra, to je

super. Závod je vždycky fantastický, s dobrou atmosférou; lidi slalom baví, jsou hlasití, fandí. Taky je tu variabilní voda, můžete si toho na ní hodně vyzkoušet. Pro trénink před Riem to bylo ideální,“oceňuje. „A ty pěkné ceny! Lepší na žádných závodech nedostáváme.“

Ale když zmínila Brazílii, právě tohle je věc, která jí k nezpochybnitelné koruně ještě chybí. V Londýně druhá. V Riu třetí. Dost možná kariéru Hilgertové výrazně předčí ve sbírce zlatých z mistrovství světa, ale co do triumfů na nejsledovanějším ze všech závodů má pořád dost velkou rezervu.

„Vodní slalom totiž není jako třeba plavání, kde znáte svůj osobák, a když jste nejrychlejší na světě, nejspíš taky vyhrajete,“srovnává. „To u nás je tolik proměnných... Na olympiádě se pokaždé dějí překvapení. V Riu zazářili lidé, kteří předtím nikdy nic velkého nevyhráli.“

Od ní se tolik čekalo, ona sama si tolik věřila. „Myslela jsem, že jedu nejlíp v životě, byla jsem ve skvělé formě, cítila se skvěle,“líčí. „Ale v Riu hodně foukalo a já jsem ve větru nemohla jet tak, jak bych chtěla. Šťouchla jsem. Proto jsem byla ráda za bronz, mohla jsem taky skončit pátá. Snad budu mít po Tokiu kompletní sbírku medailí.“

To by pro studentku psychologie, která se rodičům, vodním slalomářům, narodila ve Francii, znamenalo prolomit zlaté čekání.

A kdyby náhodou zažila extrémní formu, tak i dvojitě. Zvládá totiž kategorie K1 i C1 a na olympiádu míří i ta druhá: „Chci dělat oboje. V Tokiu budu šťastná za jednu medaili; mít dvě by bylo úžasné.“

Třeba by se mohla potkat v reprezentaci i s mladší sestrou Noemie Foxovou, neboť v téhle rodině má cit pro vodu snad každý. Třeba jednou budou společně sdílet neopakovatelné olympijské emoce.

„Rio bylo zvláštní. Vedení výpravy nám kvůli bezpečnosti nedovolilo, abychom chodili mimo olympijskou bublinu. Ale na Kristovi jsem spolu s dalšími medailisty byla, krásný výhled,“vzpomíná. „Londýn byl v tomto jiný, navíc o dost snazší, když tam mluví stejnou řečí. Přesto jsem v Brazílii zažívala skvělé chvíle. Vždyť je mi 22 let a získala jsem už druhou medaili z her! Uvědomuju si, že je to výjimečné.“

Tak jako ona, princezna z peřejí. A její příběh nekončí – spíš naopak. I v Praze to chce zase dokázat.