MARTIN ROMAN

BÝVALÝ ŠÉF ČEZ

MF DNES - - FRONT PAGE - Ivana Karásková reportérka MF DNES

Když si člověk zadá do vyhledávače jméno Martin Roman, vyskočí na něj přídomky – manažer, podnikatel a filantrop. Nicméně jeho hlavní parketou je teď vzdělávání. Nedávno získal titul „magistr efektivního učení a vzdělávání“na pedagogické fakultě University College London. A svými novými poznatky z ciziny chce bývalý generální ředitel firmy ČEZ a mecenáš škol PORG vylepšit úroveň českého školství. Vaše jméno jsme byli zvyklí slýchat v jiném kontextu. Odkud se vzal zápal pro moderní metody výuky? Když o tom tak přemýšlím, měl jsem jasno už v šestnácti letech. Vzpomínám si na situaci, kdy jsem chtěl dostat jedničku z biologie, ale k tomu jsem se musel naučit latinsky kapesní atlas rostlin. Přišlo mi to strašně nesmyslné, ale nedalo se nic dělat. Nabifloval jsem se tehdy látku podle čísel stránek, protože rostliny na obrázcích si byly dost podobné. Takže jednička byla?

Ano. Test jsem udělal bez chyby, profesorka uznale kývala hlavou, ale já si říkal, kristepane, taková kravina. Po týdnu jsem toho znal půlku, po měsíci desetinu a po roce už jen dvě rostlinky. Ty si pamatuju dodnes, ale co z toho. Je prokázáno, že informaci musíte šestkrát aktivně použít, aby vám zůstala dlouhodobě v hlavě. Už tehdy jsem snil o škole, která bude vzdělávat smysluplným způsobem. V poměrně pokročilém věku jste se vrátil do školní lavice. Je vzdělávací systém na britské univerzitě ve všem lepší než ten náš? Lepší v mnoha aspektech, ale ne ve všech. Hlavně je jiný. Když to zjednoduším, tak české dítě se ve škole připravuje na soutěž typu AZ-kvíz. Britský systém vás připraví na řešení problémů v životě. Je postavený na tom, že se učí méně témat, ale jde se do větší hloubky a k pochopení. Přiblížíte to na příkladu?

Vezměme třeba dějepis. České dítě dostane ve škole celkové povědomí o běhu dějin, ale nic se nenaučí pořádně. U Zlaté buly sicilské skoro každému vyskočí datum 1212, ale kolik z nás ví, co znamenala pro české dějiny? V Británii se do hloubky probírá třeba nástup Hitlera k moci a druhá světová válka. To je učebnicový příklad, aby se člověk učil rozeznat, že se blíží diktátor a jak má reagovat. Už méně se mi líbí, že tam třeba neberou dějiny Egypta a začínají až starým Římem, to je zase výhoda českého systému. Že je memorování a zahlcování dětí fakty na nic, už u nás také víme, ne? Jenže to pořád přežívá. Ptám se, je důležitější znát hlavní město Burkina Fasa? Znát všechny Přemyslovce, nebo jen ty nejvýznamnější a ušetřený čas věnovat diskusi žáků, zda byl Karel IV. tak výjimečným panovníkem kvůli svým osobním schopnostem, nebo měl štěstí na dobu a okolnosti? Tento přístup byste rád využil i v Česku? U nás na PORG se snažíme vzít z obou systémů to lepší. Musíme zachovat to, čemu říkám znalostní kotvy. Nejdůležitější věci, jako je třeba násobilka, se skutečně vyplatí nabiflovat. Zároveň vkládáme do výuky formativní prvky, což je – zjednodušeně řečeno – ověřený souhrn metod a postupů, jak vzdělávat děti efektivně. V Británii je to vnímáno jako základní standard vzdělávání a tamní vláda proškolila v minulé dekádě všechny učitele. V čem efektivní vzdělávání spočívá? Má pět pilířů. Zaprvé musí student přesně vědět, proč a co se má naučit a podle čeho bude hodnocen. Zadruhé vede učitel při hodině s žáky efektivní diskusi, během které průběžně zjišťuje, jak látku chápou. Jak si mám tu diskusi představit?

Ve třídě se většinou hlásí jen tři čtyři nejchytřejší a učitel pak nabude dojmu, že všichni látku chápou. Je třeba zapojit aktivně celou třídu. Doporučenou technikou jsou třeba jmenovky žáků. Učitel položí otázku a pak náhodně vytáhne něčí jmenovku. Nebo tam mají žáci bílé tabulky, a když se učitel na něco zeptá, všichni napíšou odpověď a tabulku zvednou. A zbývající pilíře?

Ten třetí se týká zpětné vazby, kterou učitel dává studentovi, aby ho posunul dopředu. Tedy nejen aby mu dal známku. Z vědeckých výzkumů vyplývá, že je lepší méně známkovat. Efektivnější se jeví dát někdy dětem jen komentář a třeba je nechat písemku opravit, aby přitom proběhl opět proces učení. Spolupráce v hodině mezi studenty, kdy si třeba vzájemně opravují práce, je čtvrtým pilířem. A poslední představuje vlastní schopnost studenta porozumět, jak na tom osobně je, co opravdu umí a jak se zlepšit. Vedou postupy, které jste si osvojil ve Velké Británii, k tomu, aby škola děti bavila? Ano, a je to moje podstatné téma. Logicky. Když žáka škola baví, víc se naučí. Nedávno jsme v redakčním miniprůzkumu dospěli k závěru, že většina dětí se do školy netěší. Vy jste se do ní jako premiant těšil? Těšil jsem se na pár konkrétních předmětů a na spolužáky. Měl jsem rád matematiku, fyziku a dějepis. Bavily mě a šly mi, protože jsem měl skvělé učitele. Vidíte a já někde četla, že jste dostal dvě ředitelské důtky. No ano. Tu první za kouření v druhé třídě, tuším, protože jsem se k němu navíc pokoušel přemluvit i další spolužáky. Naštěstí jsem záhy přestal. Druhou asi na gymnáziu, už přesně nevím, možná za nějaké rebelování. Zpátky do Londýna. Proč jste se rozhodl ke studiu právě tam? V mládí jsem studoval v Česku, Švýcarsku a Německu. Když jsem se před lety začal zajímat o systémy vzdělávání, vyšlo mi, že je fakulta v Londýně na špici žebříčku pedagogických fakult. Hodně se orientuje na výzkum efektivity vzdělávání, což mě zajímá. Disertaci jsem psal na téma dalšího profesního vzdělávání učitelů. Kdo byli vaši spolužáci?

Samí učitelé. V průměru jim bylo kolem třiceti, byl jsem v šestačtyřiceti druhý nejstarší. Navíc v Británii studovaly i moje dcery, takže jsem měl šanci poznat formativní metodu vzdělávání i jako rodič. Tam jsem si potvrdil, že pouhé biflování dávno nestačí. Je vědecky prokázáno, že po skončení středníasi pět procentškoly dětemtoho, co zůstanese naučí.v hlavě Sklon vysledovatk efektivnímuuž řadu učenílet lze zpátky.u vás V jedněch taktikou novináchjste získávaljste přiznal,na vysoké jakou jste školesi knihu, nejlepší kterou známky. zkoušející Přečetl napsal profesora zavedl ocenil na vašini řeč. zvídavost Polichocenýa dal vám Myslím, jedničku.že to profesorům udělalo radost, a energii.já tomu Ano, musels nadsázkoutaky věnovat by určitou se dalo Místo říct, čtyřsetstránkovéže jsem si počínal bichle efektivně.jsem důkladně v Právních prostudoval rozhledech. čtyřstránkovýNež jsem text se však jsem zeptal prokázatna profesorův znalosti. článek,Možná šlo muselo podvědomý vzdor vůči biflování a memorování. Předlonisprávní rady jste soukroméhose jako předsedagymnázia PORG a jeho mecenáš názorově rozešel s Václavem Klausem mladším, který pak rezignoval na post ředitele. Jak byste dnes pojmenoval jádro sporu? Na spoustě věcí jsme se shodli. V tom, že má být škola náročná, jak se má učit matematika a že by se z ní mělo maturovat. Neshodli jsme se v tom, které znalosti a dovednosti jsou potřebné pro to, aby děti uspěly v 21. století. Pokud vím, vy jste prosazoval i ústní přijímací zkoušky. Určitě by to bylo férovější. Profesor Howard Gardner z Harvardu říká, že existuje osm forem inteligence. Písemným testem dokážete objevit pouze dvě z nich. Ústní zkoušky to rozšíří na čtyři. V Británii se ústně zkouší na většině škol. My jsme je však nakonec nezavedli ani po odchodu Václava Klause ml. Zabralo by to moc času a rodiče i děti vždy netrpělivě čekají na výsledky. To, co považuji za extrémně důležité, je další vzdělávání učitelů. Mnozí z nich by vám na to asi řekli něco ve smyslu: Jsme rádi, že jsme rádi. Postěžovali by si na málo peněz a na přetížení. Tomu rozumím, ale pokud bychom do školství zavedli některé efektivní prvky formativního hodnocení, ve výsledku by se jim ulevilo. Aktivizací žáků v hodinách by šetřili svoje hlasivky. Je to, jako když přejdete na nový typ chytrého telefonu. První dny vám to dá děsně zabrat, ale pak je to úžasné. České pedagogické fakulty by měly vést studenty k tomu, aby se průběžně seznamovali s výsledky vědy a výzkumu ve školství. Vypadá to, že se nespokojíte jen s aplikací poznatků na školách PORG, ale máte našlápnuto na víc. Ve vzdělávání věřím. Chci pomoci tomu, aby čeští učitelé měli možnost seznámit se s moderními metodami efektivního vzdělávání. Proto vydávám koncem září se společností Edulab knihu autora formativního hodnocení Dylana Wiliama. V budoucnu bych chtěl nekomerčně vydávat ročně jednu až dvě podobné publikace. Kantoři, co umějí anglicky, jsou ve výhodě, protože zajímavých knih vycházejí ve světě desítky. V jednom rozhovoru jste řekl, že by se mladí neměli rozhodovat pro studijní obor v první řadě podle toho, co je baví, ale podle uplatnění. Myslíte si to stále? To vyjádření je staré už pár let a já se trošku posunul. Člověk by měl vzít v úvahu obojí. Svět je mnohem turbulentnější, než jsme si dříve mysleli. Podle studie univerzity v Oxfordu zanikne v USA během příštích dvaceti let 47 % pracovních míst kvůli nástupu nových technologií. Na prvním místě povolání řidiče či textilního dělníka. V řadě hotelů v Japonsku už fungují jako recepční roboti. Některé medicínské diagnózy už teď vyhodnocují lépe počítače. Dnes přesně nevíme, které vzdělání se bude lidem hodit, aby byli úspěšní. Je snad úspěch hlavním zdrojem spokojenosti? Neplatí to vždy. Chci jen říct, že bude hrozně málo problémů, které vyřešíme tím, že vylovíme něco z paměti. Objeví se před námi nové, jejichž podobu zatím neznáme. A s těmi si budeme muset umět poradit. To chci, aby se učilo na našich školách.

Foto: František Vlček, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.