Do školky s úsměvem?
dře to, ale Jde to
Už je to tady. Možná i vaše dítě poprvé nastoupilo do školky a vy každé ráno čelíte plačícím scénám. Zkuste ještě zachránit, co se dá, aby to proběhlo bez nich.
Nebojte, však ona si z toho nebude nic pamatovat. Těmito slovy se snaží uklidnit kolemjdoucí seniorka maminku, jejíž dcera před školkou právě zahájila generální stávku. Maminka se za paní smutně zadívá, nervózně mrkne na hodinky a pak už si jen bezradně sedá na schody, aby se znovu pokusila holčičku přesvědčit ke vstupu do dveří. Dítě vzlyká. Jakákoli slova se míjí účinkem. „Nepůjdu, nechci, nepůjdu,“opakuje dcera skrz slzavou clonu.
„Moc bych si přála, aby se dceři ve školce líbilo. Aby si našla kamarády a chodila tam s nadšením,“vysvětluje mi později Erika nad kávou a do očí se jí přitom derou slzy. Přemýšlím, jak vypadala moje školka. Pamatuji si, že nás nutili jíst „tlustá masa“, že na mléku byl vždycky škraloup a po obědě jsme museli jít spát. Že tam byla paní učitelka, která malovala krásné princezny. Ale taky ta druhá, které se hýbaly všechny zuby. Té jsme se báli. Až později jsem pochopila, že měla vlastně jen špatně přichycenou protézu. Proč mi to tehdy nikdo nevysvětlil? Možná jsem to mamince jen neřekla...
Malá velká trauMata
Je možné, že nám školka vedle bizarních detailů, rozmazaných záblesků, typických vůní a barev přinese do života i nějaké „trvalé následky“? Bolestné vzpomínky zanořené kamsi do podvědomí? Anebo jsme zkrátka dnes jen příliš přecitlivělí? „Zcela zásadní je poslat svého potomka do školky až v době, kdy je na to psychicky připraven nejen on,
ale i rodiče,“vysvětluje dětský psycholog Petr Sakař. „Optimální věk nástupu do kolektivní péče však nelze jednoznačně stanovit. U každého dítěte je to jiné, nicméně dítě mladší než dva a půl, tři roky je ještě stále velmi závislá na psychické podpoře osoby, se kterou má úzký emocionální vztah. Což je nejčastěji matka. Bez ní psychicky strádá a je nuceno se na tuto novou situaci adaptovat,“říká psycholog a dodává, že jakékoliv urychlování tohoto procesu má v dlouhodobém výhledu na dítě negativní dopad. „Podlehnutí tlaku společnosti na brzké oddělení dítěte od matky navíc zatěžuje rodiče nepříjemnými pocity,“vysvětluje psycholog. S odstupem se časné odloučení může projevit i na potomkovi. Například tím, že v dospívání bude mít problém udržet hlubší přátelský, později pak partnerský vztah.
Nejistý rodič, Nejisté dítě
Teorie je jedna věc, ale když přijde na řadu všední život, každý se s tím musí nějak poprat. Jak zařídit, aby se dítěti ve školce líbilo, klade si při pohledu na ubrečeného potomka otázku nejeden rodič. Odborníci na výchovu dětí se shodují na překvapivém doporučení: nejdříve si udělejte pořádek sami v sobě. „Děti jsou neskutečně citlivé. Pokud rodiče znejistí, protože nemají sami nástup dítěte do školky zpracovaný, potomek na to samozřejmě reaguje vlastním projevem nejistoty. Jeho reakce pak zpětně vyvolává v rodičích úzkost. Nejdříve je proto nutné překonat obavy sám v sobě, teprve potom přijde na řadu dítě,“potvrzuje ředitelka soukromé mateřské školy Tučňákov v Praze Magda Bartošová.
Většina rodičů si oddechne, když dítě začne chodit do školky, protože se opět mohou věnovat práci, což se příznivě projeví na ekonomické situaci rodiny. A to je vždycky příjemné. Může se ale stát, že pro vás bude nástup dítěte do mateřské školy téměř nepřekonatelný problém. Pak je nutné podle psychologa Petra Sakaře rozklíčovat příčinu. „V případě matky je užitečné probrat se i dalšími okamžiky v historii mateřství, které jsou situaci podobné, například odstavení. Jak to prožívala? Cítila se opouštěná? A co za jejím pocitem stálo? Byla to připomínka negativních zkušeností z vlastního dětství? Anebo snad souvisí její obavy s aktuální krizí v životě? Případně jde o reálné obavy ze školky, která v okolí nemá dobrou pověst?“
Na všechny tyto strachy je potřeba si důkladně odpovědět. To je první krok k tomu, začít je reálně řešit. S kým? To záleží na povaze problému. Pokud jde o školku, je nejlepší komunikovat o svých nejistotách přímo na místě.
Řiďte se iNtuicí
Podle speciální pedagožky Kateřiny Králové, zakladatelky vzdělávacího portálu Nevýchova.cz, je velmi důležité umět si pojmenovat, co od školky očekáváme, co je pro nás důležité, a na všechno podstatné se vyptat, případně se pokusit domluvit individuální podmínky. „Dnes už jsou mnohé paní učitelky otevřené a vstřícné. Snaží se potřeby rodičů a dětí zohlednit a skloubit je s režimem školky. Právě tohle jsou signály, že jste v dobrých rukou. Komunikace je základ. Jestliže je hned od začátku všechno problém a žádná domluva není možná, zvažte, jestli jste vybrali dobře a zda existuje možnost změny,“vysvětluje Kateřina Králová.
„Vlastní intuice a cit rodičů pro zlomové situace, které život dítěte provázejí, se v poslední době dost podceňují. V případě, že rodiče slyší od personálu doporučení, která jsou v rozporu s jejich vlastními pocity – například ‚nechte ho vybrečet‘, když rodič cítí, že dítě skutečně trpí, měli by uvažovat o změně,“dává Kateřině Králové za pravdu psycholog Petr Sakař.
Výběr školky před časem řešila i maminka Jarka. „Je sice fajn vybírat školku podle nějakých kritérií a doporučení, ale také je třeba mít na paměti, že i v rámci jednoho zařízení mohou být velmi odlišné třídy. Vždycky totiž nejvíc záleží na osobnosti učitelky,“vysvětluje a na klíně přitom houpe svoji čtyřletou dcerku. Jak tedy překonat zarytou představu, že pedagogové nejsou zvědaví na nějaké rodičovské „extra buřty“? Nikdo nechce mít hned od začátku nálepku toho otravného.
„Od rodičů otevřenou komunikaci a předávání informací velice vítáme. Snažíme se každou adaptaci dítěte řešit individuálním způsobem. Tento přístup se nám velmi osvědčil. Důležitou roli hraje však nejen empatický postoj učitelky nebo učitele, ale počet dětí, které ve skupině má,“vysvětluje ředitelka mateřské školy Magda Bartošová.
V podobném duchu hovoří i Monika Mothejzíková, ředitelka mateřské školy Kytlická. „V naší školce nabízíme dětem adaptační období, které trvá nej-
ze školky si často pamatujeme takové bizarnosti, jako je škraloup na mléku nebo tlusté maso.