Jak z pasti levné práce a montoven

Zuzana Kubátová ve svém článku Boom a past české ekonomiky (MF DNES 15. 9. 2016) naprosto správně popsala současný stav naší ekonomiky, která ze své pasti subdodavatelské struktury a levné práce bude vybředávat jen těžce. Bohužel si myslím, že pravda je ještě mnohem horší a pro mnohé asi i dost šokující. Proč? Současný tlak odborů na růst mezd je spíše zoufalý, jelikož i odboroví bossové musí tušit, že cesta k vyššímu bohatství domácností a rychlejšímu reálnému přiblížení se k vyspělým ekonomikám je tak trochu uměle blokována. Česká ekonomika potřebuje úplně opačné recepty než ty z dílny části ČNB a jisté části politiků a ekonomů, které jen prodražují nákupy vyspělých technologií a ostudně mrhají potenciálem našeho národa. Recept na zásadní skok v reálné konvergenci k vyspělým zemím je jednoduchý, ale významná část méně účinných struktur české ekonomiky by zažila totální šok, a proto je tak nechtěný. Nízké platy a montovny jsou navíc výhodné pro sociálně populistické strany, které by postupně ztrácely smysl své existence. Okamžité ukončení intervencí je stěžejní, jelikož by začal drastický tlak na produktivitu a zvyšování robustnosti domácí poptávky v mezinárodní kupní síle. Dále je potřeba uvolnit bankovní regulace a přestat manipulovat s úroky, aby začaly plnit svou informační roli ceny peněz a rizika. Tím by začaly peníze proudit do smysluplných projektů. To by bylo ale potřeba doprovodit revoluční liberalizací a depolitizací územního plánování a veškerých administrativních řízení v reálné ekonomice, aby podnikatelé mohli výrazně lépe, racionálně plánovat budoucnost. Tím by se uvolnil neskutečný prostor pro výrazné investice do dopravní, energetické, vědecké, vzdělávací, zdravotní i sociální infrastruktury a zároveň omezil prostor pro korupci. Politici a centrální bankéři mají jen vytvářet rovné institucionální podmínky pro všechny, nikoliv jen pro ty, kdo drží naši zemi v pasti levné práce. — Tomáš Munzi, ekonom, VŠE