V kovbojce o StB řičí i lustr
Rakousko-český film Krycí jméno Holec přináší zvláštní úkaz. Začíná jako průměrné retro z roku 1968 a zhoršuje se scénu od scény až k sebeparodii.
Jediný zjevný důvod koprodukce, jejíž výsledek vstupuje do našich kin, se jmenuje euro. Jinak nelze pochopit, proč se Česko přidalo k směšné špionážní kovbojce, v níž hlavní roli hrají ruské tanky roku 1968, režisér jejich tajně vyvážených záběrů Jan Němec a coby jeho spojka se Západem rakouský novinář Helmut Zilk, vydíraný StB.
Štěk pro CIA
Vídeň samozřejmě zajímá portrét Zilka, později jejího starosty a oblíbeného politika, který přišel o Havlovo slíbené vyznamenání, když se objevily informace, že spolupracoval s komunistickou tajnou policií. Režisér Franz Novotny jej líčí jako muže se slabostí i přitažlivostí pro ženy, jmenovitě pro Vicu Kerekesovou v roli české hvězdičky a Němcovy milenky, nicméně v rozhodující chvíli se Zilk zachová hrdinsky; potlesk, opona, posmrtná očista...
Praha ovšem vidí mizerně natočenou historku s motivy povídky Jana Němce, jenž by řičel smíchy, kdyby spatřil sám sebe v podání Kryštofa Hádka, kterak jde na estábáky pěstí. Vidí také představu naší metropole na způsob balkánské vsi, kde se prochází stařenka v šátku s husou, kde televizní soudružka shrne festival v Cannes „Co je Zlatá palma proti mezinárodní solidaritě“a tajní jsou tak nápadně nenápadní, že je nikdo nemůže brát vážně.
Plakátová křiklavost všechno přehání, včetně sexu s nehty zarytými do stěny. Milostnými scénami Novotny opravdu nešetří, ačkoli Zilkovu představiteli Johannesu Zeilerovi lze spalující vášeň těžko uvěřit. A konspirační teorie, kterou film rozvíjí, nejspíše rozesmála CIA k slzám, takže její příslušníci stihli svůj štěk až na poslední chvíli.
Aspoň ta muzika
Mimochodem ve filmu Krycí jméno Holec se řehtá i lustr na stropě, což má být ironický výsměch dárku od StB ve smrtelně závažném okamžiku, jenže rádoby fantaskní vidina je natočena způsobem, který pocit nechtěné parodie ještě posiluje.
Právě fádní, zmatečnou a neobratnou filmařinou rakouského kolegy by asi Jan Němec trpěl víc než způsobem, jak stylizuje osud a postavu jeho samého. Přitom se dá srovnávat, stejný rok zaznamenal Němec jednak ve své Holce Ferrari Dino, jednak ve Vlkovi z Královských Vinohrad, který do kin přišel před týdnem. A rozdíl řemesla, natož představivosti bije do očí. Rakouskými kiny Krycí jméno Holec prošumělo během léta a z českého pohledu má jen dva záchytné body: slušnou srpnovou akci plus Ondřeje Brzobohatého v roličce populárního zpěváka sladkých hitů a současně autora výstižné dobové hudby.