Epochální výlet soudružky Hubáčkové
Apak že země svobody a neomezených možností! Jedenačtyřicetiletá ústecká komunistka Gabriela Hubáčková, která už druhé volební období zasedá v rudém dresu ve Sněmovně, se o tom přesvědčila na vlastní kůži.
Chtěla letět na Mezinárodní kongres žen do kolumbijské Bogoty a potřebovala přestoupit v Atlantě. O tranzitní vízum však žádala americkou ambasádu marně. Nepomohla ani intervence šéfa české Sněmovny. „Úžasné“americké svobodě a demokracii se proto soudružka Hubáčková hned vysmála na Facebooku: „Jsem členkou KSČM, a tedy pro USA nepřijatelný občan.“
Co se stalo? Co tak mohlo vyděsit světovou mocnost na prakticky neznámé české komunistce? Cíl její cesty jistě závadný nebyl. Na ženském kongresu v Bogotě se mělo mluvit o genderové politice a diskriminaci žen, což jsou témata, při nichž si každý pokrokem potrefený Američan přímo pomlaskává. Tak co jiného za tím mohlo být? Že by nějaké citlivé informace dodané tajnou službou?
Zůstaňme na zemi a zkusme se vcítit do úředníka americké ambasády, kterému žádost soudružky Hubáčkové přistála na stole. Jedné žádosti o tranzit se nejde věnovat půl dne, ale i z pár kliknutí na internetu si lze poskládat plastický obrázek.
Well, tak cože je zač ta Hubáčková? Aha, přišla do Sněmovny jako bezpartijní učitelka a bývalá asistentka komunistického poslance Šenfelda. Ale rozkoukala se zjevně brzy, v dalších volbách už byla jako členka partaje volební jedničkou na Ústecku, tedy ve výkladní skříni KSČM, v kraji rudého hejtmana Bubeníčka. A nejen to: byla zastupitelkou v jednom ústeckém obvodě a dnes sedí i v krajském parlamentu. V Ústí má taky poslaneckou kancelář, v sídle okresního výboru KSČM – aha, takže ono klasické vyčuránkovské nakrmení matky strany z vyšponovaného státního pronájmu. O dveře dál má klubovnu pionýrská skupina Dravci.
Jak tak koukám, v parlamentu kdovíjak nezáří. Vystupuje málo, není to žádná partajní ideoložka, spíš šedá myška. Ale ideový kompas má zjevně nastavený správně: iniciativně se přihlásila do meziparlamentních „družebních“skupin přátel Číny, Ruska, Kuby, Ázerbájdžánu, Vietnamu nebo Nikaraguy. No nazdar hodiny...
Když už ve Sněmovně promluví, týká se to obvykle školství. Pranýřuje zřizování soukromých škol, zlehčuje svobodu jednotlivce a lidská práva, ale třeba žádá i stažení zpravodaje ČT z Washingtonu a taky, aby ten umanutý Karas přestal fandit Ukrajině. Podílela se na řadě návrhů zákonů – a ten seznam je docela síla! Zrušení církevních restitucí, referendum o vypovězení Severoatlantické smlouvy, přísný zákon o úředním jazyce... Ani na Facebooku se nijak nežinýruje. Chlubí se, jak slaví Svátek práce, zdraví Noční vlky, ty Putinovy fašounky na mašinách, na ruské ambasádě oslavuje Den vítězství.
A heleme se, oni to asi mají v rodině! Pěstounskou matkou té Hubáčkové byla komunistka Květoslava Čelišová, vlivná postava severočeské KSČM, co seděla šestnáct let v parlamentu a dneska je na penzi zastupitelkou v Ústí. Nebyla to sice nikdy kdovíjaká rudá dryáčnice, kam se hrabe na Martu Semelovou, ale za ta léta si svoje o NATO, USA a kapitalismu taky řekla. A bývala jedna ruka s Klubem českého pohraničí, tou bolševickou sebrankou bývalých pohraničníků, která se ve zprávách o extremismu pravidelně objevovala jako bezpečnostní hrozba pro stát...
Heleďte, už mě to čtení přestává bavit, nedělá mi to dobře na žaludek. Ne že by nám po Státech neběhalo dost podobných, jistě i horších, ale máme-li právo nepustit na své území kohokoliv, pak o tuhle dámu fakt nestojíme. Tečka!