Tim Burton vypráví X-Men pro děti. Hezky
Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES
Přístupnost: pro všechny, hlásí distributor snímku Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Čímž je nasnadě víkendový favorit rodinných výprav do premiérových kin. Určitě ve Státech, kde mu prorokují jasné vítězství, ale nejspíše všude včetně Česka, kde zabírá jméno režiséra Tima Burtona.
Spíš poetický než bizarní
K filmu vychází znovu knižní předloha Ransoma Riggse, zároveň jde na trh stejnojmenná audiokniha, kterou načetl Viktor Dvořák, zkrátka k titulu se zjevně váže snaha vybudovat podobnou říši jako kolem Harryho Pottera či Letopisů Narnie. Ostatně shodují se jak žánr dětské fantasy, tak jeho britské kulisy, třebaže dospívající hrdina příběhu i jeho autor jsou Američané. A titulní „podivné děti“, chráněné na odlehlém místě dámou ovládající časovou smyčku, se zase podobají svým starším kolegům z amerického komiksu X-Men, neboť jsou nadané zvláštními schopnostmi.
Jak vidno, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti nelze označit za ohňostroj originality, nicméně ve své kategorii patří k těm lepším, chytřejším, napínavějším a zejména hravějším. Alespoň v Burtonově pojetí, přestože své osobité fantaskní vidění režisér tentokrát Začalo to, už když jsme hráli v Redutě, tehdy to byla taková zapomenutá díra. Sice jsme tady dělali první rokenroly, na které jsem psal texty, ale měli jsme na repertoáru vše, co nás bavilo. Swing, blues a třeba i rumunskou lidovku, kterou jsme ovšem znali od Lese Paula a Mary Fordové, kteří si ji vzali za svou.
Začínal jste jako grafik. Umíte si představit, že byste nenastoupil na dráhu zpěváka a herce a u grafiky zůstal?
Možná, že jo. Mě ta grafika bavila a dodneška dělám litografie nebo našemu divadlu scénografii, kostýmy i loga her, protože to je zadarmo. Nepovažoval bych to za životní ústrk, a dokonce si myslím, že bych
Rád bych si odpočinul, ale moc to neumím. Vzpomínám si, že jsem kdysi odjel k moři, ale vydržel jsem to jen den.
trochu uhladil. Jeví se méně bizarní i magický a více poetický až romantický, ale neškodí to, jenom očekávání fanoušků možná mířilo jinam, třebaže pár přízračných až morbidních scén se i tady najde. byl dobrej. Nějaký talent mám, a kdybych na tom sedmapadesát let pracoval osm deset hodin denně...
Dovedete říct, ve kterém z té řady svých řemesel vynikáte nejvíc?
Docela dám na veřejné ohlasy, tedy to, co se o mně píše a tak. A tam to myslím vyhrává textařina. Tedy písničky.
Asi se dá bez nadsázky říct, že některé z nich zlidověly.
A to jsem si vždycky přál! Až si lidi, kteří nebudou tušit, že nějaký Semafor existoval, budou u ohníčku zpívat „po babičce klokočí...“Nečekal jsem, že se toho dožiju, a ono se to už děje a je to pro mě velká pocta.
Dva prvky hrají Burtonovi přímo do ruky. Jednak kontrast současného teenagera ze slunné Floridy a zapadlého ostrova u břehů Wallesu s náladou 40. let, jednak neméně zábavné rekvizity, do nichž ukryl odkazy
Jezdíte stále se Semaforem na zájezdy?
Ano, teď jsme byli dva dny v Bratislavě, taky v Klatovech... Pořád jezdíme. Ale vím, kam tím míříte. Kde to jde, tak se snažím jet vlakem, objevil jsem, jak je to pohodlné. Když musím řídit, přijedu vyčerpanej, takže se většinou svezu se šéfem naší produkce. Ale když není zbytí, tak si to sám odřídím.
Stejně mě fascinuje vaše pracovní vytížení...
Já jsem totiž workoholik. Rád bych si odpočinul, ale moc to neumím. Vzpomínám si, že jsem kdysi odjel k moři, ale vydržel jsem to jen den. Pak jsem si koupil sešit a napsal jsem tam kus Kytice. od Střihorukého Edwarda po Alenku v říši divů. Když odhaluje tušenou nahotu neviditelného chlapce nebo sleduje vznášející se dívku, lze z filmařova pohledu vyčíst stejné okouzlení pohádkou jako z hlediště. Německý nálet nebo věštecké promítání „z oka“utkví v paměti a takřka snově neskutečná scéna, kdy se mladičký pár potápí vzduchovou bublinou do vraku plného mírumilovných kostlivců, spadá do filmařské pokladnice vpravdě labužnické, až se zatají dech.
Je to jen začátek
Na druhé straně musí film stihnout i hodně vysvětlivek včetně historických souvislostí, takže místy zbytečně bobtná, a jakkoli z něj netrčí obvyklá laserová monumentálnost, strašení se drží metodiky, kterou mohl podepsat kdokoli.
Navíc z filmu dost jasně vysvítá, co Riggsovi čtenáři vědí, totiž že Sirotčinec je pouze prvním dílem trilogie, takže se dají čekat rovněž filmová pokračování.
Nic proti nim, pohádka je to milá a hezká, jen poněkud anonymní.
Sirotčinec slečny Peregrinové...