Znovu vzkříšený Hercule Poirot vraždě nezabránil. Ale vyřešil ji

Lady Athelinda Playfordová je veleúspěšnou autorkou dětských detektivních příběhů. Žije na svém luxusním sídle na jihu Irska a tam za ní posílá britská spisovatelka Sophie Hannahová v románu Zavřená truhla slavného Belgičana Hercula Poirota a jeho přítele, inspektora Edwarda Catchpoola ze Scotland Yardu. Oni starší dámu neznají, a tak se o důvodech pozvání mohou jen dohadovat. Mají snad zabránit vraždě?

Lady Athelinda totiž při večeři šokuje shromážděnou společnost. Oznamuje, že novou závětí vydědila syna i dceru a majetek odkazuje svému tajemníku Scotcherovi, jemuž kvůli závažné chorobě ledvin zbývá jen pár měsíců života. A později večer je Scotcher nalezen s rozmlácenou hlavou.

Dědicové Poirotovy „matky“Agathy Christie dali Hannahové právo, aby postavu detektiva perfektně využívajícího své geniální šedé mozkové buňky použila ve svých knihách – po Vraždách s monogramem tak podruhé činí právě v Zavřené truhle. A je nutno přiznat, že renomovaná autorka psychothrillerů i poezie kráčí ve stopách své předchůdkyně značně zdařile. Využívá některých prvků, jež jsou typické pro Christie (uzavřená společnost na uzavřeném místě, nechuť místní policie vůči Poirotovi), ale originalita jí nechybí, byť tam, kde Christie malovala pastely, Hannahová občas nanáší barvy špachtlí.

Zápletka Zavřené truhly je téměř dokonalá a charaktery aktérů dramatu – vesměs dost nepříjemných – tak vyhrocené, že by mohly sloužit jako psychologické modely. A fascinující je tahle kniha i jako románová studie patologického lháře. Poirotovy mozkové buňky pracovaly jako vždy skvěle a Agatha Christie se v hrobě za svou následnici rozhodně nemusí stydět.