Lidská práva jsou jako bůček. Nesmíte se přejíst
Vlastimil Vondruška
Ctím lidská práva. Zvláště po pádu komunismu jsem byl nadšen, co vše se smí. O něco později jsem však znejistěl, když jsem zjistil, co vše se smí. Mám rád i bůček. Propečený dozlatova, s křupavou kůžičkou. Bůček se však musí konzumovat s mírou. Pokud se ho přejíte, následuje bolest břicha a průjem.
S lidskými právy je to stejné. Jako ostatně se vším v našem životě. Všeho je třeba užívat s mírou, bůček stejně jako lidská práva.
Co vše zahrnuje pojem lidská práva, to nikdo nikdy nedefinoval. Kdesi jsem se dočetl, že lidská práva jsou nezadatelná práva lidí. To je stejně duchaplná definice jako tvrzení, že moudrý člověk je ten, který je moudrý.
Po lidských právech volali revolucionáři, kteří odmítali feudální nerovnost založenou na privilegiích urozených a církve. Evropské myšlení formovalo především Prohlášení práv člověka a občanů, které vzniklo ve Francii v roce 1789 zhruba měsíc po dobytí Bastily.
Základním principem je teze, že se lidé rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. Nezadatelnými právy člověka jsou svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku. Princip veškeré politické svrchovanosti spočívá v národě. Svobodou je to, že každý může činit vše, co neškodí druhému.
Naivní fanatismus
Dnešní kazatelé lidských práv původní deklaraci zjevně nečetli pozorně, protože ta hovoří nejen o právech, ale i povinnostech, a hlavně o prospěšnosti pro celek. Pokud chceme respektovat vývoj evropského demokratického myšlení, nemůžeme z něj vyjímat jen to, co se nám hodí. I na bůčku jsou horší a lepší kousky.
Dnes se mi zdá, že se za lidská práva vyhlašuje cokoli, co si vymyslí nějaká frustrovaná menšina, aktivisti, kteří hledají, zač by ještě mohli dostávat štědré dotace, a to vše odsouhlasí politici, kteří netuší, která bije.
Lidská práva jsou jen jeden z kamenů složité stavby, z níž se buduje lidská společnost. Tvrzení, že není nic důležitějšího než lidská práva, je naivním fanatismem.
Už dnes jsou zjevné problémy, které přináší slepé prosazování bezbřehých lidských práv, aniž se politické elity zamýšlejí nad smyslem a důsledky takových kroků do budoucnosti. Zatím to ještě fatální není, ale pokud se nevzpamatujeme, záhy bude. Jen namátkou pár příkladů.
Každý má právo studovat, každý má mít maturitu a je třeba, aby co nejvíce národa mělo vysokou školu, to je v duchu lidských práv. Jenže aby mohli studovat všichni, bylo třeba snížit úroveň vzdělání. Není důležitá kvalita, ale diplom, který je nezbytný k výkonu úřednické profese. Protože lze studovat, nechce nikdo pracovat. Fatálně ubývá řemeslníků a středních kádrů, o dělnických ani nemluvě. Dnes seženete padesát odborníků na evropské dotace, ale o pokrývače nezakopnete. To je jeden z důsledků pomateného výkladu lidských práv.
Práva nepřizpůsobivých
Aby byla zachována práva obou rodičů, mnohé děti dospívají v schizofrenním rozpůlení mezi oba. Jaký to má vliv na jejich duševní rovnováhu, není snad třeba ani hovořit. Svá práva mají zločinci. Ve vězení se mají proto lépe než lidé, kteří jsou poctiví, neloupí a pracují. Nepřizpůsobiví mají také svá práva, a protože se máme mít všichni dobře, dostávají dávek tolik, aby nestrádali a mohli se povalovat na náměstích, křičet v noci na ulicích. Původní pojetí lidských práv jasně říká, že nezadatelným právem člověka je odpor proti útlaku. Zkuste se dnes ohradit proti agresivní romské rodině. O postojích vůči agresi migrantů ani nemluvě. To je jen malá ochutnávka z kotle bezbřehých lidských práv.
Zato přesně víme, jaká lidská práva mají poskytovat svým občanům vlády v Rusku, Číně, Turecku, Sýrii či Izraeli. Odmyslíme-li od faktu, že je nám do toho houby, děláme si na všech stranách nepřátele. Dnes považují vládci řady neevropských zemí naše politické lídry za šašky, neboť k nim přijíždějí, ale místo aby jednali o bezpečnostních a hospodářských problémech, zvedají výhrůžně prst a hrozí, vy tu porušujete lidská práva. A pokud to nezlepšíte, nebudeme s vámi obchodovat. Cizí trhy se ovšem bez našeho zboží obejdou. Ale co naši výrobci?
Bůčku jsme se přejedli tak, že jsme si zkazili žaludek. Je načase začít s dietou. Jinak ztučníme tak, že dostaneme infarkt.