Hitlerův dům zmizí. A Hitler?

Je to věčný problém: co s připomínkami minulosti, kterou bychom si raději vůbec nepřipomínali? Odstranit všechny stopy odkazující na minulost, která se nám nelíbí, je samozřejmě hodně stará metoda. Boj o minulost se vede od časů, kdy si ji člověk začal vůbec uvědomovat. A součástí toho boje bylo občas také vymazávání všeho, co se do našeho momentálního obrazu nehodí.

Většinou metoda fungovala ve prospěch těch, kteří chtěli zakrýt špatnosti, ať už své, či druhých. Ale funguje i opačně: proč bychom se v demokratické svobodné zemi měli dívat na umělecky nepovedené sochy uzurpátorů, jako byli Lenin či Gottwald? Také jsme je svého času odstranili a bylo.

Nyní se rakouská vláda rozhodla strhnout dům v Braunau am Inn, ve kterém se kdysi narodil pozdější nacistický vůdce Adolf Hitler. Nynější majitelka ho odmítala prodat, a tak na ni Rakušané vymysleli speciální zákon; dům bude nejdříve vyvlastněn, poté ho zboří a na jeho místě postaví dům nový. Majitelku odškodní a Hitlera v Braunau pak bude připomínat jen tahle operace a základy starého domu, které budou ukryté někde ve sklepě toho nového. A možná pár artefaktů, které vyvezou na skládku, pravděpodobně v utajení, aby si je tam nerozebrali fanatičtí „Vůdcovi“obdivovatelé. Ale možná to tak žhavé ani nebude.

Rakouské účtování s třetí říší přichází v případě Braunau překvapivě pozdě. Vždyť od smrti muže, kvůli němuž se celá akce organizuje, uplynulo již jedenasedmdesát let. Kdybychom to počítali od jeho narození, vyjde nám 127 let! Taková je síla temnoty, která tu nešťastnou minulost obestírá.

Problém je samozřejmě jinde. Dům zmizet může, ale nemůže zmizet Hitler, jeho minulost a jeho zločiny. Jsou si toho vědomi i rakouští historikové, kteří se překvapivě ozvali s tím, že oni přece bourání nedoporučovali. Dům tedy možná bude jen zásadně přestavěn. Ale jaký je v tom rozdíl?