Sedm tisíc eur za set. Málem jsem kývl
Třetí a poslední ukázka z knihy Koukal jsem, kterou sepsal s badmintonistou Petrem Koukalem vedoucí Magazínu DNES Martin Moravec.
Další věc, která se v badmintonu v posledních letech rozmohla, je sázení na zápasy. O dopingu můžu u některých hráčů tvrdit, že si to myslím, ale v sázení jsem si naprosto jistý. Už proto, že jsem sám dostal nabídku, abych prodal zápas. A spoustu dalších hráčů jsem při podvodech viděl.
Badminton je pro sázkaře lákavý. Netočí se v něm sice takové peníze jako třeba v tenisu, ale zase je na něj míň vidět. Výměny jdou rychle za sebou a sázet se dá téměř na cokoliv. Nejen kdo vyhraje nebo prohraje, ale kdo získá první bod, kdo třináctý, jestli bude součet bodů v setu sudý, nebo lichý… Většinou to jsou hlouposti, které nemají nic společného s tím, jestli je někdo lepší, nebo horší.
Zábava. Ruská ruleta.
Teď je výborný kurz!
Badmintonisté nebo lidi z jejich okolí sázejí úplně jinak. Velký rozdíl bývá v tom, jestli se sází před zápasem, nebo živě během něj. S tím začali v Asii, ale viděl jsem to i v Polsku, na Ukrajině nebo v Rusku. Byl jsem na turnaji, kde hrál jeden polský pár čtyřhru.
Na tribuně seděli s počítačem na kolenou jejich kamarádi a ti Poláci si nechali na začátku prvního setu naložit asi 2:12. Kamarádi na ně houkli, že teď je výborný kurz a jestli jsou schopní set ještě otočit. Na kývnutí poslali peníze a kluci najednou zabrali. Byl jsem dva metry od nich a jen jsem zíral. Ten set vyhráli 21:16.
Další fintou je, že se schválně prohrávají sety. Když proti sobě hrají třeba dva Asijci a jsou navíc ze stejného týmu, je jasně vidět, jak jsou domluvení.
Jeden vyhraje první set, ještě o hodně vede ve druhém, jenže pak ho vypustí a naplno si to rozdají až ve třetím. Jsou často tak hloupí nebo natolik hamižní, že to ani neumějí sehrát věrohodně. Set prohrají 3:21, místo aby se naoko tahali aspoň do 17:21. Ve druhém je to třeba 2:11 a skončí to 21:12 pro toho, kdo celou dobu jasně prohrával. Úplný výsměch. Pak přijde třetí set, řežou se do krve a je to úplně jiný sport.
Já nikdy nesázel a neměl jsem radši ani žádný účet, aby mě to nelákalo. Tedy až na jednu výjimku když jsem chtěl vsadit na prezidentskou volbu v roce 2013. Založil jsem si konto, sázku jsem prohrál, a protože mi nějaké peníze zbyly, zkusil jsem vsadit na turnaj, kde jsem nehrál.
Říkal jsem si, jak to bude jednoduché, když ty hráče znám. Ale o všechno jsem přišel asi během dvou dnů. Přesněji, během pěti nebo šesti sázek, u kterých jsem si myslel, že jsou na jistotu.
Samozřejmě mě už dřív napadlo, že bych si takhle pár dolarů přivydělal, a někteří hráči mi dokonce ukazovali, jak na to. Viděl jsem tablety, na kterých sázejí, a konta i peníze, které tam mají. Vrtalo mi to hlavou a představoval jsem si, jak bych si lehce zaplatil letenky na turnaje daleko do Asie nebo do Ameriky. Ale nikdy jsem to neudělal.
Nejblíž podvodu jsem byl při turnaji na Kypru v roce 2007. Měl jsem zpožděný let, až v pět ráno jsem se dostal do hotelu a už v jedenáct jsem měl hrát proti neznámému Italu Violovi.
Byl jsem třetí nasazený a jasný favorit. Když jsem se už rozcvičoval v hale, zastavil mě na chodbě nějaký člověk. Rozhlédl se, jestli nás náhodou někdo nesleduje, a nabídl mi sedm tisíc eur, když prohraju první set. K tomu dodal: „Přiletěl jsi pozdě, takže to ani nikoho nepřekvapí.“Všechno věděl, což mě šokovalo nejvíc.
Měl jsem dilema, protože sedm tisíc eur byly peníze, které jsem tehdy dostával od hlavního sponzora na celou sezonu.
Málem jsem kývl. Ale nakonec jsem se podělal. Trochu kvůli tomu, že je to nemorální, ale nebudu lhát: ten hlavní důvod byl jinde. Bál jsem se, aby to nebyla past. Třeba to na mě jen zkoušeli, tak jsem ho radši poslal pryč.
Na kurtu jsem si chvilku nadával, protože ten Ital byl opravdu slabý, a kdybych mu nechal první set, v pohodě bych zápas otočil. Vyhrál jsem 21:13, 21:11 a nakonec jsem byl rád, že jsem to zvládl poctivě a nemusel jsem mít výčitky.
Ale jestli se někdy začne sázení v badmintonu rozkrývat, bude to hodně zajímavé.