Horáček jde do voleb s patosem
Žádné spontánní gesto. Michal Horáček ukázal, že má nájezd na Hrad detailně promyšlený.
PRAHA Příští prezidentské volby mají od včerejška prvního kandidáta, který to myslí opravdu vážně, už má tým a v neposlední řadě vlastních 40 milionů korun na kampaň. Textař Michal Horáček ohlásil kandidaturu v suterénu historické čistírny odpadních vod v Praze–Bubenči. I když vybízela k symbolice, že chce „vyčistit“politiku, Horáček se rozhovořil o velkoleposti této stavby.
Představil médiím potenciální první dámu Michaelu Hořejší Horáčkovou (která je vyšší než on a o 26 let mladší). Za pomoci čtecího zařízení přednesl patetický projev. „Povinností prezidenta je podporovat to ušlechtilé, vstřícné a sebevědomé. Oproti zemi úsměšků kultivovat zemi úsměvů,“řekl Horáček. Slogan o úsměšcích a úsměvech bude asi jeho heslem. I když Horáček říkal, že si kandidaturu rozmýšlí, už dlouho ji evidentně tiše připravoval. Včera měl natištěnou publikaci s odpověďmi na nejčastější otázky. Zveřejnil i majetkové přiznání. — Jakub Pokorný
Perfektně připravený výstup Michala Horáčka narušil včera jediný rozpačitý okamžik. Pozvaní hosté sami podle scénáře neodešli a Horáček je musel vyzvat, aby opustili pódium. Jinak vše připomíná dokonale nastudované divadelní představení.
Jules Verne, Ocelové město. První dojem, který člověka napadne, když zhlédne prostředí sklepa historické čistírny odpadních vod, ve kterém umělec Horáček oznamuje boj o Hrad. Ale také Franz Kafka, Amerika, což je film, který se přímo tady natáčel.
Parní stroj, cihlové zdi a muž v obleku v záři reflektorů. Horáček vysvětlil, že čističku si vybral, protože to je krásná industriální budova, i když přítomní možná čekali ještě nějakou rafinovanější symboliku.
Tisková konference začíná v suterénu, kam člověk prochází holými místnostmi a skoro bloudí. Horáček se vynoří z chodeb jako na jevišti. Kandidaturu sice oznamuje v téměř dekadentním prostředí, ale sám přichází v obleku a nosí brýle, takže vypadá spíš jako profesor.
Zvláštní je také načasování na deset minut po desáté dopoledne, i když i tento symbol zůstal trochu nedopovězen. Strana TOP 09 zahajovala v 9:09 hodin. Za pět minut dvanáct by bylo možná přiléhavější, vzhledem k tomu, jak patetický Horáček „zachraňuje“zemi.
Hlavní aktér ví zcela určitě, že je známou celebritou. Přesto svůj projev zahajuje větou: „Dovolte mi, abych se představil. Jsem Michal Horáček.“Do včerejška „jen“miliardář, hráč, textař a moderátor. Od včerejška prezidentský kandidát, který má perfektně nacvičené dávkování sebevědomí, pokory a opatrnosti. Dává si obrovský pozor, aby se nevymezil vůči Miloši Zemanovi.
„Čas úvah a příprav se završil. Mé rozhodnutí je jednoznačné a od této chvíle nezvratné. Volbu prezidenta republiky nepovažuji za pěveckou soutěž, v níž je pěkné vyhrát, ale důležitější je zúčastnit se,“řekl Horáček o své kandidatuře.
Nechce se nechat nominovat politiky, vydá se cestou, při níž musí sebrat padesát tisíc podpisů. Nehodlá využívat služby reklamních agentur, odmítá sponzory, a dokonce nebude zřizovat ani funkci mluvčího. Což je zjevná narážka na Jiřího Ovčáčka, který občas zastíní v médiích samotného prezidenta. „Prezident ať je nezávislý v každém smyslu slova,“míní Horáček.
Na pódiu představuje svůj tým. Koordinaci vztahů s médii má na starosti bývalý novinář Jiří Táborský (nebude tedy mluvčím v pravém slova smyslu), sběr podpisů zajišťuje Karolína Pelikánová. Útlá Horáčkova manželka je vyšší než on sám, což je efekt, který „velikost“kandidáta na pár minut trochu shazuje.
Následují dotazy. Horáček odpovídá trpělivě a dlouho. Nevykolejí ho ani filozofická otázka, jestli by také kandidoval, kdyby nebyl bohatý? Horáček ji filozoficky odráží, že je takový, jaký je.
Na stole je pro všechny připravena životopisná příručka, kde jsou už rovnou zodpovězené i „nepříjemné otázky“typu: „Je pravda, co uvedl bulvární tisk, že jste po rozvodu vyhnal svou ženu z domu její rodiny?“Horáček se snaží neponechat
Čas úvah a příprav se završil. Mé rozhodnutí je jednoznačné a nezvratné.
nic náhodě a každý útok chce odrazit dřív, než přijde.
Kandidát díky otázce
Horáček vlastně kandiduje i díky tomu, že se ho na to v dubnu zeptal moderátor DVTV. Připustil, že to zvažuje, pak se mu začali ozývat lidé
s podporou a jeho „kandidatura“začala žít vlastním životem. Miloš Zeman následně poznamenal, že Horáčka téměř nezná. Když prý se dozvěděl od svých spolupracovníků, že by Horáček mohl kandidovat, musel se jich zeptat, kdo to je.
A jak Hrad na Horáčkovo entrée reagoval včera? „Kandidovat může každý, kdo splňuje stanovené podmínky,“odpověděl mluvčí Miloše Zemana Jiří Ovčáček.
Aby někdo vyhlásil záměr bojovat o Hrad takhle brzy, se nestalo ani při minulé nabité prezidentské volbě. „Bylo to propracované a profesionálně sehrané divadlo člověka, který je zvyklý vystupovat. Horáček se pustil do extrémně dlouhé kampaně a je otázka, jestli to vydrží. Nyní se pro své odpůrce stává vítaným cílem,“poznamenal sociolog Jan Herzmann.
I když se neoficiálně hovoří o různých adeptech na Hrad, od Martina Stropnického po Jaroslava Kuberu, nikdo z nich si není jistý a hlavně nezačal dělat praktické kroky. Pouze Zdeněk Škromach opakuje, že by rád do boje o prezidentský post šel, ale ten nemá podporu ani v ČSSD. Miloš Zeman oznámí svůj verdikt, zda bude obhajovat, na začátku roku 2017. s přispěním Alžběty Šimkové
Kdo znáte Michala Horáčka jako moderátora, textaře, romantika, neznáte dnešního Michala Horáčka. Dává si záležet na tom, aby zdůraznil, že se mění a od včerejška je seriózním prezidentským kandidátem. Působí nesmírně sebevědomě a zároveň pateticky, což ukazuje i rozhovor, který vznikl částečně z odpovědí pro MF DNES a částečně z odpovědí na tiskové konferenci, kde Horáček vyhlásil svou kandidaturu.
Změníte svůj styl? Už teď se trochu měníte z textaře v „kravaťáka“, což nemyslím nijak vulgárně.
Tou otázkou, zda se trochu měním, jste mě lehce zklamal. Ode dneška od deseti hodin a deseti minut mám úplně jinou roli. Představuji se lidem jako ten, kdo má v úmyslu být na Pražském hradě, být hlavou státu. To přece není ten moderátor veselého lidového shromáždění, že ne? To je úplně jiná role. To je radikální proměna. Nikoli však nepoctivá. Měním se z moderátora v člověka, který musí mít nějaký ten leadership.
A nebude se vám po předchozí roli stýskat?
Ne. Já plním vždy tu roli, kterou jsem si předsevzal. Tady je potřeba trochu zvýšit hlas. Naše země to potřebuje.
Má mít nějakou symboliku to, že se tisková konference, na níž jste oznámil kandidaturu, konala v historické čističce? Případně to, že začínala právě v 10.10 hodin?
Ano, má to symboliku. A já symboliky vnímám, protože jsem sociální antropolog. Pro nás jsou důležité. Vnímám tento symbol prostě, je to stavba, kterou obdivuje celý svět a jezdí se na ni dívat (mluví o budově historické čističky v Praze-Bubenči, která je dnes muzeem – pozn. red.). Byla zbudována pro lidi, s velikou vizí, v době hlubokého míru, a přesto William Lindley, který byl architektem, myslel i na budoucí ohrožení, například na to, že může vypuknout válka. Myslím, že to je symbolem mé kandidatury. Myslet na to, co lidem prospívá a myslet v dlouhodobé perspektivě.
Jak dlouho zrálo vaše rozhodnutí, že chcete kandidovat?
Vše začalo, jak jistě víte, někdy 25. dubna při rozhovoru na DVTV, kdy jsem na otázku, zda o tom uvažuji, odpověděl: No, možná ano. Pak jsem objel desítky měst a zejména jsem poslouchal. A postupně tedy to rozhodnutí zrálo. A dnes jsem tedy k němu dospěl.
Kolik jste ochoten do prezidentské kampaně vložit peněz?
Zákon mluví o tom, že v prvním kole je možné vynaložit na kampaň 40 milionů korun. Ve druhém kole je ještě možné přidat 10 milionů. To je zákonný rámec, který hodlám dodržet. Současně však říkám, že použiji jen ty prostředky, které budou nezbytně nutné.
Pokud některá strana přijde s tím, že by vás přijala za svého kandidáta, byť podpisy ke kandidatuře i tak sbírat chcete, bránil byste se tomu?
Zásadně jsem to odmítl, vymezil jsem se vůči nominaci. Současně chápu, že se pohybujeme ve standardním demokratickém politickém prostředí a jeho součástí jsou také politické strany. A nemůžu nikoho úkolovat, aby se ke mně nijak nevyjadřoval. A je přínosné, jestliže jejich komentáře vůči mně budou spíše souhlasné.
Už jste na to jistě odpovídal mnohokrát, ale teď jste v nové roli: co si myslíte o Miloši Zemanovi?
Prosím pěkně, nenuťte mě k odpovídání na tuto otázku. Moje kampaň stojí na tom, že se nevyjadřuji k jiným.
Už jste přemýšlel o tom, jak byste vykonával prezidentské pravomoci? Začneme tím, jestli byste uděloval milosti a jmenoval profesory?
Myslím, že pro prezidenta platí pravidla a povinnosti, které musí plnit. Jedním z jeho nástrojů je udílení milostí. Jde o starý institut, po staletí patřící spíše monarchům a myslím, že je dobrý, protože ne všechno může soud podle zákonů zohlednit. S těmito milostmi se však musí nakládat velmi opatrně. A pokud jde o jmenování profesorů: já jsem strávil mnoho let na Univerzitě Karlově jako student a také přednáším nebo jsem přednášel na univerzitách. Proto je pro mě vzdělání něco mimořádně důležitého, ostatně jako pro Čechy obecně. Bylo by pro mě největším potěšením, kdyby ve Vladislavském sále 28. října na prvním místě zaujímali své pozice rektoři našich vysokých škol. To jsou lidé, kterých si hluboce vážím. A je nezbytné, aby tam byli.
Ctil byste zásadu, že pověříte sestavením vlády vítěze voleb, či byste měl nějaké podmínky? Třeba že nejmenujete vládu s účastí komunistů?
Za prvé, prezident má ústavní právo jmenovat jakéhokoli premiéra, tedy svěřit sestavení vlády komukoli. Sám jste však zmínil určitou zvyklost, tou je jmenovat člověka, který prezidentovi přinese důkazy, že je schopen sestavit vládu. K tomu bych se přikláněl. Je to dobrá demokratická zvyklost. Není to takzvaná idiotská zvyklost. A asi se ptáte na situaci, kdy by se na vládě měly podílet extremistické strany. Bez vytáček řeknu, že považuji komunistickou stranu za extremistický proud. I v rámci demokratického prostředí. Respektuji však, že jsou lidé, kteří posílají KSČM svými hlasy do parlamentu. Nicméně velice nerad bych viděl extremistické strany jakéhokoli ražení ve vládě.
Který chybějící zákon považujete za nejpotřebnější? Když uvedu příklad, Miloš Zeman kandidoval s tím, že chce majetková přiznání.
Jen na začátek konstatuji, že já jsem první, který dnes majetkovým přiznáním vyšel vstříc, protože jsem přiznal všechno do poslední garáže. A je spousta zákonů, které musíme zlepšit. Například nedostatečně se věnujeme matkám samoživitelkám a sociálnímu bydlení. Je spousta lidí, kteří se necítí být účastníky společného díla. Na ty nejzranitelnější je třeba hledět v prvé řadě. Speciálně tyto zákony bych velice doporučoval, aby byly přijaty.
Jste pro zavedení eura v Česku?
To je velmi složité a expertní rozhodnutí. Dal bych na doporučení ekonomů, přestože si uvědomuji, že i to je ideové rozhodnutí. Prezident nemá být ten, kdo takovou věc rozhoduje.
Myslíte, že máte v životopisu nějakou slabinu, kterou mohou vaši soupeři použít jako záminku k útoku?
Každý člověk, který prožil 64 let života v několika režimech a složitých dobách, je otevřený tomu, aby kdokoli svobodně mohl považovat cokoli z jeho činů za problematické. Zveřejnil jsem o sobě úplně všechno. To ještě neudělal nikdy nikdo. Důrazně konstatuji, že v mém životě není nic, za co bych se musel stydět, protože kdyby bylo, tak bych neměl tu aroganci kandidovat na takovou funkci. Bral bych jen prostor lepším lidem.
Zatímco prezident Miloš Zeman se vždy chlubí tím, že mluví spatra, vy používáte čtecí zařízení?
Já jsem takový, jaký jsem. Já jsem potřeboval přednést přesné věty, přesně seřazené. Nemluvil jsem jen k padesáti přítomným novinářům, ale ke statisícům, možná k milionům lidí. A těm je úplně jedno, jestli jsem to říkal spatra, nebo jsem měl čtecí zařízení.
Říkáte, že kampaň startuje dnes, nicméně minulý týden v pátek jste byl na Staroměstském náměstí. Říkáte, že jste tehdy měl jen roli moderátora, proč jste ji však přijal, když to nebyla kampaň?
Kampaň začala dnes v 10 hodin 10 minut. Od té chvíle jsem kandidátem na kandidáta na funkci prezidenta České republiky (oficiálně je člověk podle českých zákonů kandidátem, až když nasbírá podpisy nebo získá nominaci od zákonodárců – pozn. red.). Prosím, tak to vnímejte. Všechno, co jsem dělal předtím, je jiný příběh. Můžete do něj zahrnout minulý týden, ale můžete do něj zahrnout i 30 let nebo ještě více.
Příští týden se konají prezidentské volby v USA. Volil byste Hillary Clintonovou, nebo Donalda Trumpa?
Je to důležitější událost než mnohé jiné. Hillary Clintonová, přes všechny námitky, které vůči její kandidatuře můžeme mít, je v této situaci jednoznačnou volbou.
Co myslíte, že by kandidatuře řekl váš zesnulý souputník Petr Hapka?
Co by tomu řekl můj přítel Petr Hapka? Byl by nešťastný, neboť on byl velice žárlivý a nenáviděl například každou manželku svého spolupracovníka, protože brala tomu spolupracovníku ten prostor, který mohl věnovat Hapkovi. Tak asi by se zlobil.