Ironický kousek plastu
Ztělesnění nevkusu, dehonestace mistrovských starožitných děl, nebo naopak oslava jejich nestárnoucí krásy v provedení, které nikdo nečekal. Lampa Bourgie je navzdory všem kritikům ikonou, která představuje filozofii designové značky Kartell v její nejryz
Jedna z nejznámějších značek, prodávající neotřelý design v buticích po celém světě, vznikla (pro někoho možná překvapivě) už koncem čtyřicátých let. V italském Miláně, Mekce módy a designu, ji založil Guilio Castelli, který si už ve své době ,dovolil‘ stanovit velkou výzvu: dostat plastové materiály do obytného prostoru a udělat z nich nejen přijatelný, ale i naprosto běžný materiál pro nábytek, osvětlení a doplňky. Není divu – Castelli byl chemik a žák Giulia Natty, nositele Nobelovy ceny za chemii v oblasti výzkumu technologie vysokých polymerů, tedy tvarovatelných plastů.
PLAST JAKO SAMOZŘEJMOST V INTERIÉRU
Značka se vyznačuje originálním přístupem k běžným předmětům, neotřelým zpracováním a faktem, že si často ,bere do parády‘ tvary, které se v designu nosily o několik století dříve. Příkladem je ikonické křesílko Louis Ghost Chair od Philippa Starcka, které už svým názvem (ale i tvarem) nezapře inspiraci v nábytku ludvíkovské Francie. Je ovšem celé z plastu. Stejně jako lampa Bourgie Lamp od italského designéra Pietra Ferruccia Lavianiho. Zde se spojily dvě veličiny, které dělají značku ryze italskou: ‚národní‘ designér a fakt, že Kartell vyrábí všechny svoje kousky pouze v Itálii. Laviani studoval umění na institutu v Cremoně a pokračoval ve studiu designu na milánské polytechnice. Zpočátku spolupracoval s designérem Michelem De Lucchim a později si otevřel vlastní ateliér. Jednou z jeho domén bylo od začátku kariéry osvětlení. Není proto divu, že právě svítidlo bylo tím, co jeho spolupráci se značkou Kartell zapsalo do dějin. Laviani si rád pohrává s odkazy na starožitný nábytek – jedním z příkladů může být třeba stůl Evolution, který přechází z historizující komody na nožkách s arabeskami do futuristické ,krabice‘. A vlastně to vůbec nevadí. Stejně jako u lampy Bourgie.
LAMPA, KTERÁ SI STŘÍLÍ Z POZÉRŮ
Ta kombinuje tradiční styl a pompéznost starodávných doplňků s moderním materiálem, přičemž neskrývá jistou ironii. Samotný název si značka vypůjčila z výrazu, kterým se v angličtině označuje jedinec uměle se stylizující do příslušníka buržoazie. Barokní styl podstavce ostře kontrastuje s provedením: tři průhledné plastové segmenty, které podstavec tvoří, zblízka připomínají jen jakýsi model lampy, která bude teprve vyrobena. Stínidlo – rovněž plastové – zase odkazuje na skládanou látku či pergamen starých stínidel. Po rozsvícení ozáří místnost bezpočtem odlesků, a to klidně i v barvách duhy. Záleží, jakou variantu lampy si koupíte. K dostání je v decentní čiré, elegantní černé, ale i ve zlaté či duhové. Je až překvapivě variabilní a hodí se jak jako oživení do klasického interiéru, tak jako výstřelek do minimalistického moderního prostoru.
Lampa získala mnoho ocenění, ale sklidila i nesčetně negativních ohlasů. Nic to nemění na tom, že se stala ikonou. Důkazem toho už může být třeba jen to, že se dočkala pocty ke svému desátému výročí: japonská designová značka Nendo tehdy uvedla na trh lampu, která se inspirovala ,naruby‘ obráceným tvarem Lavianiho kousku a dostala i příznačné jméno: Eigruob. (Přečtěte si ho pozpátku.)