Počet žalob na lékaře se zdvojnásobil
O sto procent za 15 let přibylo pacientů, kteří se chtějí soudit. Za chyby může i úbytek doktorů.
Zatímco lékařů a sester v nemocnicích ubývá, roste počet trestních oznámení pacientů za poškozené zdraví. Případů je dvakrát více než v roce 2000.
„Je to tím, že máme horší zdravotnictví než dříve,“tvrdí advokátka Marie Cilínková, která se zaměřuje na zastupování pacientů.
„V nemocnicích totiž chybějí stovky kvalifikovaných doktorů a zdravotních sester, jejich práci musí zastat lékaři bez potřebných zkušeností. To častokrát vede k poškození nebo úmrtí pacienta,“říká advokátka, na kterou se každý měsíc obrátí nejméně dvacet pacientů s opodstatněnou stížností. Mnohdy jde o chyby při zcela běžných úkonech jako koloskopie – vyšetření střev.
Nejrizikovější je víkend
Nárůst žalob potvrzuje advokát Jan Mach, který dlouhá léta zastupuje nemocnice. „Výrazně přibývá soudních sporů, za posledních patnáct let odhadem o sto procent. K poškození pacienta dochází podle něj nejčastěji o víkendech nebo v noci, kdy v nemocnici slouží mladí lékaři bez atestace sami, bez dohledu zkušeného doktora.
„Pokud se z důvodu nedostatku lékařů stane, že v nemocnici slouží lékař bez atestace a nemá zajištěn odborný dohled atestovaného lékaře, porušuje tím zákon. Jestliže přitom dojde k úmrtí nebo k poškození zdraví pacienta a ukáže se, že péče nebyla poskytnuta na náležitě odborné úrovni, nese nemocnice za tuto škodu plnou odpovědnost,“upozorňuje advokát.
Explozi žalob zaznamenaly i komerční pojišťovny – každá nemocnice se totiž musí proti chybám zdravotníků pojistit. Podle nového občanského zákoníku mohou pojišťovny poškozeným pacientům vyplácet daleko víc peněz. S tím však stouply také pojistky. Třeba Všeobecná
„Nemocnice nemají peníze na lékaře a sestry, dochází k přetěžování personálu.“Miloš Voleman, lékařská komora
fakultní nemocnice v Praze platí na pojištění 14 milionů korun ročně. „Částka je zhruba dvakrát vyšší, než byla před dvěma lety,“říká mluvčí nemocnice Filip Brož.
Podle pojišťoven je to stále málo. „Nemocnice volí nízké limity plnění, většinou deset až třicet, výjimečně až padesát milionů. Dnes je ale naprosto běžné, že odškodnění u závažných poškození zdraví, například novorozenců u porodů, je až 20 milionů. Takové pojištění pak může nemocnice vyčerpat pouze na základě jedné nebo dvou škod ročně,“upozorňuje mluvčí pojišťovny Kooperativa Milan Káňa.
Začarovaný kruh
Člen vedení České lékařské komory a chirurg Miloš Voleman připouští, že se kvůli nedostatku lékařů a sester kvalita péče zhoršuje. „Nemocnice však nemají peníze na vyšší platy stávajících doktorů a sester ani peníze na nové. Tím dochází k přetěžování personálu, který slouží neúměrné množství hodin přesčas,“říká Voleman.
Za 50 milionů za rok na pojištění by přitom nemocnice mohla přijmout 80 doktorů s platem 50 tisíc korun měsíčně.
Jednou nohou v kriminále, druhou nohou v hrobě. Rčení, které se traduje o lékařích, platí o mladých doktorech dvojnásobně. Z jedné strany na ně číhá nemocniční nákaza, z druhé strany žaloby pacientů. Zkušení lékaři z českých nemocnic prchají do zahraniční nebo do soukromých ambulancí, a ti mladí pracují na oddělení častokrát sami, bez dohledu kvalifikovaných kolegů. Pokud operaci, vyšetření nebo porod zvládnou nedostatečně, má nemocnice na krku žalobu. Nebo trestnímu stíhání čelí přímo dotyčný lékař.
„Většina z lékařů dělá svou práci poctivě. Nejsem proto zastáncem trestních řízení proti nim. Jsem spíše pro to, aby se pacienti častěji domohli odškodnění od nemocnice,“říká advokátka Marie Cilínková, která zastupuje pacienty už čtyřicet let.
Počet žalob na nemocnice se v posledních letech zvyšuje. Je to pouze tím, že jsou pacienti více sebevědomí, nebo skutečně narůstá počet pochybení zdravotníků?
Podle mého názoru je to tím, že úroveň českého zdravotnictví je celkově horší než dříve. A není divu – jen u záchranných služeb chybí 290 lékařů, v nemocnicích více než 700 lékařů, o sestrách nemluvě. Je jasné, že lékař, který pracuje za dva nebo za tři, pak snáze chybuje.
Kolik pacientů se na vás obrací s žádostí o právní pomoc?
Za měsíc je to minimálně čtyřicet pacientů, z toho polovina z nich má skutečně důvod pro zahájení právního postupu. K soudnímu jednání se dostane zhruba čtvrtina z nich a vyhraje jen zlomek. Nejvíce přibylo případů za posledních sedm osm let. Odhaduji, že oproti roku 2000 máme dnes o zhruba padesát procent více kauz.
Můžete popsat konkrétní případy, kdy došlo k poškození pacienta kvůli tomu, že v nemocnici nebyl dostatečně zkušený lékař?
Jde především o případy, kdy na oddělení nebyl lékař, který by hospitalizovaného pacienta včas zkontroloval, přičemž se jeho stav rapidně zhoršil, nebo pacient dokonce zemřel. Mnoho pacientů, které zastupuji, utrpělo újmu z prostého důvodu, že na příslušném pracovišti lékař zkrátka nebyl. Jsou to častokrát náhlé příhody břišní, kdy je potřeba do 72 hodin odborně zasáhnout, jinak není šance pacienta zachránit. Třeba případ, který jsem řešila nedávno. Týkal se pacienta po kolonoskopii, což je vyšetření střev. Jde o běžný výkon, při kterém je nezbytně nutné, aby pacienta přišel zkontrolovat každou půl hodinu gastroenterolog nebo lékař z chirurgického oboru. V tomto případě však tento odborný dohled nebyl. Pacienta měl na starosti mladý rehabilitační lékař, který neudělal včas rentgen, nezachytil komplikace a pacient zemřel. A tady je přesně příklad toho, že na pozorování pacienta určila nemocnice lékaře bez dostatečné kvalifikace. Podobné případy řešíme i u pacientů s postižením očí, uší nebo případy infekcí, které pacient dostal v nemocnici.
Jak se k případům pochybení lékařů stavějí nemocnice?
Nemocnice se žalob moc nebojí, nijak se jich to příliš nedotýká. Případné odškodnění neplatí, hradí to pojišťovna. Dotyčný lékař, který problém způsobil, se častokrát ani od nemocnice nedozví, že udělal chybu. Nemocnice by přitom měla v každém takovém případě svolat všechny lékaře a celý problém rozebrat.
Někteří poškození pacienti či jejich pozůstalí řeší problém tím, že na lékaře podají trestní oznámení. V jakých případech může být lékař obžalován?
Tam platí mnohem přísnější pravidla než v případě žaloby na nemocnici. Například pokud lékař bezdůvodně neprovede standardní a dostupné vyšetření ke zjištění správné diagnózy, nezjistí včas diagnózu, kterou měl a mohl zjistit. Nedávno jsme například řešili případ porodníka, který nedostatečně zhodnotil velikost dítěte s výrazně nadprůměrnou váhou. Určil porod normální cestou a dítě při porodu kleštěmi zemřelo. Lékař byl pravomocně odsouzen za to, že zanedbal jasně dané postupy, které určovaly, že takto velké dítě nemůže lékař rodit přirozenou cestou.
Jakou úspěšnost mají pacienti, kteří se odškodnění domáhají?
Bohužel u nás stále mizivou. Svědčí o tom také fakt, že advokátů, kteří se na stížnosti pacientů specializují, je u nás zoufale málo. Zatímco v Británii existuje 150 advokátů, kteří se zaměřují pouze na problém poškození plodu a matky při porodu, v České republice je nás šest advokátů, kteří dělají celé medicínské právo. Právníci tuto oblast neradi dělají, protože dosáhnout pozitivního výsledku je velmi těžké a spory trvají několik let. Na vině jsou také znalecké posudky – soudní znalci jsou častokrát aktivní lékaři, kteří většinou drží spolu, kryjí si vzájemně záda a zamlžují chyby. Roli hrají i pojišťovny – v pojistných podmínkách mají uvedeno, že nemocnice nesmí bez souhlasu pojišťovny uznat nárok na náhradu újmy, který byl proti ní uplatněn. Často je to i v případech, kdy pochybení jsou prokazatelná, ale pro nesouhlas pojišťovny musí lékař čelit nepříjemnému soudnímu sporu, a to i když je proti pochybení pojištěn.
Co to konkrétně znamená v praxi?
V praxi toto znamená, že narůstají dlouhé soudní spory a s nimi samozřejmě náklady na advokáty, soudní znalce, další soudní výlohy. Měli bychom si vzít příklad z většiny evropských států, které medicínská pochybení řeší v převážné většině mimosoudně.
Soudní znalci jsou často aktivní lékaři, kteří většinou drží spolu, zamlžují chyby.