Čínský vliv a české jádro
Slabé proutky české pravice už řadu let dumají, jak společně vytvořit jeden prut silný. A uprostřed toho trudného rozmýšlení jim z boku nečekaně udeřila do ledví nová konkurence – strana Realisté, zaštítěná tváří politologa Petra Robejška.
Realisté mluví o rodině, bezpečnosti, rychle dosažitelné spravedlnosti, národních zájmech či zásadní reformě EU. Z konzervatismu by rádi setřeli nános čehosi, k čemuž se člověk ve slušné společnosti raději nehlásí. Prostě konzervativní, slušná, inteligentní, až profesorská pravice. Že by právě toto byla cesta pro českou pravici? Realisté by mohli přitáhnout ty, kdo už nad ODS zlomili hůl, pochopili, že TOP 09 je mrtvá, KDU-ČSL je pro ně příliš konfesní a sociální a do divokých projektů typu Alternativa pro Česko se jim nechce.
Přesto se zdá, že 20 procent, které by Realisté rádi urvali už za necelý rok ve volbách, je naprostá chiméra. I přes celosvětový trend k negaci establishmentu jsou Češi ve volebním rozhodování dost opatrní, nová značka tady má šanci, jen když se za ní skrývá bezbřehý a neideologický populismus. Navíc na etablování nováčka je kriticky málo času, do toho jako hlavní tvář profesor žijící trvale v Německu...
S ukvapenými závěry ale raději počkejme. Když se před třemi lety v Německu vylíhla rovněž pravicová profesorská strana, Alternativa pro Německo, málokdo jí dával šanci. Za pochodu se sice dost změnila, profesory hodila přes palubu, ale dnes už soupeří s těmi nejsilnějšími a ze zemských voleb si odnáší... kolik? Ano, až 20 procent.
Zprávy o čínských snahách prosadit se při případné výstavbě nových bloků jaderných elektráren v Česku vyvolaly dost emocí. Nicméně nepřinesly žádné významnější poznatky. Otázky kolem efektivnosti výstavby nových bloků tedy zůstávají, nemění se však nejpravděpodobnější lokalita – Dukovany. Výběrové řízení k nalezení partnera a dodavatele potvrdil ministr průmyslu a obchodu, slábne jen pravděpodobnost, že by se mohlo odehrávat podle zákona o veřejných zakázkách, to by totiž musel vypadat asi jinak.
Přesto se jeden konkrétní závěr nabízí. Diskuse kolem možné čínské účasti upozornila, že by bylo více než užitečné hlouběji posoudit a výrazně podpořit nezávislost a vybavenost dohledového orgánu, tedy Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Zda je třeba doplnit jeho legislativní postavení i posílit finanční, personální a technické vybavení úřadu pro budoucnost. Jaderný dohled je totiž hlavní garancí bezpečného provozu nových i stávajících jaderných zařízení a měl by být dostatečně odolný proti jakýmkoliv tlakům. Může se zdát, že tato úvaha souvisí s určitou nedůvěrou v čínskou kvalitu. Není tomu tak a podle odborníků mohou být čínské dodávky v oblasti jaderné energetiky velmi dobré. Posílení pozice úřadu je jen pojistkou proti jakýmkoliv pochybením, byť je můžeme považovat jen za hypotetická.