Metropole očima lidí bez domova
Pražské vánoční trhy patří mezi nejvyhlášenější v Evropě. Staroměstské a Havelské náměstí na Starém Městě, Václavské náměstí a náměstí Republiky, Tylovo náměstí, náměstí Míru a Výstaviště Holešovice – to jsou místa, kde Praha slaví advent a Vánoce. Strom na Staroměstském náměstí rozzáří už zítra světelná animace doprovázená hudbou. Opakovat se bude denně každou hodinu mezi 17.30 a 20.30 až do 6. ledna. Vlastní oslavy adventu pořádají také městské části. Většina plánuje rozsvěcení vánočního stromku a sérii adventních koncertů. (ps)
Pacientů je příliš, místa málo. Rehabilitační centra v Praze praskají ve švech a najít potřebnou péči je těžší, než je pro člověka po úrazu únosné. Na volný termín se čeká i týdny.
V sobotu se můžete zúčastnit komentované prohlídky Kampy a okolí s člověkem bez domova. Vojtěch je bývalý pražský filharmonik. Kromě toho, že učil na konzervatoři a hrál se souborem po celém světě, byl závislý na alkoholu, kvůli čemuž se dostal až na ulici. Přesto je to velice jemný člověk, umělec tělem i duší. Během prohlídky zahraje na housle, na které se učil už od útlého věku. Jeho prohlídka začíná na Újezdě, pokračuje přes Kampu, k Lennonově zdi, pod Karlovým mostem, přes Mánesův most, kolem Rudolfina, Pražské konzervatoře a končí u Švandova divadla. Sraz u stánku Studentské akademie u Sovových mlýnů na Kampě. (ps)
Pětatřicetiletý Ondřej K. je po úrazu, při kterém si rozsekl nervy v dlani. Skončil na nemocenské a jeho lékař mu předepsal akutní rehabilitace, nejlépe třikrát týdně. Když však Ondřej začal obcházet rehabilitační centra, všude dostal odpověď: „Přijďte za tři týdny, dřív nemáme místo. A třikrát týdně? Zapomeňte.“
Ondřejův příběh není v Praze ojedinělý. Podle oslovených pracovníků rehabilitačních center je velmi obtížné sehnat potřebnou péči, především v nemocnicích a v případě, že má terapii platit pojišťovna.
„Samozřejmě je to problém. Státní zařízení jsou přehlcená. Pokud nám navýší počty fyzioterapeutů a lékařů, půjde to, ale jinak asi těžko. Počet pacientů roste,“popisuje zaměstnankyně kliniky rehabilitací Fakultní nemocnice Motol, která si nepřála uvést své jméno. Objednací lhůty se pohybují v řádu několika týdnů, ale výjimkou není ani doba dva a půl měsíce.
„Když má pacient sérii třeba deseti terapií, tak ho nějak objednáte. Ale i když jste velké zařízení, ostatní pacienti si pak kvůli tomu musí počkat,“uvádí také pod podmínkou anonymity pracovnice dalšího pražského centra. Dodává, že nejhorší je situace na jaře a na podzim. Na konci roku je to i kvůli systému plateb za pojištěnce. Oslovení zdravotníci vysvětlili, že stejně jako v ostatních oborech lékařské péče platí, že když zařízení vyčerpá peníze na klienty konkrétní pojišťovny, dalšího už ošetřuje zadarmo. A to se nikomu nechce. Odmítnut může být také ten, kdo si pojištění platí u některé z menších pojišťoven, se kterou rehabilitační centrum nemá uzavřenou smlouvu.
Doba se změnila, cvičte doma
Centra se však brání tvrzení, že by člověk s akutními problémy předepsané terapie vůbec nesehnal.
„Z pohledu pacienta je to možná problém. Mnohé procedury však můžeme nabídnout ihned. Pokud se časově přizpůsobí, může u nás začít rehabilitovat do dvou až tří týdnů,“míní vedoucí fyzioterapeutka Rehabilitací Budějovická Veronika Listíková. Některá zařízení kvůli akutnímu pacientovi odsunou chronické zákazníky, jiná mu doporučí kliniku, která má ještě místo. Popřípadě mu nabídnou, že si rehabilitaci může zaplatit sám a volný termín se zázračně objeví. Mnohá centra jsou totiž nastavena tak, že dají platícímu pacientovi přednost. Jedna terapie stojí obvykle kolem čtyř set korun, ale může to být i víc. Záleží na věhlasu rehabilitačního zařízení, tvrdí jedna z nejmenovaných pracovnic rehabilitací. A když všechno selže, řešením jsou soukromé kliniky.
„Chodí za mnou i akutní pacienti, když jim státní rehabilitace nabídne termín až za dlouho. Od nich