Veolii hrozí spirála soudních sporů
Vrchní soud zpochybnil způsob, jakým se firma před lety dostala k vodnímu byznysu na Zlínsku.
Poměry na českém monopolním trhu s pitnou vodou se mohou v příštích letech výrazně proměnit. Velký impulz pro to mohou být nejen vysoké zisky zahraničních společností, které ovládly velkou část tuzemských vodáren, ale i čerstvý verdikt Vrchního soudu v Olomouci.
Ten potvrdil, že ovládnutí provozu vodovodů a kanalizací na Zlínsku Veolií v roce 2004 neproběhl v souladu se zákonem, a stvrdil původní rozsudek Krajského soudu v Brně. Právě on zrušil platnost valné hromady, která před 12 lety umožnila vstup Veolie do zlínských vodovodů. Brněnští soudci tehdy uvedli, že chování aktérů bylo nemorální. Rozsudek vrchní soud zatím nezveřejnil, v oznámení pouze uvedl, že rozsudek krajského soudu potvrdil.
Veolia: nic se nezmění
Složitý právní problém, který soudy zaměstnával přes deset let, má přitom jednoduchou zápletku.
Valná hromada Vodovodů a kanalizací Zlín v roce 2004 byla přitom klíčová. Zlín jako největší akcionář nechal výkon akcionářských práv České spořitelně, která podle soudu jednala ve shodě s advokátem Robertem Perglem, právníkem Veolie, a firmou, kterou později Veolia ovládla. V té době vládla ve Zlíně koalice ODS, ČSSD a lidovců.
Během roku 2002 se dostali do představenstva VaK Zlín lidé, kteří postupně prosadili převod provozu sítě z VaK Zlín na jinou firmu vlastněnou Veolií. VaK Zlín tak sice síť vlastnil, ale celou ji pronajal. Provoz zajišťovala Veolia přes svoji firmu Moravská vodárenská. Několika obcím na Zlínsku se takový postup nelíbil a obrátily se na soud s žádostí o zneplatnění valné hromady.
„Rozhodnutí nás překvapilo. Než nám přijde jeho odůvodnění, tak ho ale nebudu komentovat,“řekl ředitel Moravské vodárenské Martin Bernard, podle něhož je provozní model výhodný „pro obě strany“. Veolia a s ní spřízněné firmy už dříve zpochybňovaly, že by verdikt mohl něco změnit. „Smlouvy o nájmu a provozování jsou různé, podle specifických podmínek. Ve většině případů vyhovují oběma stranám,“říká František Barák, šéf sdružení oboru vodovodů a kanalizací Sovak a současně i šéf jedné z firem patřící Veolii.
„Je to pro nás zadostiučinění. Budeme teď muset najít řešení, které umožní, abychom měli dostatek peněz na obnovu zastaralé infrastruktury. Nebude to ale o pomstě, nebude to likvidační pro nikoho,“říká Jaroslav Budek, starosta Otrokovic.
Francouzské odcházení?
Města a obce přenechaly svoji infrastrukturu zahraničním firmám, aby se o ně staraly –a s tím jim přenechaly i právo inkasovat zisky z vody. Někde zastupitelé měst a obcí odolali, někde ne. A lišily se i způsoby převodu – některé obce se vodárenského majetku zbavily úplně, jiné ho jen pronajaly.
Postupem času se ukázalo, že voda rychle zdražuje a s tím výrazně rostou i zisky zahraničních majitelů. Z nich vytěžila nejvíc právě Veolia.
Jen loni z desítky největších vodáren odtekly do zahraničí dvě miliardy korun. Zahraniční firmy namítají, že hospodaří efektivněji, nicméně jejich kritici argumentují, že i kdyby obecní vodárny byly méně schopné, část zisků by zůstala u nich a šla do investic namísto prudkého zdražování vody.
Dnes se přitom ukazuje, že tam, kde zůstala voda v obecních rukách, platí zákazníci méně.
Boj proti zahraničním firmám v oboru se stal hlavním tématem pro Radka Novotného, který založil server pravdaovode.cz a kterému zejména zahraniční vodárny nemohou přijít na jméno. „Je to klíčový precedens i z toho důvodu, že se teď už ví, jak celý systém běžel. Klondike pro Veolii skončil,“říká Novotný. Podle něj by měla Veolia vrátit zisky, které ze zlínské vody měla, a samotný VaK Zlín by měl majetek i jeho správu okamžitě převzít a tím minimalizovat další škody.
S Veolií se už některé obce rozešly, mimo jiné i proto, že kvůli smlouvám s ní nemohly čerpat dotace. Příkladem je Plzeň. O rozchodu uvažují i v bývalém Severočeském kraji, kde končí smlouva na provoz. Podle Hospodářských novin jedná o odkupu Pražských vodovodů a kanalizací od Veolie také Praha.