Auta zdražují, těch levných ubylo
Když v roce 2011 zkrachovala cestovní kancelář Vivamonde, někteří klienti, kteří si zaplatili zájezd, se peněz nedočkali, i když cestovka měla pojištění podle zákona proti úpadku. Pojištění totiž na vzniklé škody nestačilo. Klientů se až po pěti letech zastal Ústavní soud.
Ministerstvo pro místní rozvoj i kvůli tomuto případu dokončilo novelu zákona o podnikání v cestovním ruchu. Zřizuje státní garanční fond, který poběží při Státním fondu rozvoje bydlení a do něhož cestovky budou povinně platit v závislosti na svém obratu.
Z ceny každého zájezdu by mělo v garančním fondu přistát čtvrt procenta, původní plány počítaly dokonce se dvěma procenty. Materiál zatím neupravuje způsob, jak často a kdy se peníze do fondu budou posílat. Pro srovnání: v roce 2011 stálo auto třídy minivozů (Toyota Aygo, Škoda Citigo) průměrně 194 tisíc korun, v roce 2016 pak už 231 tisíc – tedy o plných 37 tisíc korun více. A stejný je rozdíl v mnohem rozšířenější a prodávanější třídě malých vozů typu Škoda Fabia či Ford Fiesta. Průměrné malé auto v základní výbavě stávalo 224 tisíc korun, dnes je to 261 tisíc. Zmínka o základní výbavě je důležitá – není tak možné tvrdit, že zdražení jde na vrub moderním asistenčním systémům, jež bývají za příplatek. Za zdražení částečně technika může, na palubách vozů najdeme víc vymožeností typu klimatizace, jak už o tom byla řeč, ovšem deseti- či patnáctitisícový příplatek za „klimu“by zvýšení ceny neospravedlnil.
Hlavní příčinu cenového skoku musíme hledat pod kapotou. V roce 2011 ještě platila emisní norma Euro 5, dnes už nekoupíte motor bez „šestky“, automobilky tedy musely zapracovat na nových technologiích, což se prodražilo. A také to vyhnalo z levných aut turbodiesely, které by potřebovaly pro splnění limitů oxidů dusíku NOx složitější a dražší katalyzátory. Dalším z důvodů je povinný systém ESP, tedy stabilizace podvozku. V době našeho přehledu (březen 2011) ještě nebyl ve všech nových autech povinně, změna přišla v listopadu 2011. I to přineslo automobilkám zvýšené náklady.
Dalším důvodem zdražování je ekonomická situace. Před pěti lety zákazníky dusil pocit probíhající ekonomické krize. Lidé i firmy šetřili na nákupech a auta, jejichž obměnu za nový model lze poměrně snadno odložit, byla první obětí. Dnes, v dobách konjunktury, lidé utrácejí rádi, a automobilky proto začaly pozvolna zdražovat. V poslední době to udělala třeba Škoda, Peugeot nebo Hyundai.
Ministerstvo spočítalo, že od cestovek, které ročně prodají zájezdy za zhruba 20 miliard korun, potřebuje do fondu 50 milionů korun ročně. Podle mluvčího úřadu Viléma Frčka mají být příspěvky hrazeny ročně, nicméně jejich výše se může měnit, maximálně pak 0,25 procenta z tržeb za zájezdy.
„Ministerstvo počítá s postupným naplňováním garančního fondu cestovních kanceláří tak, aby vyšlo vstříc podnikatelům a nezatížilo je nad míru, která by ohrozila jejich podnikání. Do budoucna, podle vývoje trhu, lze uvažovat i o nulové výši příspěvku,“uvedl Frček.
Zásadní změnou je i snaha donutit k pojištění proti úpadku firmy, které neprodávají samotné zájezdy, ale takzvané spojené cestovní služby – dohromady se v celém byznysu CK a cestovních agentur otočí ročně 50 miliard korun.
Spíš evropský unikát
Česko by schválením novely zavedlo prakticky dvojí ochranu klientů cestovek, k čemuž zatím v Evropě přistoupilo jen málo zemí, například Polsko. Nicméně se k tomu chystá řada dalších.
České cestovky by si musely platit jak pojištění proti úpadku, tak i odvádět peníze do garančního fondu. Novela počítá s tím, že by se pojištění proti úpadku CK přejmenovalo na „povinné pojištění záruky pro případ platební neschopnosti“.
„Poslední novela zákona už klienty chrání dostatečně, je to spíše další zbytečná regulace,“míní Ondřej Rušikvas z ERV pojišťovny.
Navrhované změny pravděpodobně zaplatí klienti cestovních kanceláří, což přiznává nejen ministerský materiál, ale také samotné cestovky. Ty jsou v komentářích prozatím velmi zdrženlivé.
„Pro slušné podnikatele v cestovním ruchu je to další důvod, proč z oboru odejít,“míní Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří. S tím počítá i ministerstvo, které do důvodové zprávy napsalo, že „lze očekávat, že nárůstem nákladů na zprostředkování vyhodnotí menší zprostředkovatelé, že segment spojených cestovních služeb není dostatečně rentabilní“. U ostatních počítá s nárůstem ceny zájezdů.
Zaplaťte, fond nemá
Cestovní kanceláře hodně kritizují i fakt, že roční poplatek fondu nemusí být konečný – stát si totiž může říci o další peníze.
K tomu může dojít, pokud by fond zachraňoval nějakou cestovku a nezbylo mu na to dost peněz. Pak by muselo přisypat peníze ministerstvo ze státního rozpočtu, případně z nějakého úvěru či dotace.
To však není jediný způsob. „Ministerstvo může vyhláškou stanovit kromě ročního příspěvku jednorázový příspěvek v případě, že fond nemá dostatek finančních prostředků...“uvádí materiál.
Za změnou zákona stojí nová evropská směrnice. „Obecným cílem návrhu je přispět k lepšímu fungování národního trhu a vnitřního trhu EU v odvětví služeb cestovního ruchu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele v tomto odvětví,“uvádí ministerský materiál.
Nový zákon počítá s garančním fondem, pojištění budou mít i prodejci zájezdů. Pro slušné podnikatele v cestovním ruchu je to další důvod, proč z oboru odejít.