Když se střílí za humny
Ještě v loňském roce měl život obyvatel Polné na Šumavě přísný vojenský režim. Obec ležela uvnitř vojenského újezdu Boletice, místní lidé museli strpět ohlušující rány při cvičení dělostřelectva a žádat vojenský úřad o zvláštní povolení, třeba kvůli návštěvám.
Tedy do letošního roku. Od 1. ledna se újezd zmenšil a Polná získala nezávislost.
„Měli jsme takové kartičky, na kterých byl zapsaný trvalý pobyt,“popisuje drobná seniorka u svého domu nad návsí, co vše obnášel život pospolu s armádou. Bez kartičky by se domů nedostala, voják na bráně u vjezdu do vojenského prostoru by ji nevpustil. Podobné povolení museli zdejší lidé vyjednat i návštěvám. „Museli jsme sdělit, kdy přijedou, jak dlouho se zdrží a kterou cestou přijedou,“vzpomíná. V Polné žije od roku 1986, a než odešla do penze, pracovala stejně jako ostatní pro armádu. „Dělala jsem na proviantu,“říká. V obci není hospoda ani obchod. Žena ale o stěhování neuvažuje. „Není kam a není za co,“dodává.
Zastávka 007
Polná už sice nepatří do vojenského újezdu, ale posádka tady zůstala a armádní disciplína je dosud znát na každém kroku. Každá budova má kromě čísla popisného i vojenské značení. Kostel číslo 222, stodola 202, autobusová zastávka 007. Když hasiči, tak vojenští. Na zídce na návsi visí tabulky: Parkovací místo velitele posádky, vedle něj má místo náčelník štábu.
Obcí každou chvíli projíždějí hnědé gazíky s muži v uniformách. Před vjezdem do kasáren poblíž návsi stojí kolona aut a čeká, až bude vpuštěna do areálu.
Také v okolních šumavských lesích to na první pohled vypadá, že se nic nezměnilo. Silnice dál lemují značky s nápisem „Vojenský újezd“a varováním „Vstup zakázán“, v příkopech stojí betonové jehlany, u silnic strážní budky, na mnoha místech protínají cestu panelové přejezdy, po kterých ještě nedávno rachotily železné pásy tanků.
Teď po nich jezdí už jen turisté a budky, ve kterých vojáci kontrolovali, zda návštěvníci mají povolení, jsou nyní opuštěné. Závory zmizely úplně. Polná se otevřela lidem. Zdálo by se, že místní to ocení, ale oni jen rozpačitě krčí rameny.
„Víte, armáda se nám o všechno postarala,“říká Hana Vášová, která žije v Polné od roku 1974. Předtím bydlela s manželem v nedalekých Vodňanech, než byl převelen sem. Byl voják. I Vášová před odchodem
Ještě před rokem tu o všem rozhodovala armáda. Nyní mají obyvatelé obce Polná na Šumavě svobodu. Příliš rádi však nejsou.
do důchodu pracovala pro armádu. „V kanceláři na ženijním oddělení,“upřesňuje.
Na život pod vojenskou správou vzpomíná ráda. Třeba na to, jak nemusela platit za odvoz odpadu. O to se starala armáda. Teď musí platit 500 korun za rok. A nejen to. „Ani za vodu jsme neplatili, to až poslední léta. Ani daň za pozemek,“říká a ukazuje na kopec, kde si před lety oplotila louku, na které chová ovce. „Je to 800 nebo 1 000 metrů. Nikdo po mně nechtěl ani korunu, to až teď se platí, padesátník za metr,“dodává.
Vášová vypráví a její slova každou chvíli přerušuje střelba z lesů. „Tohle nic není,“mávne rukou. „Dřív to byly takové pecky, že jednou volal velitel posádky: Běžte domů a otevřete okna, jinak vám je vytlučeme,“vzpomíná Vášová. Tehdy bez zaváhání poslechla, věděla, že důstojník nepřehání.
„Tlaková vlna při cvičení dělostřelectva už vymlátila okna třeba tamhle ve školce,“ukazuje na nedalekou budovu, zatímco má namířeno na poštu. Tašku s nákupem, který si před chvílí přivezla vlakem z Českého Krumlova, odkládá na schody před vchodem. „Tady se nekrade,“ vysvětluje s úsměvem a zavírá za sebou dveře.
„Je to jako postavit vše znovu“
Pošta je jen v přední části domu, vzadu byla kdysi hospoda a pak kanceláře vojáků. Dnes v nich sídlí obecní úřad. Starostu si místní volili 16. ledna a vybrali Jaroslava Pavlíčka, zdejšího hasiče, vojenského samozřejmě.
„Nevím, jestli si někdo umí vůbec představit změny, které to pro nás znamenalo. Prostě někdo vám ukáže louku a řekne, že tady postavíte vesnici. I když tu samozřejmě vesnice byla, tak neuměla řešit základní věci, jako je odvoz odpadků, splašky. Hodinky Strela, 602303309. i jiné se stopkami. T: Neměli jsme tu internet, budovali jsme vše úplně od začátku,“vysvětluje a z jeho vyprávění je cítit, že i pro něj byl život pod správou armády jednodušší a v mnohém pohodlnější.
„Lidé tu žili dobrovolně, na to, že podléhají určitému vojenskému režimu, byli zvyklí a jedinou komplikací pro ně znamenalo hlášení návštěv a vyřizování povolení. Ale ani to je příliš neobtěžovalo,“míní.
Nyní začíná Polná budovat vše sama a starat se o věci, které jiným obcím mohou připadat banální. Například organizovat akce, jako jsou dětské dny. Rodinné domky, které dosud patřily armádě, letos připadly obci a jí teď lidé platí nájemné. Obec zvažuje, že domy zprivatizuje. „Budeme našlapovat opatrně, víme, že někteří by o privatizaci měli zájem, jiní ne. Budeme proto organizovat anketu a uvidíme,“říká starosta.
Okamžitě po otevření lokality začali do Polné jezdit turisté. Ze zvědavosti, chtějí vidět místa, kam dříve nesměli a kde budou jen na doslech od stále funkčních střelnic. „Zvýšil se o nás zájem, ale my určitě nechceme jít cestou, že z nás bude turistická oblast. A že se tu střílí za humny, tak se tu střílelo vždycky. Mně ani obyvatelům to nevadí,“uzavírá starosta.
K Polné patří i osada Květušín schovaná v šumavských lesích. Kdo nepracuje v armádě, musí dojíždět do Krumlova, jinak práci těžko sežene. Třeba Alena Kotlárová stálou práci nemá. „V létě uklízím obec a pionýrský tábor,“říká. Na veřejně prospěšné práce chce jít i příští
Tlaková vlna při cvičení dělostřelectva už vymlátila okna třeba ve školce.
léto. Úvahy o stěhování odmítá. „Já jsem se tu narodila,“zdůrazňuje.
O zmenšení vojenského újezdu Boletice o čtvrtinu, vyčlenění Polné a Květušína a jejich osamostatnění rozhodlo ministerstvo obrany už v roce 2012. „Vrátíme odpovědnost za správu svých obcí tamním obyvatelům. Dodnes neměli všechna práva,“vysvětloval tehdejší ministr Alexandr Vondra. Podobné změny nastaly i ve vojenském prostoru Libavá, Březina a Hradiště. Z Brd armáda po 90 letech odešla úplně, tam se to ale místních lidí příliš nedotklo, jejich obce byly už předtím vně újezdu. Ani zájem turistů není tak velký, jak místní očekávali.
„Za celý rok mi volal pouze jeden turista z Opavy, aby se zeptal na možnosti ubytování, a před čtrnácti dny druhý z Olomouce,“říká Vlastimil Sýkora, starosta Mirošova, brány do západních Brd. Mirošov je přitom jednou z mála obcí, která má železniční trať a mohou se sem tak turisté dostat i například s jízdními koly.
Houbařům vstup zakázán
Ministerstvo obrany zmenšilo rozlohu vojenských újezdů o třetinu, armáda si ponechala k výcviku jen tolik území, kolik skutečně potřebovala. Protože na ploše, kterou si armáda nechala, vojáci skutečně cvičí střelby, zpřísnilo se vydávání povolení ke vstupu pro civilisty. Třeba pro houbaře. „Došlo k omezení vydávání povolení za účelem takzvaných volnočasových aktivit, známých z minulosti jako sběr plodin,“uvedl mluvčí ministerstva obrany Petr Medek.
Zrušením újezdu Brdy ministerstvo obrany ušetří zhruba 70 milionů korun ročně a další desítky milionů za nutné investice do ubytování vojáků a logistiky. V případě zmenšených újezdů není úspora zatím tak jasná, protože ministerstvo i letos pomáhalo obcím s údržbou silnic, vodovodní sítě, kanalizace nebo se správou veřejného osvětlení a zajišťovalo služby ve školství, sociální péči, zdravotnictví a v kultuře, aby obcím usnadnilo rozjezd.