Arsene Verny

advokát a profesor evropského práva

Vdobě přijímání nového občanského zákoníku jsem zrovna žil v Berlíně. A až tam dolehly hlasy o oné revoluci v českém právním řádu. „Právní revoluce v nerevoluční době?“ptal jsem se tehdy sám sebe. A při pouhé četbě právní literatury, rozebírající nové instituty i terminologii tohoto kodexu, jsem tomu uvěřil. Stejně jako výrokům tehdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS), že se s novým občanským zákoníkem opravdu zásadně mění situace. Jak se ale záhy, vlastně už po pár měsících ukázalo, byla to jen pouhá teorie.

Nebyla první

na mysli zásadní a historicky významnou novelu z roku 1991. Ta byla sice připravena velmi rychle, právě díky ní se však československé a posléze české občanské právo zbavilo komunistických prvků. Protikomunistická revoluce tedy v roce 2014 skutečně nastat nemohla, protože již zkrátka jednou proběhla.

Zapomnělo se na moderní dobu

Měl-li být zákoník revoluční, nesměli by jeho tvůrci zapomenout na to, v jaké době dnes vlastně žijeme. V době digitální, v době internetu, v době úplně nových vztahů, než jsme si dokázali ještě před pár lety představit. To však nový občanský zákoník nijak nezohlednil.

Nutné je též pamatovat na to, že chování společnosti v jejích základních aspektech – a právě tady je jasná úloha civilního práva – lze organizovat, nebo chcete-li regulovat, pouze gradualisticky, tedy plynule a postupně, ve veliké kontinuitě a respektu k minulému vývoji. Francouzi tomu říkají „guvernabilita práva“– právo má pouze takové účinky, jaké mu společnost dovolí a jaké akceptuje za své. V tomto směru došlo v minulém období k přecenění významu jejich změn a dopadů do života subjektů civilního práva. Rekodifikace občanského práva už prostě neznamená v propojeném a rychle se vyvíjejícím světě, v němž nyní všichni žijeme, něco, co by se pojmově shodovalo s kodifikací občanského práva během 19. století. A tím pádem od ní nelze očekávat ani srovnatelný dějinotvorný význam.

V dnešní složité společnosti není navíc samotná právní úprava klíčová. Zákony mají mít takzvanou judikatorní povahu. Mají vypočítávat především konkrétní