Generální sekretář ČBK

eská biskupská konference je nejvyšším orgánem římskokatolické církve v Česku. Sdružuje biskupy všech osmi diecézí v zemi, kteří společně řídí záležitosti katolické církve – včetně těch ekonomických. „Nemůžeme si moc vyskakovat, protože potřebujeme základní kapitál investovat a nikoliv spotřebovat,“říká její generální sekretář Stanislav Přibyl.

Církvím se podle zákona o majetkovém narovnání z roku 2013 vrátil movitý a nemovitý majetek. Jako kompenzace za to, co už nešlo z nejrůznějších důvodů fyzicky vrátit, jim stát postupně vyplácí finanční náhrady. Než vrácený majetek začne vynášet, dostávají církve, stejně jako dosud, od státu příspěvek na provoz. Ten se však rok od roku snižuje a v roce 2030 vyschne. Loni to pro diecéze bylo 892 milionů korun.

Katolická církev už čtvrtý rok po sobě dostane v rámci církevních restitucí finanční náhradu půl druhé miliardy korun. Jak s penězi zacházíte?

Máme dostat za třicet let celkem 47 miliard korun, každý rok je však částka jiná, navyšuje se o inflaci. Dělí se mezi osm biskupství a mezi mužské a ženské řády. Ty dostávají zhruba pětinu toho, co přináleží římskokatolické církvi jako celku, a mají určitou míru nezávislosti na diecézích. Necelá dvě procenta z peněz se odevzdávají do rezervních fondů – je to na případné katastrofické scénáře, které ovšem nepředpokládáme.

Co máte na mysli? Kdyby někde spadl kostel?

Potíže s chátrajícími budovami tu vždy byly a budou. Mám na mysli spíš, kdyby se v některé diecézi zhroutilo hospodaření. Jsou to peníze stranou pro strýčka Příhodu a doufáme, že taková katastrofa nikdy nepřijde.

Přicházejí za vámi spekulanti, kteří nabízejí lákavé a možná rizikové investiční příležitosti?

Ne. Čekal jsem větší nájezd, divil jsem se, že u nás každý den nezvoní dvacet lidí. V době, kdy se finanční náhrady připravovaly, jsem dělal generálního vikáře v litoměřické diecézi. Sami jsme oslovili investiční společnosti, banky u nás i v zahraničí a z nabídek jsme si vybrali.

A co se děje se zbývajícími třemi čtvrtinami náhrad, které římskokatolická církev každý rok dostává?

Částka se rozesílá osmi diecézím, tedy biskupstvím, podle určitého klíče: záleží na geografické rozloze, počtu obyvatel, počtu kostelů. Ty si s tím svobodně hospodaří za určitých podmínek a kontroly. Jedno procento jde na centrálu České biskupské konference – jsou to investiční peníze, z jejichž výnosu se financuje její provoz. Musí se postavit na vlastní nohy stejně jako ostatní.

Co tedy diecéze s penězi dělají?

Každá diecéze razí svoji finanční politiku, plné rozhodovací právo má konkrétní biskup. Lidé si zpravidla myslí, že církev jsou farnosti s kostelíčkem a panem farářem, nebo naopak nějaký superkoncern nad tím, ale základní buňka pro fungování katolické církve jsou diecéze, pod nimiž jsou farnosti.

Drtivou většinu peněz nicméně diecéze investují společně do Fondu udržitelnosti římskokatolické církve, který pro vás spravují ČSOB Asset Management a ČS. Do čeho investují?

Do dluhopisů a do akcií – jsou tam dva podfondy, dynamičtější a konzervativní. Každá diecéze si rozhodne, do kterého a kolik peněz vloží – jestli chce být dravější a nést vyšší riziko, nebo konzervativnější. Doteď se do fondů nainvestovalo 940 milionů korun, výnosnost byla loni přes čtyři procenta. Zatím do fondu investují všechny diecéze, nepředpokládáme, že by některá náhle vystoupila. Kromě toho máme ještě nemovitostní fond Agricola Isidor ve formě akciové společnosti. Fond bude za společné peníze kupovat nemovitosti nebo zemědělský majetek. Ještě jsme nezvažovali nákup mimo republiku, ale teoreticky je možné všechno.

Co jste už do Agricola Isidor fondu koupili?

Zatím nic, je to připravená struktura. Nemusíme hrát v desítkách milionů, ale ve stovkách. Získat velký objem majetku a rychle se na něm shodnout je náročné, taková příležitost se ještě nenašla. Diecéze do ní vloží investice, nemusí s nimi samy hospodařit a budou dostávat z fondu výnosy.

Rýsuje se taková investice?

Dostali jsme nabídku většího objemu zemědělské půdy, mohlo to být kolem 100 milionů korun. Také jsme se ucházeli o jeden zemědělský podnik, který chtěl prodat celý svůj majetek najednou, ale pravděpodobně jsme nebyli první v nabídkové ceně.

Co si diecéze pořizují za zbytek peněz, které nedají do společných investičních fondů? Mluvilo se například o investici do pivovaru.

Takový majetek, který jim bude generovat výnos a umožní jim do budoucna soběstačnost. Pivovar je mediálně zajímavá věc, ale v podstatě okrajová. Šlo o litoměřickou diecézi – založili minipivovar na zelené louce jako součást stávající restaurace v bývalém kněžském semináři. Ten se využívá jako turistická ubytovna. To by musely být stovky pivovarů, aby generovaly potřebný zisk. Většinou se investuje do lesů a do zemědělství. Například Arcibiskupství olomoucké si založilo společnost Arcibiskupské lesy a statky Olomouc. Ta se věnuje především péči o lesy, některé restituované polnosti pronajímá. A nedávno koupili Farmu Moravský Beroun.

Podnikala církev už před restitucemi?

V menší míře, měla pár komerčních společností z poloviny devadesátých let. Bylo to spíš příštipkaření – věci, co souvisí s činností církve: ubytování, Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž, sestry šily kněžské oděvy, provozovaly se společnosti pro lesní hospodaření. Základní kámen úspěchu v podnikání je mít lidi, kteří se o podniky budou starat. Musíte sehnat spolehlivé manažery, kteří by hospodařili, jako by podniky byly jejich. Což při současném