Podmanivě přehlíživý talent
Hra na evropské Oscary zažila v sobotní Vratislavi už 29. ročník, trvala déle než mnohé americké ceremoniály, přesto stále hledá punc vrcholné události. Televize se o přenos nervaly – záznam u nás vysílá až příští víkend HBO2, agentury se více věnovaly festivalu v Marrákeši a vítěz, za nějž má Maren Adeová cenu za režii i scénář a herecké trofeje Sandra Hüllerová i Peter Simonischek, u nás zlákal do kin za první tři týdny přes pět tisíc lidí.
Ovšem Toni Erdmann zahájí pravé tažení až po Oscarech, kde je favoritem cizojazyčné kategorie. Zatím běžel kromě Německa, Rakouska a Francie jen v pár zemích včetně Česka a Slovenska, ve Státech startuje na Boží hod. Sbírá sice ceny kritiků od Cannes po New York, diváky však může odrazovat skoro tříhodinovou délkou – ostatně Adeová natočila 120 hodin materiálu a střihala jej bezmála rok.
Vztahový snímek obsahuje i politické motivy, takže zapadl do večera Jestli Pete Doherty v něčem vyniká, pak je to jistá naléhavost, kterou ve svých písních dokáže zkombinovat s polohou „všechno je mi jedno“. A je to právě okázale neokázalá frackovitost spolu s talentem, které dělají z věčného drogového potížisty neodolatelnou figurku.
Zpěvák Libertines se zdá v poslední době docela vyklidněný. Důkazem byla loňská zdařilá deska jeho domovské kapely a Doherty to prokazuje i na aktuální sólovce Hamburg Demonstrations, kterou vydal pod jménem Peter Doherty.
Deska vznikla pod dohledem producenta plného projevů. Režisérka Agnieszka Hollandová v pozdravu zaslaném z Ameriky zmínila Donalda Trumpa, producentka Leontine Petitová zase soudržnost Evropské unie, kterou připomněl rovněž moderátor, polský herec Maciej Stuhr. Gianfranco Rosi, nositel ceny za dokument o ostrově uprchlíků Fuocoammare: Johanna Scheerera a hudebník se tu obrací k jinému městu, k Paříži, kde už několik let žije, konkrétně ke klubu Bataclan, neblaze proslulému teroristickým útokem. Do písně Hell To Pay At The Gates Of Heaven vměstnal názor, že by si mladíci měli pro svou revoltu vybírat radši kytary než zbraně.
Hned ve dvou verzích se tu objevuje skladba I Don’t Love Anyone (But You’re Not Just Anyone). Ta se smyčci je tklivější, kytarová veselejší, obě však podmanivé už díky jednoduchému a přitom silnému poselství vetknutému do titulu. Požár na moři, mluvil o světě bez hranic, filmaři opět vyjádřili podporu vězněnému ukrajinskému tvůrci Olegu Sencovovi.
A dokonce i Pierce Brosnan, někdejší představitel agenta 007, který do sálu vnesl závan hvězdného světa, přijal čestnou cenu za přínos kinematografii s angažovaným proslovem
Dohertyho deska stojí převážně na akustických kytarách okořeněných produkcí tam, kde si to hudba žádá. Zpěvák občas neladí, ale to je prostě Dohertyho přirozenost, bez níž by jeho „zevlácký“projev vlastně nebyl kompletní. Základem jsou ovšem jednoduché a silné písničky.
Je dobře, že se Doherty do nové sólovky po sedmi letech od vydání desky Grace/Wastelands pustil. Výsledek stojí za to. na téma, jak se umělci v bouřlivých časech musí spojit. „Bez ohledu na politiky své země buďte věrní sami sobě, pevní a odvážní, uchovejte si víru a jděte stále vpřed,“vyzval Brosnan. Naštěstí pro divácky menšinové Evropské filmové ceny do nich spadá i atraktivní britský agent James Bond.