Nová jednička

tempo a já se za ním vytáhl do desítky. I když ke konci mi pláchl.

Jaké je pohybovat se mezi těmito velikány a občas je i porážet, jako při soubojích s Rusem Šipulinem či Rakušanem Ederem?

Na to se příjemně zvyká. Ale spíš zatím jen pozoruju, co se v těch jejich sférách děje, ještě se tam necítím přirozeně. Všechno je pro mě nové a snažím se s tím popasovat. Při sobotní stíhačce jsem na to při první stojce trochu i dojel. Začal jsem o své dobré pozici až příliš přemýšlet a neustál jsem střelbu v hlavě, vířilo mi v ní strašně moc myšlenek. Proto ty dvě chyby. Chvíli trvalo, než jsem se vrátil do normálu.

No, po osmi čistých položkách v řadě už zákonitě nějaká ta chyba přijít musela.

To mi náš šéf servisu Tom Žídek taky říkal. Pro mě je důležité, že jsem si tu chybu po závodě sám vyhodnotil a pokusím se jí příště vyvarovat.

Také budete chtít v budoucnu určitě zrychlit běh, že?

Jasně. Teď se s ním moc udělat nedá, zásadní posun musí přijít při práci v létě a na podzim. Bude víceméně na trenérech, jaký plán nám předepíšou. Já jsem sportovec, který věří trenérům. Co mi řeknou a napíšou, to taky udělám.

Neodmlouváte jim? Nikdy?

Občas jo, ale ve finále je má důvěra v jejich názory velká.

Pohlcuje vás biatlon čím dál víc?

Že bych na něj myslel od rána do večera, to ne. Ale například mnohem víc než dřív řeším stravu.

Co už nejíte?

Tolik sladkostí. Snažím se je nahradit kvalitní stravou, třeba si dávám i druhou večeři. Ne, nepropočítávám si detailně jídelníčky a někdy si rád dám i klobásu. Ale už to není jako dřív, kdy jsem si na soustředění večer rozdělal čokoládu a zbouchal ji celou. Teď si radši namažu chleba. Vím, že často rozhodují malé detaily, je to velká skládanka. V tom ta má profesionalita roste.

Ve spolubydlícím na hotelu máte velkého učitele. Ondřej Moravec je znám svým perfekcionismem.

Přesně tak. Ondra je tím nejlepším učitelem, jakého mohu mít.

Co jiného kromě biatlonu tedy ještě stíháte?

V přípravném období se hodně věnuju škole, zahraju si s kamarády fotbálek, řeším spoustu věcí. Ale během sezony to nejde. I když někde závodíme až odpoledne, tak přes den nejsem schopný nic udělat. Najím se, kouknu na televizi, ten den je tak trochu o ničem. Na čištění hlavy máme možná pondělí a úterý mezi svěťákama, až tehdy trochu vypneme.

A kdy studujete?

Do začátku října chci mít vždycky splněné všechno, co je potřeba, a pak se k učení zase vracím až v dubnu. Přes zimu jde stranou. Mám už šest semestrů na Masarykově univerzitě v Brně, obor trenérství.

Už není jen příslibem. Michal Krčmář se stal lídrem mužského týmu biatlonistů

... a ta mi dělá radost v Evropské lize, tam to je parádní jízda.

Navíc fotbalistu máte v rodině, bratr hraje za Mladou Boleslav.

Jo, v devatenáctce. My to měli od malička dané, on tíhl ke kolektivním sportům, nejdřív zkoušel hokej, pak zůstal u fotbalu. Já ho hrával do deseti let taky, ale potom jsem šel v 5. třídě na sportovní školu, a když jsem si tam měl vybrat fotbal, nebo běh na lyžích, rozhodl jsem se jednoznačně pro lyže. K nim jsem časem přibral i pušku.

Teď je před vámi pohárové Nové Město. A bude to velké, že?

Obrovské – a pro celý tým odměna. Nikdo z nás by neměl start před tolika fanoušky pokládat za stresující a svazující. Já si to chci co nejvíc užít. Už se těším na rachot, když český závodník vjede do stopy.

I po čtvrtém závodě Světového poháru na dlouhých tratích zůstává rychlobruslařka Martina Sáblíková neporažená. V nizozemském Heerenveenu ovládla první pětku sezony. Bolavému kolenu navzdory.

Problémy s přetíženými úpony na pravém koleni se objevily už před měsícem při prvních závodech v Asii. A v kazašské Astaně před deseti dny se projevily naplno. Sáblíková tam vyhrála i třetí závod sezony na 3 000 metrů, cílem však tehdy projela s bolestivou grimasou. „Poslední dvě kola už se nemohla ani odrážet,“říkal trenér Petr Novák.

Proto přišla neplánovaná pauza. Vynechala zbývající závody a minulý týden po přesunu do Nizozemska odpočívala. „Neseděla jsem na kole, nechodila jsem běhat, žádná posilovna, žádné skákání,“přiznala rychlobruslařka. Každý den strávila jen pár minut na ledě. Koleno stále bolelo. Až v sobotu přišlo zlepšení. „Přesto jsem nevěděla, jak na tom po takové pauze budu.“

Obavy byly zbytečné, Sáblíková si celý závod kontrolovala techniku i čas potřebný na první místo a v závěru ještě zrychlila. „Měla jsem dost sil,“vyprávěla.

Má za sebou perfektní první část sezony, kde si na dlouhých tratích připsala kompletních 400 bodů. Teď ji čeká měsíční pauza, po které se 6. ledna vrátí zpět do Heerenveenu na evropský šampionát. „A do té doby se snad dá do pořádku i to koleno,“přeje si.