Ta, která oživila dávné vzpomínky
Tomáš Macek sportovní reportér MF DNES
Na Pokljuku původně šéftrenér Ondřej Rybář ani cestovat neměl. Jenže nemůže si pomoci. V pátek v devět večer vyfasuje od manželky svačinu, usedá doma v Budíkově do auta a sám přes noc řídí do Slovinska, s občasnými 40minutovými „spacími“pauzami. V osm ráno je na stadionu. Před polednem vidí, jak se Michal Krčmář opět jednou probíjí do první desítky stíhačky a pomyslí si: Naše biatlonová budoucnost. Bude to víkend nové generace. Při stíhačce žen stojí šéftrenér na nejvyšším kopci tratě a pozoruje úsilí o Top 10 také v podání Evy Puskarčíkové. „Úplně jí to dnes běžecky nešmakuje,“usoudí.
Jenže závod mnoha nečekaných zvratů je stále teprve v plenkách.
Na poslední stojku dorazí Puskarčíková osmá. Vybílí ji s rutinou protřelé pistolnice a najednou je druhá, o 20 vteřin za vedoucí Laurou Dahlmeierovou. Akorát že o tom neví. Teprve o 300 metrů později na ni šéfservisman Tomáš Žídek i fandící Jessica Jislová řvou: „Je tam jen Laura! Jedeš druhá!“
Na otočce trati se ohlédne a lekne: Ježišmarjá, za mnou jede celý vlak holek, ty určitě poletí. Však také komentátor německé společnosti ZDF hlásí: „Od 2. do 7. místa je stále cokoliv možné.“
Přiletí k ní běžkyně par excellence Kaisa Mäkäräinenová a předběhne Češku. Dobrý, zkusím se za Kaisou povytáhnout, nařídí si Puskarčíková. Unikají spolu ostatním, jenže jedna sokyně se k nim zase blíží. Modrá kombinéza. „Za tebou je Francouzka,“volají Češi. Jaká? Radši nevědět. Kdyby zjistila, že má poměřit běžecké síly s mistryní světa Dorinovou-Habertovou, možná by zbytečně znervózněla.
Rybář už rozhodně nesdílí pocit, že běh jeho svěřenkyni nešmakuje. Jako tolikrát v minulosti je v posledním kole nejvíc při chuti. „To pódium si nemůžeš nechat vzít, můžeš to dokázat,“křičí šéftrenér.
Dorinová hrozí, jenže Rybář vidí: „Evička tu vůli má. Když v toboganu do cíle neudělá vyloženou chybu, nepustí ji před sebe.“
Nervy kouče Zdeňka Vítka, čekajícího na stadionu, hrají marš. Před závody vedl coby šaman tradiční týmový obřad, když při východu slunce zaříkával medaile na hoře Viševnik, 700 metrů nad arénou.
Teď se snad jedna veze.
Křik, slzy a husí kůže
„Dopadlo to!“zaslechne Rybář na kopci ve vysílačce hluk radosti.
Puskarčíková s otevřenou pusou omámeně hledí na výsledkovou tabuli. Vítek říká: „Ještě teď to vydejchávám.“Televizní spolukomentátor Vítězslav Vávra přiznává: „Já mám husí kůži.“Není sám.
Gabriela Koukalová dorazí do cíle, tentokrát po pěti chybách až šestadvacátá, a netuší, co se stalo. Zato vidí, jak má věčně rozesmátá Evička slzy v očích. Hned si vzpomene, jak na Pokljuce loni Puskarčíková upadla a v cíli oplakala zlomenou pažbu. Hrkne v ní: Ono se jí snad stalo něco podobného? Ne, tentokrát jde o slzy dojetí. S Dahlmeierovou a Mäkäräinenovou kráčí poprvé na stupně vítězů, které obklopí celý realizační tým. A tady se jich zmocní nádherný a přitom tak zvláštní pocit, připomínající časy dávno minulé.
„Jako bychom se vrátili o pár let zpátky, kdy jsme se tak šíleně radovali z každého umístění na bedně,“vysvětluje Rybář. „Díky tomu, že s Evičkou to bylo dnes poprvé, bylo to podobně spontánní.“
Puskarčíková se přesouvá na tiskovou konferenci a poněkud vyděšeně se ptá: „Co tam mám říkat?“„Hlavně zas nebreč,“radí Rybář. „A nebo víš co, klidně breč. Vždyť je to přirozený,“oponuje mu šéf svazu Jiří Hamza.
A teď nevím co říct
jakou nezná. „Ani jsem se nestihla jít vyjet,“řekne, dá medaili do batohu a jde se aspoň vyklusat.
Nočnímu poutníkovi Rybářovi se klíží oči. „Chce se mi tak moc spát. Ale bylo to krásný.“
Puskarčíková má naopak v noci se spánkem trable. Emoce tancují v mysli čardáš. „Čumákovala jsem a převalovala se,“sděluje ráno.
Na prvním úseku štafety se v neděli neskrývá v závětří. Naopak, povodí celé startovní pole, předá první a jakoby nic pronese: „Docela mi to sedlo, tak jsem si jela.“Na hřbetu vlny, po níž pluje, se drží dál.
Štafeta zůstane se dvěma trestnými koly Lucie Charvátové tentokrát těsně pod stupni. Eva Puskarčíková balí, její úžasný pokljucký týden končí. Jak ho jen popsat? Vystačí si s jediným slovem. „Sen.“