Bacha, skáču!

Kdyby se psalo i o těch, co skočily a rozbily si hubu, mezi matkami by ubylo alkoholiček a uživatelek antidepresiv. Dějová linie nikoho nepřekvapí. Více či méně čerstvá matinka, původní profesí úspěšná manažerka, bankovní úřednice nebo třeba řidička ještěrky, vymyslí během kopání se do zadku na mateřské nějaký převratný zlepšovák, kterým potěší sebe a svoje děti. Náhlé vzkříšení několika málo houfně odumírajících mozkových buněk zapůsobí podobně jako jiskra na benzínce a pak už to jde ráz na ráz. Od zlepšování zlepšováku přes první euforický prodej nadšené sousedce až po výplatu stovky vlastních zaměstnanců. Z manažerek se stávají dětské krejčové, z úřednic odbornice na látkové plíny a ze skladnic průkopnice hlídání dětí pomocí dronů. Byznys šlape úplně sám, mámu i s celou rodinou zaplavuje pozikafe INZERCE ▼ tivní energie, společné souznění a hromada peněz a takhle žijí šťastně až do smrti.

Těšila jsem se na to už od puberty. Celé měsíce si budu hrát, piplat malou, cvičenou opičku a naplno rozvíjet svoji chorobnou tvořivost. Všechny nápady, se kterými na mateřské dobudu svět, jsem vrážela do břicha, takže to před porodem vypadalo na paterčata. Ještě v šestinedělí se to vyvíjelo nadějně. Synkovi stačila prsa, všechno ostatní jsem si velkoryse mohla nechat. Postupně se to otáčelo a teď jsou ty vycuclé v(n)ady prakticky to jediné, co mi ze mě zbylo. Vedle srdce, mozku a všech končetin včetně těch, které nemám, ale plně je používám, mi ukradl dokonce i odhodlání vést ještě někdy normální, dospělácký život.

Nejvíc jsem toužila po útulné kavárničce, kde budu servírovat ve vlastnoručně malovaných hrncích. Jenže se ukázalo, že kofein a kojení se v mém případě ani trochu neslučují, z mlíka je rázem energy drink. Budovat za těchto okolností kavárnu by bylo stejně mimo, jako kdyby si vegetarián otvíral řeznictví. Tak aspoň ty hrnky. Bohužel, za celý rok jsem nepřišla na to, jak přimět svou ratolest aspoň někdy spát. Synovi to nevadí, ale mně jenom minimalistický šlofíček za den i noc dohromady prostě nestačí, a tak jediný pokus o porculánové mistrovské dílo skončil nekontrolovanou klikatou čárou táhnoucí se od ucha hrnku přes jeho okraj, stůl a počítač až k uchu chrápající autorky. Podobně to dopadlo i s nápadem napsat další knihu. Už první řádek mi na- pověděl, že z paralyzované slovní zásoby založené na citoslovcích se bestsellery nerodí. Nedlouho poté se rozplynul i sen o pečení zdravých dortů pro jizerskohorské cukrárny. To když se náš velký maličký začal fanaticky řídit heslem „Co sníš, to už ti nikdo nevezme“. Jakmile se ocitnu v kuchyni, riskuju, že mi vlastní dítě v hysterickém záchvatu prokousne tepnu pod kolenem.

Jsem prostě oběť. Ale fňukat umí každej, takže bacha, konečně skáču! Můj první realizovaný byznys má podobu stylových dětských pokojíků za rozumnou cenu. Startujeme u sousedovic Šímy a začalo to slibně. Zatímco jsem vymýšlela úchvatný interiér pro cizí dítě, zabouchla jsem si to svoje i s klíčema v bytě. Na rozdíl ode mě to syn zvládl s přehledem, možná to všechno dáme i bez jeslí. Akorát na tu Matku roku už to nevidím. ●