Až když jsem nemohl bolestmi vydržet, šel jsem k lékaři.
eští lékaři v IKEM patří mezi několik málo specialistů po celém světě, kteří umějí transplantovat až pět orgánů najednou. Každý rok proběhne na světě jen pár desítek takto vzácných zákroků. Složitou transplantaci letos podstoupil mimo jiné i mladý programátor a pedagog Petr Pauš. Během několika měsíců se dostal z plného zdraví na operační sál, kde mu najednou vyměnili tenké střevo, slinivku, žaludek a játra. Dnes, šest měsíců poté, se pacient cítí fit. Vrátil se znovu do práce a plánuje cestu do Japonska.
„Bolelo mě břicho“
Pětatřicetiletý Petr Pauš byl celý svůj život úplně zdráv a do nemocnice se poprvé dostal až loni v létě. Zrovna když byl v Japonsku. Užíval si právě studijní stáže. „Najednou mě tam začalo bolet břicho. Odhodlal jsem se jít k lékaři, až když jsem nemohl bolestmi vydržet,“líčí mladý pacient. Lékaři v nemocnici v Kawasaki zjistili, že má sraženinu v žíle, která vyživuje tenké střevo a ostatní orgány v břiše. Kvůli nedostatku kyslíku mu postupně začalo tenké střevo odumírat. „Na poslední chvíli mě zachránili tím, že mi toto střevo odstranili,“vypráví.
V japonské nemocnici si pobyl čtyři měsíce, odtud jej převezli přímo do IKEM. Po dalších několika měsících byl propuštěn domů, současně ho lékaři zařadili jako čekatele na transplantaci. Domů se vrátil jako jiný člověk. Kvalita jeho života se úplně změnila. Kvůli chybějícímu tenkému střevu sice mohl jíst, ale tělo nepřijímalo z jídla žádné živiny.
Veškerou výživu dostával přes speciální pumpu. „To je takový malý batůžek s umělou výživou. Snášel jsem to docela dobře – navečer jsem výživu vypnul, ráno zapnul,“říká Petr Pauš. Výrazně horší problém byl s umělým vývodem střeva – pacient musel žít dvacet čtyři hodin denně se „sáčkem“, do kterého odcházejí výkaly ze střev.
V Praze pacienta převzali lékaři v IKEM. Brzy bylo jasné, že s takto závažným postižením má jen dvě možnosti. Zůstat bez tenkého střeva, což znamená doživotní závislost na umělé výživě a na vývodu střeva, většinou s předčasným úmrtím. Další možností byla právě transplantace všech břišních orgánů. A pro tu se Petr rozhodl.
Operace v ledové tříšti
Začal totiž navíc krvácet ze žaludku, což bylo vedlejším projevem jeho nemoci. „Bylo potřeba, aby se vhodný dárce našel rychle. Pacientovi hrozilo vážné krvácení,“říká docent Jiří Froněk, přednosta kliniky transplantační chirurgie, který Petra Pauše operoval.
Dárce se našel překvapivě brzy. „Bylo to letos v červenci, na den přesně rok od operace v Japonsku, při které mi odebrali tenké střevo,“popisuje náhodu pacient. Tým docenta Froňka čekala operace čtyř orgánů. „Během jednoho dne jsme museli odebrat nejprve všechny orgány od zemřelého dárce, což samo o sobě trvá několik hodin. Pak je třeba orgány dárce připravit na transplantaci, především na nich ošetřit všechny drobné cévy. Celou dobu přitom pracujeme s rukama v ledové tříšti. Třetí operací je odstranění nemocných orgánů žijícího pacienta a pak teprve vlastní transplantace nových orgánů,“popisuje lékař.
Po dlouhé operaci zůstal pacient ještě dva dny v umělém spánku. Lékaři totiž po transplantaci uzavřou břišní dutinu jen provizorně. Orgány bývají oteklé a není možné břicho uzavřít úplně.
Když se Petr z umělého spánku probral, neměl ještě vyhráno. „Zásadní jsou první tři měsíce, kdy hrozí, že organismus nepřijme transplantovaný orgán. A zvlášť riziková je v tomto ohledu transplantace právě tenkého střeva,“upozorňuje Jiří Froněk. Tenké střevo totiž lékaři IKEM poprvé transplantovali teprve před dvěma lety.
Od zákroku nyní uplynulo půl roku a Petr Pauš přichází do IKEM na kontrolu. Chodí do práce, přednáší na ČVUT. „Funguji v práci úplně normálně. S jediným rozdílem, že studenti sedí ohleduplně od čtvrté řady dál, protože bych neměl přijít do kontaktu s infekcí,“usmívá se pacient. Lékaři v IKEM provedou ročně více než 450 transplantací. Petr Pauš byl teprve pátým pacientem, který podobnou operaci podstoupil.