Mix Rapla a komisaře Rexe
Změkčený mix Rapla a Komisaře Rexe vstoupil na Primu pod názvem Temný Kraj. Dvojznačný titul seriálu odkazuje k příjmení hrdiny Lukáše Vaculíka i k místu, kde se pražský detektiv octne na nedobrovolné zdravotní dovolené.
Přinejmenším ve třech ohledech přináší další domácí krimiseriál docela příjemnou změnu. Předně hrdinu ušetřil – tedy alespoň v úvodních dvou dílech – stávajících či bývalých manželek, milenek, sourozenců, potomků a vůbec osobních vazeb, i když mu venkovský azyl staví do cesty nejméně dvě zajímavé ženy, Kristýnu Novákovou-Fuitovou pečující o malého syna i opilého otce a veterinářku v podání Terezy Kostkové.
Místní versus vetřelec
Druhé ozvláštnění představuje vymezený čas, neboť Vaculíkův kriminalista, jinak opět klasický vlk samotář ve zpustlém stavení, kterého od Rapla odlišuje pouze úhlednější vzhled, chování i slovník, odmítá zarputile, leč marně brát na vědomí svou vážnou nemoc. A konečně divácky vděčný motiv zaručuje pes, jehož hrdina zachrání, retrívr vnášející nejen barvou srsti trochu světla do obligátní temnoty.
Pravda, na rozdíl od Petra Kraje charakterizovaného černými vyhlídkami je kraj jeho návratu značně neurčitý a temný spíše v ústně tradovaných legendách než v situační náladě, uměle vyvolávané vzpomínkami z dětství.
Že se tu znovu vyskytují hospody s automaty, prostitutky, tmavé nebe či dlouhé přejezdy zemí nikoho, už patří k typizaci českých krimi stejně jako skladba místního oddělení: ustaraná matka samoživitelka, bezstarostný žrout, ambiciózní snaživec, v jehož postavě se výstižně koncentruje vztah zapadlých vlastenců k pražským vetřelcům.
Obrazová stylizace zkrátka nemá na filmařské labužnictví Rapla či Pustiny, nicméně na druhé straně, vzhledem k tomu, že jde o režijní prvotinu Jitky Bártů, která se svou sestrou Kateřinou Bártů psala i scénář, netrčí z Temného Kraje vyložené vypravěčské trapasy jako třeba v titulu Místo zločinu Plzeň.
Řešení se odkládá
Bohužel si novinka Primy nese už v zárodku jiný, pro milovníky detektivek smrtelný hřích: místo zásady co jedna epizoda, to jedna uzavřená kauza rozčleňuje každý ze šesti případů sériových vražd do dvou večerů. Přitom nic tak diváka neotráví jako titulek „Kdo je vrah, se dozvíte už v příštím dílu“.
Navíc profesní důsledky strategie, která si zájem publika předem „nasmlouvá“tak průhledným trikem, se rychle dostaví. Patří k nim rozvolněná stavba, konverzační výplně planých úvah, opakované rituální okamžiky, kdy Vaculík nemůže uplatnit více než charizma nahořklé shovívavosti, nastavované vysvětlující dovětky a zejména fakt, že jen trochu zkušený znalec žánru se ve svém odhadu pachatele nutně dostane o krok před vyšetřovatele.
Dvojdílné pilotní epizody jsou ve světě u klíčových seriálů poměrně obvyklé, ale postavit na nich celý půdorys se může vymstít. Ať už se šetřilo nápady nebo náklady, Temnému Kraji, který by jinak aspiroval na šedesátiprocentní známku, taktika „odkládání řešení“zbytečně ubližuje.