Boj o střechu nad hlavou
Místo původně navrhovaných šesti měsíců mají žadatelé čekat na sociální byty až tři roky
Za jednu z priorit vlády a sociální demokracie ve volebním roce označuje premiér Bohuslav Sobotka schválení zákona o sociálním bydlení. Tedy předpisu, který by měl každému, kdo nemá střechu nad hlavou a nějakou by chtěl, zprostředkovat normální nájemní bydlení, které případně zaplatí stát podobně jako dnes z dávek.
Myšlenka to není nová – popsaná je už ve tři roky starém programovém prohlášení vlády. Ale právě koaliční strany – respektive nesoulad mezi nimi – jsou nyní tím, co se pravděpodobně postará o nenaplnění záměru sociálních demokratů.
Podle jednání v minulém týdnu to však teď vypadá na verzi, že strany sice splní formální slib a zákon schválí, ale ten bude proti původním plánům v praxi bezzubý.
Ačkoli v programovém prohlášení se o sociálním bydlení mluví v souvislosti s resorty pro lidská práva a místní rozvoj, přípravu zákona si vzala pod sebe ministryně práce a sociálních věcí (MPSV) Michaela Marksová.
Z jejího ministerstva vzešla koncepce, která narýsovala architekturu zamýšleného systému. Ten měl vypadat následovně: Kdo nemá bydlení, nebo za něj platí víc, než snese, dojde si na úřad práce udělat tzv. příjmový test.
Pokud úředník skutečně zjistí, že žadatel buď bydlení nemá, nebo za něj utrácí víc než 40 procent svých čistých příjmů, přizná mu nárok na sociální byt. S tímto potvrzením by šel dotyčný na obecní úřad, kde by mu museli do půl roku vyhovět. Do té doby by mohl přebývat v azylovém domě. Obec by musela mít speciální bytový fond, ze kterého by žádosti uspokojovala. Ať už by se skládal ze stávajících obecních bytů, nově postavených, přikoupených, nebo i pronajatých.
Nájem by lidé platili pomocí státní dávky vzešlé ze sloučení současného příspěvku a doplatku na bydlení.
Nápad odmítnutý všemi
Koncepci předloni schválila vláda, ale už tehdy byly slyšet protesty: od ministerstva pro místní rozvoj, obcí, opozičních i koaličních stran. Sporné se jevily zejména dvě proměnné. Tou první je, kdo bude byty poskytovat. Dle koncepce to měly být obce a za neuposlechnutí hrozila milionová pokuta.
Druhou ožehavou věcí se stala šíře cílové skupiny. V koncepci se mluvilo o statisících lidí, kteří by sítem prošli. V podstatě by šlo o kohokoli, kdo přijde o práci a příjem. Často ale i o rodinu s dětmi, kde jeden rodič má nadprůměrný plat a druhý je doma.
Právě na šíři cílové skupiny si zakládala ministryně Marksová. Jejím záměrem bylo, aby postupně příjemci dávek na bydlení bydleli téměř všichni jen v obecních sociálních bytech. A neplatily by se doplatky na záměrně předražené byty – tedy to, co je aktuálně po novele o hmotné nouzi nazýváno hlavním problémem tzv. byznysu s chudobou. Letos v létě na koncepci navázalo paragrafové znění zákona. Ten v připomínkovém řízení zažil přímo nálet ze všech stran. Marksová si byla kritiky vědoma a prohlašovala, že připomínky vypořádá a připraví kompromisní návrh.
Do toho přišla kritika koaličních partnerů (ANO a KDU-ČSL) – kromě věcné i ideologická („bydlení je zásluhové, nikoli nárokové“). Se současným plánem není spokojena ani ona sama. „Systém se tím výrazně zesložiťuje zejména pro občany a bude nákladnější i pro státní rozpočet. Nicméně prioritou ČSSD je zajistit sociální bydlení všem potřebným občanům a zamezit obchodu s chudobou. I proto jsme na požadavky koaličních partnerů přistoupili,“komentuje poslední vývoj Marksová.
Úřad na rozdělování bytů
Došlo však k tomu, že nejprve Marksová ustoupila obcím – jejich vstup do systému je dobrovolný. Záchrannou síť tak měl jistit nový úřad spadající pod MPSV. Ale ten měl v návrhu jepičí život – nesouhlasily s ním koaliční strany.
Současný plán tak vypadá takto: Nárok na byt posoudí buď obec, nebo úřad práce. Byt „přidělí“a s tím souvisící bytový fond má budovat Státní fond rozvoje bydlení (spadající pod ministerstvo pro místní
rozvoj). A pro změnu sociální pracovníky do rodin s přiděleným bytem bude posílat buď obec, nebo neziskové organizace.
Nejvíc podráží původní záměr fakt, že Státní fond rozvoje bydlení bude mít na rozhodnutí o přidělení bytu tři roky. Původní koncepce počítala s půlroční lhůtou.
Místopředseda lidovců Jan Bartošek
po jednáních navíc řekl, že se počítá s jakýmsi pilotním programem, který se má případně novelizovat.
To by znamenalo, že ani případné přijetí zákona o sociálním bydlení (velmi pravděpodobné stále je, že
se to nestihne vůbec) by dnešní stav ve výsledku příliš nezměnilo.
Vláda by si sice formálně mohla odškrtnout vytvoření zákona, ale o žádném významném vyřešení situace lidí, kteří nemají kde bydlet, se mluvit nedá. O původně zamýšleném „zrušení bezdomovectví“už vůbec ne.
Systém se tím výrazně zesložiťuje zejména pro občany a bude nákladnější i pro státní rozpočet.