Neradujme se ze zdražování, hledejme viníka
Dosud převládající ekonomické teorie nedokážou vysvětlit vývoj českého ani světového hospodářství a vedou k chybným interpretacím toho, co je dobré a co špatné. Nezapadají do sebe hodnoty úrokových měr, cenové hladiny, růst peněžní zásoby ani HDP.
Mezi centrálními bankéři je dnes módní tzv. inflační cílování, řízené znehodnocování měn zhruba o 2 procenta ročně. Oblíbili si i pohádku o nutnosti boje proti zlé deflaci. Lidé prý v očekávání snížení cen přestávají jíst, topit, jezdit auty, vyčkávají, až za rok bude všechno o zlomek procenta levnější. A tím „ničí ekonomiku“. Peníze je proto třeba jen kazit, „zpátky ni krok“.
Centrální banky zahleděné do vadných ekonomických teorií nemají ponětí, co svými opatřeními spouštějí, jak a proč se to děje, kdy a kde se co projeví a jak to bezpečně ukončit. Třeba jak vycouvat z měnových intervencí, eliminovat nafouklou peněžní zásobu, zbavit se nakoupených aktiv. Aby chaosu nebylo málo, skrze odkupy státních dluhopisů „tisknou“vládám peníze, což v minulosti končilo tzv. hyperinflací. Banka pro mezinárodní platby v Basileji varuje před krachem finančních trhů. Nastal proto čas na změnu ekonomického paradigmatu.
Inflace dříve znamenala nafouknutí množství peněz v ekonomice, což v současnosti probíhá tempem okolo 10 procent za rok. V nové krásné době se za „inflaci“vydává statisticky vypočítaný růst cenové hladiny zboží a služeb zařazených do tzv. spotřebního koše. V tuzemském však chybí nemovitosti či dluhopisy, a tak i když jejich ceny razantně rostly, Česko vykazovalo nulovou „inflaci“. Idylka skončila. Údaje za prosinec ukazují, že ceny zboží ve „spotřebním koši“meziročně vzrostly o 2 procenta. U některých potravin dokonce o 5 až 10 procent. ČNB, která od roku 2013 uměle oslabovala českou korunu, způsobovala růst cen, začala plnit plán. Spotřebitel však jen vidí, že nebýt intervencí, tak mohl tři roky tankovat naftu o 2 koruny levněji a ceny zboží z dovozu i zahraniční dovolené by byly o 5 procent nižší.
Co více potvrzuje nesmyslnost provokování „inflace“i odmítání „deflace“než to, že v roce 2015 vzrostl při udávané nulové změně cen český HDP o 4,3 procenta a podobně tomu bylo v roce 2016?
Čím nižší ceny, tím je vyšší spotřeba i růst hospodářství. Když si lidé mohou koupit více benzinu, budou častěji cestovat autem. Po zlevnění praček či mobilů dojde k jejich dřívější výměně. Centrální bankéři tento jev potvrzený vývojem maloobchodních tržeb ignorují. Přestaňme radostně hýkat nad růstem cen, naopak hledejme viníka. Ostatně, co získáme růstem HDP o 2 procenta při 2procentním zdražení? Nic. To co možná vyděláme navíc, nám vyšší ceny zase seberou.
Počínání centrálních bankéřů připomíná hru dětí s ovládacími prvky atomového reaktoru. Nevědí, co se uvnitř děje, nahodile mačkají knoflíky, mumlají „abrakadabra“a tváří se důležitě. Až dojde k hyperinflaci, propadu kurzů nebo k jejich dramatickému zpevnění či se projeví jiné symptomy finanční krize, budou drmolit „my nevěděli, překvapilo nás“.