Baldýnský s přáteli básní o kosteleckém párku
Slavným kosteleckým uzeninám je letos sto let. A ulíznutý chlapík z jejich loga, který do sebe vášnivě souká párek, by jistě slušel i obálce právě vydané knížky A vlci vyli divnou věc: Poctivý, párek, Kostelec. Kdyby nešlo o parodii na soutěž, již kostelecký podnik svého času vypsal, aby nalákal konzumenty s básnickým střevem nejen na mleté maso ve střívku, ale i na finanční prémii pro toho, kdo titulní výrobek nejlépe oslaví.
Jde to udělat lépe
Editor knížky, novinář a scenárista Tomáš Baldýnský, usoudil, že soutěžní výtvory nestály za mnoho, respektive za nic, a tak aktivoval přátele a známé, aby předvedli, že to jde jinak – a především lépe. Povedlo se, místo naivních pajánů se snesla kritika. Jednak na kvalitu výrobků, jednak na hlavičku Agrofert, pod niž Kostelecké uzeniny spadají. Ovšem pozor: kritika je většinou zábavná a na úrovni.
Nejvíc tam, kde vesměs neznámí či anonymní autoři pracují v režimu takzvaného pastiše, kdy „přepisují“druhé, slavnější, jako Josefa Václava Sládka, Vítězslava Nezvala a Karla Jaromíra Erbena. Kdo zná „křišťálovou studánku“, zpíval někdy „zpěv míru“, nebo musel číst „Svatební košili“, výsledné „párkové“varianty jistě ocení. A to je skoro každý.
Baldýnský zařadil do knihy pouhých šestadvacet textů. Z toho jeden svůj a jeden, na němž spolupracoval. Nutno říct, že jeho vlastní příspěvek patří na vrchol. Jde víc po kritice než po zábavě a obraz „zemičky páté cenové skupiny“, který vykrouží, je málem naturalistický – otřesný, smutný. Jsme slabí, v područí, vše jde špatným směrem.
Když psal o párcích a párkařích v 50. letech překladatel a básník Josef Hiršal, dopadlo to naopak. Příšernou dobu stalinismu dokázala rozsvítit právě zábava, kultivovaná legrace, vtipné a nosné nápodoby velikánů české poezie od osmnáctého po dvacáté století, od Karla Ignáce Tháma po Vladimíra Holana, vždy s párkem či párkařem v hlavní roli. Ovšem Hiršalovy úrovně dosahuje Baldýnského sběr výjimečně, ve dvou třech případech. Nicméně smysl i hodnotu kniha má.
Zaprvé skvěle ukazuje, o co v dnešní době jde: o mýtus a formu. Sbírka A vlci vyli divnou věc má svoji legendu a k tomu parádní provedení. Stojí za ní příběh s nepovedenou soutěží plus známý a ceněný grafik Martin Pecina. Titul je dobře vidět a zaujme i vegetariána. Zadruhé pak zkouší, co současnost vydrží: Chytí se Kostelecké uzeniny za nos a začnou futrovat svůj párek devadesáti devíti procenty poctivého masa? Pokud ne, zbudou každopádně veselé básně k přečtení. Ani to není málo.