Sýkora: Proč jsem si vybral Slavii
Jeden z největších přestupů zimy se řešil několik týdnů. Fotbalový reprezentant Jan Sýkora vysvětluje, proč si vybral Slavii, a ne Plzeň nebo Spartu.
Vpodmínkách českého fotbalu jde o mimořádný transfer. Už jenom tím, že se o Sýkoru přetahovaly tři nejlepší a nejbohatší kluby ligy. Však se taky částka za přestup včetně možných budoucích provizí vyšplhala na zhruba pětadvacet milionů korun.
„Vysoká přestupní částka se mnou nic nedělá. Nejsem typ, který by si řekl, že stojí tolik milionů, tak si bude hrát na hvězdu. Řešil jsem jen to, abych si vybral správně,“říká Sýkora, který je se Slavií na soustředění v Číně.
Mimochodem, nejde o nejdražší přestup zimy. Ještě o pár milionů víc zaplatila Sparta za rumunského levého obránce Bogdana Vatajelua.
Zpočátku to vypadalo, že se z Liberce vrátíte do Plzně.
Plzeň mě chtěla už v létě, měl jsem ji v hlavě. Ale pak jsem o tom přemýšlel a došlo mi, že se do Plzně chci vrátit spíš proto, že jsem tam doma a mám tam známé. Ne proto, že by to pro mě bylo nejlepší z fotbalového hlediska.
A Sparta, kde už jste také působil?
Byl jsem tam tři roky, ale za áčko neodehrál vůbec nic. Byl jsem v béčku a také jsem tam prodělal hodně zranění. Neměl jsem chuť se tam vracet.
Proto jste řekl, že byste do Sparty nešel, i kdyby uplatnila předkupní právo?
Netáhlo mě to tam srdcem. Nebyl jsem přesvědčený, že by to byl správný krok. Sparta mi dala hodně, ale necítil jsem, že bych tam měl jít. Ale samozřejmě jak Plzni, tak Spartě děkuju, že měly zájem.
A tak jste se rozhodl pro Slavii. Proč?
Není to jedna věc. První bylo profesionální jednání, což mě zaujalo. Druhá věc byl pozitivní dojem, když jsem mluvil s trenérem Šilhavým. A zatřetí – Slavia je velký klub s bohatou tradicí a se skvělým zázemím a fanoušky.
Slavia má ambice, a tak přichází noví hráči. To se vám líbí?
To je další důvod, který mě do Slavie přitáhl. Slavia má obrovské ambice, stejně jako já. Chtěl bych být u něčeho velkého. Je tady dobře našlápnuto a můžeme to dotáhnout hodně daleko.
Liberec vám nechal při výběru volné ruce?
Jo, Liberec to nechal na mně.
Ve slávistickém dresu máte za sebou dvě přípravy proti týmu Chaj-nan Boying Seamen ze třetí čínské ligy. První jste vyhráli 3:0, ve druhém remizovali 0:0. Jde už teď říct, jestli zapadnete?
Nejde, i když samozřejmě věřím, že zapadnu. Kluci i trenéři mi to ulehčují a já se tady cítím dobře.
Přestupem vygradovala vaše životní sezona.
Už od minulé zimy, kdy jsem v Liberci začal hrát na levé straně obrany, bych řekl, že jdu furt nahoru. Právě proto jsem odmala dřel. Doufám, že to není konečná.
Zkuste to vzít postupně. V létě jste s Libercem postoupil do Evropské ligy, což se nečekalo. Užil jste si to?
Já jsem si Evropskou ligu užil už rok předtím, i když tehdy jsem toho ještě moc nenahrál. Tentokrát to bylo umocněné tím, že jsem ve čtvrtém předkole dal hattrick a pak jsem si připsal nejrychlejší gól soutěže. Ale ze skupiny jsme nakonec nepostoupili.
Nejrychlejší gól soutěže, který jste dal v základní skupině Karabachu, pro vás něco znamená?
Největší individuální úspěch v kariéře. Časem mě asi někdo překoná, ale v čele žebříčku můžu být klidně do konce života. Zapsal jsem se do povědomí fanoušků po celém světě. To je super.
Čas si pamatujete přesně?
10,69 sekundy. To se nezapomíná.
Na podzim jste se také dostal do reprezentace.
Bylo to před zápasem předkola Evropské ligy s Larnakou, které jsem dal hattrick. Byl jsem na hotelovém pokoji a sledoval nominační tiskovku – když vtom trenér Jarolím řekl moje jméno.
Neměl jste tušení, že v reprezentaci budete?
Kdepak, není to tak, že by vám trenér předem zavolal.
A nakonec přestup. Odkdy jste tušil, že změníte dres?
Když se mě někdo zeptal, tak jsem odpovídal, že počkám na zimní přestávku. Nebylo by to fér vůči lidem v Liberci. Ale když skončil podzim, tak mi bylo jasné, že potřebuju nový impulz. Krok dopředu. Jít výš. Jsem rád, že se to povedlo.
Slavia vás bude využívat v záloze, ale nastoupit můžete i na kraji obrany. Udělejte v tom pořádek a řekněte, na jaké pozici se cítíte nejlíp?
To říct nejde, protože každý zápas je jiný. V Česku proti zataženějším soupeřům jsem hrál levého beka, protože jsem byl víc u míče. A v Evropské lize mi to zase vyhovovalo na podhrotu, protože tam člověk měl víc prostoru.
Skoro to vypadá, že kromě středního obránce byste zvládl všechno.
Já už vlastně všechno hrál. Proti Marseille jsem nastoupil uprostřed zálohy. Proti Fiorentině jsem hrál pravého beka, první sezonu v Brně na krajích zálohy... Co s mojí postavou asi nikdy nevyzkouším, je opravdu jen ten stoper.