Hokejová Tipsport extraliga, 39. kolo
Málokterý otec může být tak pyšný na své potomky jako on. Pro ostatní je vzorem, jak vychovat úspěšné hokejisty. „Žádný recept po mně ale nechtějte, všechno je to jen o přístupu,“říká Robert Kaše, bývalý hokejista a dnes úspěšný trenér mládeže v Chomutově.
Ten je důležitější než talent?
Ano. Kluci mě pamatují jako hráče a hokej je odmala pohltil. Měli výhodu, že vyrůstali v menším městě, a tak měli možnost chodit častěji na led než já jako kluk v Plzni.
Bylo výhodou, že jste je odmala vedl jako trenér?
Já hlavně nechtěl, aby si lidi mysleli, že mají protekci. Proto jsem po nich chtěl, aby dokázali, že jsou nejlepší. Pochopili to a makali na sobě.
Opravdu od vás neměli oproti ostatním něco navíc?
Snažil jsem se jim radit, chodili jsme spolu i na led. Dobré bylo, že si dali říct. Zastávám teorii, že hokej je především hra, protože dneska se kolikrát víc dbá na individuální činnosti. Kluci hráli tenis, squash, fotbal, badminton, za barákem mastili bandy hokej... Získali chuť do hry, která některým dětem chybí.
Kdy vás napadlo, že by to mohl Ondřej dotáhnout do NHL?
Potenciál měl, ve své kategorii vždycky vyčníval. Nikdy dopředu nemůžete říct, že se prosadí, protože je hrozně moc úskalí, ale když se dostal na MS osmnáctek a poté na dvacítky, tak jsme začali uvažovat o tom, že by se mohl hokejem živit.
Proč jste ho neposlal do zahraničí, jak je to dnes běžné?
Byli jsme vázáni smlouvou v Chomutově. Vlastně nám nezbylo nic jiného než zůstat doma. Pokud má hráč štěstí na trenéry a nechybí mu píle, tak se může prosadit i z Česka. Ale musí na sobě pracovat – my se třeba zvlášť věnovali bruslení a zakončení.
Ondřej v NHL ukazuje, že bruslit umí. V Anaheimu se dostane i na prodloužení, ve kterém dal nedávno i gól.
Při hře tři na tři musíte opravdu pořádně bruslit a zvlášť v NHL je to základ. Děti by se na něj měly zaměřit, protože z toho budou těžit. Hokej se hodně zrychlil a v zámoří si už nevybírají hráče jen podle postavy. Šanci dostávají i menší kluci, kteří jsou na tom dobře bruslařsky.
Co říkáte na hlasy, že Češi v bruslení zaostávají?
Nemyslím si, že by to bylo v mládeži tak špatné. V sedmnáctkách a osmnáctkách držíme krok se světem, problém nastane až ve dvacítkách, kde nám soupeři odskočí. Hlavní svízel je totiž v nastavení a kvalitě soutěží, které netlačí hráče tolik dopředu v rychlosti hry.
Je tohle nejvážnější nedostatek?
Problém je i ve výchově. Přijde mi, že dneska mají děti všechno a nejsou ochotny se o něco porvat. Přijdou s nataženou rukou a vždycky dostanou, co chtějí. Takže je to nenutí k práci. Proto zaostáváme. Druhý problém je začlenění mladých hráčů mezi dospělé. Tam jsou velké rezervy.
Co by se dalo zlepšit?
Každý klub to má nastavené trošku jinak, ale ve Finsku a ve Švédsku jdou talentovaní hráči v 17 letech do nejvyšší soutěže, kde naskakují v prvních dvou lajnách mezi nejlepšími hráči, kteří se je snaží vychovávat.
Třeba tam na to mají mladí kvalitu, kdežto u nás ne.
Vracíme se k tomu, o čem jsem mluvil: zlom přijde mezi osmnáctým a dvacátým rokem. Na memoriálu Ivana Hlinky jsme porazili Švédsko a ve dvacítkách jsme nestíhali. Takže je logické, že někde v tomto období proběhl útlum hráčů.
Kromě vašeho syna se z mladíků výrazněji prosadil v NHL jen Pastrňák, Zacha a Sedlák. Bude hůř?
Jsem spíš optimista, mezi mladými vidím potenciál, navíc některé kluby v extralize to vzaly za správný konec a mladí začínají hrát v elitních formacích. To je cesta, jak se zvednout i na mezinárodní úrovni. Pokud jde o NHL, tak je samozřejmě potřeba i štěstí dostat se do správného týmu. Třeba Kuba Vrána to má ve Washingtonu těžké.
Má potenciál také syn David, který byl draftovaný do NHL?
Potenciál má, bude záležet, jestli bude mít štěstí.
Zkuste oba syny porovnat. V čem jsou jejich přednosti?
David je komplexnější, víc kolektivní, přebírá větší zodpovědnost za hru týmu. Ondra vyniká v situacích jeden na jednoho a je silný na kotouči. Kouká se spíš na svůj výkon, který pak pomůže týmu. Což je s ohledem na dnešní NHL výhoda.