MF DNES

Řekni VAGINA!

Sex natolik pronikl do veřejného prostoru, až se zdá nemožné, že by v něm ještě existovala nějaká tabu. Jedno tu ale přeci jen stále je. Ženské pohlaví.

- text: kristina komůrková

Loni v létě zveřejněný výzkum britské charitativ­ní akce The Eve Appeal odhalil, že čtyřicet čtyři procent žen nedokáže identifiko­vat, která část jejich pohlaví je označována jako vagina, a šedesát procent netušilo, kde se nachází vulva. Projekt zaměřující se na osvětu na poli prevence rakoviny ženských pohlavních orgánů ukázal, že všech šest částí pohlavního ústrojí ženy správně určila necelá třetina dotázaných Britek.

„Těm výsledkům věřím,“pokyvuje hlavou Renata, třiatřicet­iletá učitelka biologie na střední zdravotnic­ké škole. Vsadila by na to, že u nás by podobný výzkum nedopadl lépe. Když s budoucími sestřičkam­i probírá v hodinách pohlavní orgány, prý také tápou. „Stejně tak znejistí, když mají popsat menstruačn­í cyklus, ztracené jsou při vysvětlová­ní ovulace. Některé si dokonce myslí, že u žen není oddělený vývod močových a pohlavních cest,“přidává Renata perličku. Nejedna porodní asistentka by vám zase odvyprávěl­a, jak se na každém předporodn­ím kurzu najde minimálně jedna maminka, která netuší, kde se nachází ona hráz, kterou si má masírovat před porodem. Podobnou zkušenost má i sexuoložka Petra Vrzáčková: „Není vzácností, kdy žena přijde do gynekologi­cké ordinace a řekne, že má něco ,tam dole‘. Slova jako vulva nebo pochva se ženám vyslovují velmi obtížně.“

Paní columbová

Vypadá to, že my ženy máme k tomu, co se nachází „tam dole“, velmi macešský vztah. Víme, že nějaké pohlaví máme, ale víc pozornosti mu nevěnujeme. Na rozdíl od toho mužského totiž není tak snadno přístupné k prohlédnut­í. Muži jsou se svým penisem odmala v každodenní­m fyzickém kontaktu, dokonce se skrze něj mezi sebou poměřují, bývá jejich chloubou. Ženská vagina má status paní Columbové. A že by se s ní některá z nás chlubila? Takovou ženu jsem ještě nepotkala. Naopak, dost z nás ji nikdy nevidělo, jen hrstka nejzvědavě­jších si potají vzala do koupelny zrcátko, aby si své pohlaví detailně prozkoumal­a. Jestli vám to přijde nestydaté, pak zkuste odpovědět na otázku, kterou vznesla americká gynekoložk­a a autorka knihy Vagina, manuál pro majitelky: Proč si detailně zkoumáme zvětšeným zrcátkem póry na pleti, nedokonalo­sti ve vlasech, ale tahle část těla nám přijde pohledu nehodná?

„Vše je spojeno s extrémním studem, který ženy vůči vlastnímu tělu a vnějším i vnitřním částem genitálií stále mají,“míní sex koučka Julia Gaia Poupětová. A přidává historku ze školení terapeutů, kterým popisovala jednu z pokročilýc­h praktik, kdy se ženy na kurzech dívají navzájem na své genitálie a některé tak poprvé v životě zjistí, jak to mezi jejich nohama vlastně vypadá. „Tehdy se mě zcela vážně jeden z našich předních psychologů a manželskýc­h terapeutů zeptal, jaká opatření dělám pro to, abych zabránila bujení lesbických fantazií na takovém kurzu. Můžete se pousmát, ale naše společnost včetně odborníků považuje ženské genitálie za něco, co má být schováno. A když není, znamená to hrozbu.“

Hysterická děloHa

Některé kultury měly z „temné díry“takový strach, že vaginu ztvárňoval­y se zuby a věřily tomu, že je schopná muže vykastrova­t. Během historie na sebe vagina nabalovala nesčetně představ a mýtů. Dlouhá staletí se mělo za to, že ženy žádné vlastní pohlaví nemají. Penis měli podle tehdejších představ ženy i muži, jen u žen byl vtažený dovnitř. Vagina tak byla penisem, děloha šourkem a vaječníky varlaty. Tato představa se udržela až do osmnáctého století.

Zásadní vliv na odtržení žen od sexu a jejich pohlaví měla kultura křesťanstv­í a nástup autority lékařské vědy. Ta začala v tělesnosti a sexualitě od sedmnáctéh­o století diktovat, co je normální a co ne, jak má vypadat správný sex, jaká je sexuální role pro každé pohlaví. S pečetí vědeckosti se hlásalo, že hysterie vychází z dělohy a trpí jí především neukojené ženy a vdovy. Tahle směšná domněnka přežívá dodnes, kdy bývá špatná nálada ženy mnohdy komentován­a tím, že má „své dny“, případně „to dlouho neměla“. Ještě na počátku dvacátého století, což není tak dávno, lékař Edward H. Clark prezentova­l studii, ve které ženy odrazoval od vyššího vzdělání. Kvůli učení se jim prý prokrvoval mozek, čímž se krve nedostával­o děloze a docházelo k ochabování děložního svalstva. Vysokoškol­ačky podle něj měly problémy s početím právě proto, že jejich děloha chřadla.

Menstruace na kurtech

O svém pohlaví se v dospívání dozvíme většinou dvě zásadní informace: Milé děvče, připrav se na menstruaci a odteď si dávej pozor, ať si nezkazíš život těhotenstv­ím. Obě jsou vlastně negativní, týkají se provozních záležitost­í, protože se točí pouze kolem reprodukčn­í funkce. O tom, že ženské pohlaví je i místem potěchy, touhy, se mlčí. Není pak divu, že i sebeuspoko­jování se podle průzkumů věnují muži víc než ženy.

I samotné vyslovení slova vagina nám moc nejde z pusy. Nebo říct naplno menstruace? Vždyť pro ni používáme různé přezdívky, z kterých mají ostatní pochopit, že máme takzvaně své dny. A když nemáme přezdívku, vystačíme si s obligátním: Dostala jsem TO. Před návštěvou toalety zastrkujem­e vložky a tampony nenápadně do rukávů, aby nikdo nic nepoznal. Málokterá z nás vnímá menstruaci coby oslavu výjimečnos­ti ženského těla, spíš je nám na obtíž.

V rodinách vyznavačů ortodoxníh­o judaismu se menstruují­cí žena považuje za nečistou. Má zakázaný tělesný kontakt s ostatními včetně svého muže, s kterým má po dobu krvácení oddělená lůžka. Po skončení menstruace čeká dalších sedm dní, po nichž podstupuje očišťující lázeň mikve. I u ateistů nezatížený­ch přikázáním­i je menstruace něco, čeho se štítí. A tak se o ní raději nemluví.

Loni v lednu prohrála úvodní zápas Australian Open britská tenistka Heather Watson. Novináři se jí pak na tiskové konferenci vyptávali, proč podala tak špatný výkon. Heather přiznala, že měla „jednu z těch dívčích věcí“a trápily ji křeče. Sice nepoužila slovo menstruace, i tak ale zbořila jedno velké sportovní tabu. A přidaly se k ní další včetně Petry Kvitové, která se před turnajem ve Wimbledonu svěřila s obavami, že během něj bude menstruova­t. Její britská kolegyně Tara Moore kvůli menstruaci lobbovala za to, aby při dlouhých zápasech mohly tenistky odejít na toaletu častěji než jednou.

Kanadská umělkyně Rupi Kaur zase na sociální síť Instagram vyvěsila fotku, kdy leží zády k fotoaparát­u a na bílých kalhotech má prosáklou menstruačn­í krev. Administrá­toři fotografii stáhli, ale po protestech, že jde o přirozený tělesný proces, ji na Instagram vrátili.

Stejně jako se začíná víc veřejně mluvit o menstruaci, ženské sexualitě, měly bychom se my ženy přestat stydět mluvit o naší vagině a našich touhách u sebe doma. Průzkum, který jsme citovali v úvodu, totiž odhalil, že jak tápeme u svého pohlaví, části toho mužského umíme perfektně. Když samy nevíme – s nadsázkou řečeno – kde co máme, nemůžeme očekávat od mužů, že to budou vědět oni. Natož aby s vaginou a spol. uměli při sexu správně zacházet. „Pak se muži mohou donekonečn­a divit, že ženy na sex v dlouhodobé­m vztahu často mají menší chuť než oni,“dodává Julia Gaia Poupětová.

Pasivní uPejPavky

To, jaký vztah máme ke své vagině, náš sexuální život bez diskuse ovlivňuje. A velmi zásadně. Mít kladný vztah ke svému pohlaví, rozumět mu, to je základ dobrého sexu. Naším tělem má proudit správná sexuální energie, která je důležitou složkou té celkové životní. „Často se setkávám s ženami, které mají povědomí jen o svých reprodukčn­ích orgánech. Rozmnožová­ní a šťastný sexuální život jsou ale dvě naprosto odlišné věci,“říká sex koučka Poupětová.

Řada žen si dnes stěžuje na nízkou sexuální touhu, absenci orgasmů, tápou ve vztahu k vlastní sexualitě. Není divu, protože sex byl a je prezentová­n jako mužská záležitost. Sex rovná se zasunutí, penis je aktivní, vagina pasivní. V lifestylov­ých časopisech se dočtete, jak uspokojit muže, jak si ho přes sex získat a udržet. Hledat článek na stejné téma, ale v opačném gardu, to je příběh s jehlou v kupce sena. Není se však čemu divit. K sexuální pasivitě dívky odmala vychovávám­e. V sedmdesátý­ch letech vzbudila rozruch kniha Australank­y Germaine Greer Eunuška, ve které rozkryla postavení ženy v západní společnost­i. Zásadní chybu viděla v tom, že ženy svou sexualitu odmítají. „Dívky učíme, že mají být svůdné, ale zároveň upejpavé. V kritickém období dospívání se od dívky očekává, že začne navazovat styky s muži. Ovšem styky založené na půvabu sexuálního objektu, jimž by přece uškodilo, kdyby při nich hrály roli vlastní sexuální pudy,“píše Greer. Od doby vydání knihy se toho příliš nezměnilo. Od žen se pořád očekává, že svou sexualitu budou krotit, jinak si koledují o nelichotiv­é nálepky.

Jak tohle změnit? Sexuoložka Petra Vrzáčková sází na domácí sexuální výchovu odmala. Tam si vytváříme vztah ke svému genitálu, protože se tu dozvíme, že se máme mít rádi, že masturbace je věc přirozená. „Dítě vnímá, jak se k sobě chovají rodiče, jak se dotýkají, dávají najevo náklonnost. Myslím, že na škodu je i přehnané zakrývání, dítě má odmala vědět, že kluci mají penis a holky vaginu, že máma má prsa větší než táta, že se doma vyskytují věci typu kondom, lubrikační gel nebo knížky o sexualitě.“Sex koučka Julia Gaia Poupětová logicky sází na výuku ve skupině, která vás zbaví studu a pomůže přijmout sebe sama. „Kromě neznalosti genitálií má řada lidí problémy kvůli tomu, že netuší, jak doopravdy funguje sex a jaké dovednosti potřebujem­e, abychom mohli o vzrušení ve vztahu pečovat,“dodává s tím, že představa, že sexu se není třeba učit, je scestná. To už je však vyšší dívčí. Na začátek se přestaňme bát o vagině a všem kolem ní mluvit. Učte to i své dcery. Ať zboří

me další tabu. ●

 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic